IVO FENCL

Horko těžko dnes korektnímu občanu připomenete (či od píky vysvětlíte), jaké a které byly výhody nulové nezaměstnanosti. Kdo to už nezažil, nepochopí. Leda vzdáleně. Zda želí stylu života za socialismu spisovatel (a čerstvý sedmdesátník) Lubor Mikisek (*2. 1. 1950), to věru netuším, ale jeho próza Za obzorem jiný svět obdržela Čestné uznání Ceny Bohumila Polana (2018). Tam vylíčil sekvenci života bezdomovce a jeho cestu „zpět“. Je možná? Dle té knihy ano. Téma autora nepustilo. Přišel s novou knižní novelou Dům z mlhy, na problém hledí z jiné perspektivy.

FRANTIŠEK UHER

Značné části současné české prózy je vlastní stereotyp, ohlížení do dnes již vzdálené minulosti. Zejména někteří mladí autoři a autorky s oblibou vysvětlují starším generacím, jak živořily. Proto je pohlazením po duši próza, která se věnuje především prostému životu, nikoli době, lidské osudy nejsou líčeny jako pouhé kulisy událostí. Mělo by tomu být naopak, události mají představovat kulisu. Třeba drsnější. Nebo rovnou drsnou, jak je tomu v příbězích z válečných let. Někdy však doba a společenské prostředí zůstávají v pozadí, jak je tomu u rozsahem nevelké, kvalitou však mimořádné novelky Jany Bednářové s názvem MODREJ ČAS (vydal Akord, 2019).

VÁCLAV PELCMAN

Spisovatelka Bianca Bellová, „pocházející z Prahy“ (* 1970), vydala v roce 2009 Sentimentální román a v roce 2011 novelu Mrtvý muž. Teprve nyní jsem si přečetl její až třetí knížku CELÝ DEN SE NIC NESTANE (nakladatelství Host, 141 str.).

Slovensko – 30 rokov slobody!? – tak sa volá nová kniha z vydavateľstva Espero. Táto kniha je svojím spôsobom unikát na Slovensku: humorne ilustrované dejiny Slovenska za posledných 30 rokov. Kniha vzniká ako spomienka na revolučné udalosti z roku 1989 a na následný porevolučný vývoj na Slovensku až do dnešných dní. Spolu až 550 ilustrácií od jediného autora: Ľubomír Kotrha je naozaj špičkou vo svojej oblasti. Knihá má pevnú väzbu, rozmer 21x21cm, až 564 strán, spolu 550 ilustrácií (kreslených vtipov). Ide teda o najväčšiu (aj najťažšiu) knihu kresleného humoru na Slovensku! Karikatúry sú usporiadané viac-menej chronologicky, tak ako vznikali a boli uverejňované.

JAROMÍR ŠLOSAR

To já J Walker

balancuju na zmrazcích

jak třínohý lev

Tak to jsem já. J jako Jaromír. Chodec. V lese za každého počasí. Ale Zelený? – To ne, ten už tady je dobře šedesát roků. O spisovateli Jaromíru Tomečkovi tak mluvili jeho brněnští kamarádi, především básníci Jan Skácel a Oldřich Mikulášek. Skácel o něm dokonce napsal báseň Vítr jménem Jaromír. A Tomeček se chlubil, že pod tímto názvem vyšel výbor ze Skácelovy poezie v Německu! Kdo ví, jestli bych letos o Hromnicích napsal haiku O hromniční procházce, nebýt Jaromíra Tomečka…?

ZDENĚK HRABICA

Etudy Ladislava Janoucha

České sochařství vyrostlo do národní podoby z dávných, prehistorických kořenů. Utvářelo se na dlouhé cestě ke své dokonalosti. Lidská figura, a to zvláště figura ženská, byla od dob pravěkých Venuší spojena se vznikem volného trojrozměrného sochařství. To čerpalo ze slávy, útrap a tragedie slovanského osidlování. Z nástupu a rozmachu křesťanství. Formovalo se k dokonalosti ve všech jednotlivých architektonických obdobích. Zda a jak se dále stejně vyvíjí i nyní – nemíním kvůli krátkému odstupu přesně vymezovat. Kromě toho už sám ze života vím, že i můj národ se nesčetněkrát projevil jako velký příznivec a ctitel sochařství, avšak i jako zdatný sochoborec. Nebyl a není sám.

PAVOL JANÍK

Z viacerých hľadísk som postupne venoval pozornosť faktu, že som detstvo a podstatnú časť dospelosti prežil na bratislavskej prominentnej ulici Palisády, ktorá sa tiahne od Prezidentského paláca k hradu. Lenže medzičasom nič nie je také, ako bývalo kedysi. Na mojej rodnej ulici už dávno nie je lipová aleja, v postranných uličkách priľahlej vilovej štvrte pred dlhým časom zrušili úseky vyhradené na sánkovanie. Voľakedy jedno či dve autá pripadali na dom s ôsmimi bytmi, dnes má motorové vozidlo v priemere každý dospelý člen domácnosti. K tomu zastavali takmer každý centimeter štvorcový voľných pozemkov, kde predtým bola zeleň. Zmizli aj niekdajšie skratky pre chodcov – chodníky a schody spájajúce ulice v kopcovitom teréne. Výsledkom je neodškriepiteľná skutočnosť, že teraz bývať vo vychýrenej štvrti má zmysel len z prestížnych spoločenských dôvodov a komfortné podmienky majú iba diplomatické misie a zbohatlícke vily s dostatkom vlastných garáží a s ďalším nadštandardným príslušenstvom.

VÁCLAV FRANC

Na první stránce uviděl fotografii kojence. Ležel nahý na kožešině. Pásl hříbata. Kluk jako buk. Obrátil list. Smáli se na něj dva mladí lidé. S kočárkem. Pak série fotek, kdy jej drží žena nebo muž v náručí. Na pískovišti. Drží lopatku a staví hrad.

EVA BRIXI

Po koberci slávy

Po koberci slávy

Kráčím

V stéblech trávy

Tvému dechu

Opoziční? Spíše opovážlivé

LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Jen na křídlech nejsvětlejších géniů

možno vzlétnout