JAN POLÁČEK

Od záměru vydat knihu Falešná vlajka 9/11 od Philipa Marshalla až k jejímu vydání v roce 2020 uteklo neskutečných 8 let. Autorovi samotnému se chystané vydání knihy v češtině moc zamlouvalo a dohodl se i proto s lidmi od Disident Press, že mohou šířit jeho informace a pokud by chtěli vydat knihu, tak ať se mu ozvou a domluví se s ním na dalších krocích. Kniha byla přeložena následně v roce 2012 a trochu se tomu udělala i reklama. Bohužel přišla neblahá informace, že Marshall spáchal sebevraždu, ale její okolnosti byly hodně podivné. Vše to jen zkomplikovalo, ale i tak v Disident Press nepřestali doufat ve vydání knihy. Zaplatili si i právníka a ten jim poskytoval postupně informace, které mravenčí prací vypátral o tom, kdo vlastně vlastní autorská práva. Vdova po Marshallovi vstřícností nehýřila. Souvislost s údajnou (sebe)vraždou Marshalla se tady přímo nabízela, a tak začali postupně tušit problémy. Zároveň se vyskytly nějaké osobní neshody i přímo v Disident Press a na jejich e-shopu. Jeden problém pak na sebe nabalil druhý, a to se podepsalo také na snaze o vydání knihy, vše šlo prostě rázem do háje. „Taky letos bych chtěl konečně rozlousknout vydání knihy Falešná vlajka 9/11,“ napsal mi v dalším mailu v roce 2015 jeden z Disidentů Libor D. Což se mu nezdařilo realizovat. Ale v roce 2018 se definitivně rozhodl, že se Marshallova kniha přece jen vydá, byť jen v malém nákladu 100 až 200 výtisků, tedy pro studijní účely, kdy lze považovat takové vydání knihy za nekomerční a nekomerční šíření bylo dovoleno od autora v korespondenci s ním před jeho nečekaným úmrtím.

Vydání pak ještě nějakou dobu bránil nedostatek financí, a přišly rovněž problémy kolem korektur textu knihy, kdy se po neshodách tohoto úkolu nakonec musel ujmout právě Libor D. sám a problémy neustaly ani stran tisku knihy. Konečně ale 3. 5. 2020 spatřila útlá (130 stran) brožovaná knížka světlo světa a mohla si začít hledat cestu ke svým potenciálním čtenářům. V poštovní schránce jsem jí objevil 15. 5. a mohl se do ní s nedočkavostí ponořit. Ukázky z této do tisku chystané publikace mi Libor D. poslal v příloze mailu sice již před časem, ale papír je papír a není nad souvislý text a plné znění knihy.

Sám Philip Marshall svou knihu uvádí poděkováním: „Děkuji svému vydavateli Billovi Van Dorenovi za jeho neutuchající snahu vytáhnout mě z bláta, za udržení lokomotivy na kolejích a za všeobecnou úpravu zmatených vyjádření jako je toto i dalších. Bill mi nejen radil jako vydavatel, ale tlačil na mě ve všech směrech, dokud jsem nestvořil křišťálově jasný obrázek. Tímto skládám hluboké ocenění hlavnímu autorovi a celkově dobrému chlapovi.“

Kniha obsahuje nejen autorův pohled na oficiální verzi 11. září 2001, ale také jeho vzpomínky na dobu, kdy jako pilot létal (nejen) pro CIA. Byl například jedním z pilotů v tajné US operaci dodávek zbraní, peněz a pašovaného zboží pro soukromé kontraktory, spolupracující s (pod)plukovníkem Oliverem Northem (poradcem Národní bezpečnostní rady), který zase spolupracoval s Bílým domem, přesněji řečeno s viceprezidentem Georgem H. W. Bushem v aféře dnes známé jako Írán-Contras. Šlo tu o ilegální prodej zbraní a jejich dopravu nikaragujským kontrarevolucionářům. Součástí této tajné operace bylo získávání peněz především z prodeje tun středoamerického kokainu v USA na žold a zbraně pro Contras, bojující proti levicovému sandinistickému režimu Daniela Ortegy. To vše přes zákaz a za zády amerického Kongresu i prezidenta Ronalda Reagana. Vše to prasklo v listopadu 1986.

