FRANTIŠEK DOSTÁL

Myslím, že s těmi hloupostmi v životě je to pravda. Rovněž je realitou, že hlouposti se dopustí kdokoliv z nás, ať již za plného vědomí, anebo i nevědomky. Někdo se k hlouposti přihlásí, jiný ji zase hází na člověka stojícího vedle něho. Taková normálka, řeklo by se. Jenže co s tím, když těch hloupostí na celém světě přibývá? Nu což, belhající se důchodce docela rád přenechá upozorňování na odstraňování hlouposti na světě těm nejmoudřejším z nás. Ostatně i těch rovněž přibývá.

V životě jsem si trochu potykal s fotografií, což vyžaduje koukání okolo sebe. To bývá někdy poněkud osobité. Mé oči pohlížely i na nepatrné a zcela obyčejné věci, které současného člověka zírajícího na jakési obrazovečky vůbec nezajímají. Často k jeho škodě, ale já nepatřím mezi žádné poradce.

Nedávno jsem mířil na „záchrannou“ kávu do cukrárny na Náměstí T. G. Masaryka v Kunraticích. I oči stárnoucího fotografa okukují pořád kdeco okolo něho. Při pozdvihnutí očí na domovní číslo jsem objevil, že je pod ním napsáno, že se jedná o dům, co stojí na Náměstí J. Fučíka! Ne, to není žádná hloupost, ale skutečnost z roku 2020. Myslím, že tihle dva lidé by si zde, nedaleko od stojící busty našeho prvního prezidenta, měli u kávy určitě co říct.

To zase ve Vršovicích v domě na rohu Norské a Ruské ulice, kde po léta žil básník Fráňa Šrámek a odtud chodil společně se spisovatelem Karlem Čapkem do kolonie Rafanda za vršovickým hřbitovem, dosud byť i malá pamětní destička chybí. V Bulharské ulici lze ale naštěstí dosud spatřit pamětní desku již zmíněného Julia Fučíka…