JAN ZEMAN

Kniha polské spisovatelky Olgy Tokarczukové Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých (Host 2010, výborný překlad Petr Vidlák, v polském originále Provadź swój plug przes kości umarłych, vydala Wydawnictwo literackie 2009), má charakter hororu, detektivky a morální výzvy: Má člověk právo po libosti střílet zvířata a ptáky v přírodě?

Krásnou přírodou oplývá kraj na pomezí českého Broumovska a polského Kladska. Život tam ale není snadný. Pro místní, z nichž mnozí holdují mimo jiné lovu zvěře a ptactva i pytlačení, i pro učitelku angličtiny, milovnici astrologie a vášnivou ochránkyni zvířat Janu Dušejkovou.

Na začátku knihy umírá soused – obávaný pytlák. Udusila ho kost, když hltavě jedl maso upytlačeného srnce. V této souvislosti hlavní hrdinka Jana Dušejková spatří fotku, která s ní zatřese. Že je na ní shromáždění lovců v uniformách s množstvím ulovené zvěře různých druhů včetně tří psů, z toho dvě fenky Jany Dušejkové, se dozvíme až na konci. Ulovení psi skončí jako krmivo na farmě kožešinové zvěře.

Začnou se dít věci. V lesní studni u silnice najdou ležet mrtvého náčelníka místní policie. Kolem jsou kopýtka srnek. Nějakou dobu je nezvěstný majitel farmy kožešinové zvěře a místního bordelu. Jím chované stříbrné lišky někdo vypustil. Nakonec ho najdou v lese poblíž jeho farmy prolezlého brouky. Za podivných okolností zemře pan Předseda, jenž rád při každé příležitosti žvanil. Při požáru fary zemře zlý katolický farář. Navenek to vypadá, že je zabila zvířata. Rozhodla se zvířata zorganizovat vlastní obranu a začala své úhlavní nepřátele – lovce a pytláky – zabíjet? Nebo tam někdo vraždí? Nálezy mrtvých naznačují první možnost. Solidní vyšetřování přibývajících úmrtí, možná vražd, se nevede. Bůh vysoko, Varšava daleko. Bůh je slepý. Nebo se to jen někomu zdá? Rozuzlení samozřejmě neprozradím. Nakonec mizí i vášnivá ochránkyně zvířat.

Za tuto krásnou knihu, ale také za další své knihy byla Olze Tokarčukové udělena jedna z Nobelových cen za literaturu 2019.