Další tři na akcích zúčastnění piloti byli za podezřelých okolností zabiti, když začali představovat potenciálně rizikový faktor. Marshall byl čtvrtým pilotem, ale jen (dle vlastních slov) jakýsi subdodavatel. Navíc byl zapojený do celé akce CIA jen krátce, a Strýček Sam o něm možná ani nevěděl, že existuje a čeho všeho byl při svém působení pilota dopravních letadel svědkem. Až to zjistí, nebude mít radost, konstatoval v knize Philip Marshall.

Jenže všeho do času. Některým (ve věci zainteresovaným) hlavounům z US establishmentu, včetně nejvýše postavených person Bílého domu, něco přece jen časem začalo docházet, když navíc ještě zjistili, že dotyčný vydal již další, tedy druhou knihu (a navíc tentokrát nejen o utajované operaci CIA Írán-Contras, jako tomu bylo v knize Letiště u jezera z roku 2003) a že už tedy začíná představovat větší než jen potenciální nebezpečí.

Začal v ní totiž krom starších vzpomínek na své létání ve službách CIA komentovat i útok dvou obřích letadel Boeing 767 na věže Světového obchodního centra v NYC plus další dva zamýšlené útoky na cíle ráno 11. září 2001 z pohledu již v té době velmi zkušeného a ostříleného pilota civilních letadel. Oficiální verzi amerických úřadů rozcupoval doslova na kousky, a to se přitom soustředil především na problematiku pilotáže v akci použitých unesených civilních letadel Boeing 757 (lety American 77 a United 93) a Boeing 767 (lety American 11 a United 175) a na celý tomu předcházející komplikovaný proces získávání příslušných schopností. Údajní únosci čtyř civilních letadel onoho osudného dne jako Mohamed Atta, Hanni Handžúr, Nawaf al-Hazmí, Chálid al-Midhár, Zijád Džarráh, Marwán al-Šehhi (a dalších 13 jejich údajných, většinou rovněž saúdskoarabských spolupachatelů), prostě nemohli se svými chabými, na poslední chvíli v USA ještě získanými znalostmi pilotování jednomotorových sportovních letadel (které navíc měli jen čtyři z nich) zvládnout neskutečně náročnou pilotáž obřích dopravních letadel firmy Boeing.

Marshall navíc u toho neskončil, začal sledovat toky peněz – pokud byly zjištěny a sledovat osoby, které se na celém krvavém představení podle všeho podílely nějakým způsobem. Tak zjistil určitou podobnost některých indicií s tajnou operací CIA Írán-Contras a tedy podobné herecké obsazení jako u útoku na World Trade Center v NYC. Nechybí naftařský a mocichtivý klan Bushů, což asi nikoho nepřekvapí, ani s nimi dlouho spřátelení vysoce postavení saúdskoarabští sponzoři.

Postoje mainstreamových médií a jimi šířené dezinformace analyzuje Marshall rovněž a díky tomu jeho závěry jsou v podstatě neprůstřelné. Již od 11. září 2001 za vzrůstajícího podezření sbíral články a další materiály. V roce 2005 začal všechny dosažitelné informace analyzovat a dávat si dohromady, výsledkem čehož je kniha Falešná vlajka 9/11, kterou autor vydal u nakladatelství BookSurge Publishing v roce 2008.

To už o něm Strýček Sam zatraceně dobře věděl. Marshall už minimálně tušil, že některé hlavouny z US Deep State tím hodně naštval a že jeho život je a bude i nadále v ohrožení. Jeho náhlá (sebe)vražda 2. února roku 2013 znamenala pro některé příslušníky stínové vlády USA odstranění nepříjemného svědka, kterého původně nechávali na pokoji. Ale čeho je moc, toho je příliš, že…

Philip Marshall svým statečným osobním svědectvím spolu s analýzou událostí 9/11 z pohledu špičkového a zkušeného pilota si napsal epilog svého života, v jehož závěru už se postavil na správnou stranu, (stačil ještě napsat podobně zaměřenou knihu Velký podvod. 11. září a válka proti teroru, vyd. 2012), ale podle všeho si tím také zřejmě podepsal svůj rozsudek smrti.

