KAREL SÝS
Kdo by v knize velkolepě nazvané VELKÁ KNIHA ČESKÉHO HUMORU (Nakladatelství Grada Publishing – Cosmopolis, Praha 2020) hledal ukázky toho nejlepšího, co český kreslený humor přinesl, bude zklamán. Jedná se o tvorbu členů České unie karikaturistů.
Zklamán bude ovšem i úrovní. Jsou to padesátá léta naruby. Jen místo Gottwalda tu defiluje Havel ve všech podobách, místo imperialistických štváčů bolševici, místo Trumana Zeman. Úroveň mnohých „karikatur“ je neslučitelná s minimální slušností, bič politické korektnosti dopadá jen na kritiky současného režimu, oplzlost mnohých tzv. erotických vtípků překračuje jakoukoli míru. Humor přece znamená i více a lépe věděti, tady se však mnoho nedozvíme.
Věru smutný je osud humoristy, který ve svém medailonku uvádí, že mnohá léta „oblékal uniformu důstojníka tehdejší ČSLA (Československé lidové armády – pro ty, kdo nevědí, že Československo kdysi mělo i opravdovou armádu) a zplodí úděsnou kresbu, jaké se kdysi říkalo komunální, s textem: „Dědo, to je bolševik?“ „Ne hochu, bolševik, nýbrž bolševník velkolepý, latinsky Haracleum mantegazzianum, ale je to jedno, je také škodlivý a nebezpečný!“
Až příliš často je vstupenkou do knihy a zřejmě i do řečené unie jen emigrace anebo popotahování ze strany tehdejších orgánů moci (můžeme-li ovšem autorům věřit).
Nepřejme (nebo přejme?) knize osud svázaných ročníků Dikobrazu. Čeští karikaturisté, neohrožení bojovníci na poli humoru, po převratu houfně navštěvovali knihovny, aby vystřihávali vtipy, jimiž svého času častovali imperiálisty, Slánské, Tity, Dubčeky, zkrátka jak šla doba a válcovala jednoho srandistu za druhým.
Francouzský básník Arthur Rimbaud kdysi napsal báseň Ó doby, ó hrady – čí duch je bez vady… Vskutku, kdo jsi bez vady, hoď kamenem. A tak odpusťme lidem, kteří se bojí o svůj chléb a udělají všecko, jen aby byl aspoň občas namazaný.