Kniha Falešná vlajka 9/11 se čte jedním dechem, byť není psána jednoduchým stylem, autor skáče v odstavcích od tématu k tématu a střídá v jednotlivých oddílech i časový sled událostí, jichž byl přímým svědkem (tajné operace CIA Írán-Contras a další) se svou analýzou sebevražedných útoků civilními letadly na budovy WTC v NYC a na budovu Pentagonu. Díky tomu však nalézá mnohdy překvapivou shodu mezi iniciátory a sponzory obou událostí. A to přitom nezmiňuje jiné zásadní důkazy, které se postupně objevily, a které závěry US Komise pro vyšetřování 11. září zcela vyvrátily. (Což třeba v tzv. veřejnoprávní České televizi zřejmě nějak nezachytili?) Zcela výjimečně Marshall v knize jeden zmínil, leč ho hned sám k mému překvapení vyvrátil. Američani ulovili jednoho z hlavních mužů Al-Kajdy (kterou falešně z útoků 11. 9. obvinili) a zavřeli v koncentračním táboře na Guantánamu, kde ho specialisté CIA vytrvale mučili také pomocí opakovaného waterboardingu a vyslýchali: „Chálida šejka Mohameda popisují jako absolutního génia, věnujícího se řadě úkolů na několika kontinentech a zároveň řídícího největší teroristický útok v historii. Konspirační teorie o Chálidu šejkovi Mohamedovi ve zprávě Komise pro vyšetřování 11. 9. je stejně nepravdivá, jako teorie o zasažení Pentagonu řízenou střelou.“

Tady se Marshall ale skutečně mýlí, podle nezávislých vyšetřovatelů a všech zatím dostupných důkazů Pentagon zasáhli řízenou křídlatou střelou, ale při shromažďování takového množství důkazů o operaci pod falešnou vlajkou, jakou sebevražedné útoky unesenými civilními letadly Boeing byly, se to mohlo stát. Ovšem na Marshallově správných závěrech to nic nemění.

Beze stopy (tedy bez trosek a mrtvol) tu tak ale ve skutečnosti vlastně zmizelo či se spíš vypařilo třetí unesené letadlo (let American 77), jež mělo za cíl právě budovu Pentagonu, a také čtvrté k zamýšlenému útoku připravované letadlo (let United 93), jež rovněž nezasáhlo svůj údajný cíl, kterým měl být prý Kapitol, a které údajně (po rvačce únosců s pasažéry) mělo havarovat u Shanksville… I tady trosky letadla veškeré žádné, jen jáma v zemi…

Vojensko-průmyslový komplex se už třásl na další války, a tehdejším prezidentem USA Georgem Bushem mladším po 11. září 2001 vyhlášená globální válka proti teroru přišla jako na zavolanou a zajistila vojensko-průmyslovému komplexu do budoucna spolehlivě další obrovské kšefty a zisky, byť za cenu hromady mrtvol po světě. Což si nyní ještě jistí vylhaným strašením Ruskem a Čínou, hospodářskými sankcemi a embargy a pomlouváním a vyhrožováním na všech frontách.

Tak daleko se ovšem Marshall nedostal. A už ani nedostane… Podle oficiální verze zastřelil nejprve svého psa, pak své dvě děti, a nakonec sám sebe dvěma výstřely do hlavy. Komu tohle ale chtějí namluvit?! Prostě ho odstřelili jako psa i s jeho dětmi coby nepohodlnými svědky…

Knihu Falešná vlajka 9/11 od Philipa Marshalla vydal vlastním nákladem (200 ks) Marek Pěnkava v roce 2020 s dovětkem: „Nekomerční vydání na základě laskavého povolení autora, které nám udělil na základě písemné komunikace v roce 2011. Zisk z prodeje pokryje náklady na vydání.“

Pokud se někomu podaří tuto knihu přece jen sehnat, nemohu jinak, než mu k tomu pogratulovat. Marshallovo svědectví za tu snahu rozhodně stojí.