FRANTIŠEK DOSTÁL

Několik zaprášených prken a mezi nimi došlo k úžasnému objevu otcova vojenského památníku či deníku z let 1926 až 1928, kdy pobýval mezi kobylkami a ostatními jejich uživateli, dragouny, ve městě Klatovy.

Sešit vojáka, chudého chlapce z vesničky Hradenín, i po tolika letech prozrazuje jeho literární ambice, navíc doplňované nadáním vzít do ruky třeba i obyčejné pero, a zanechat po sobě několik vypovídajících a dokumentárních kreseb.

Když necháme spát veškeré ambice, deník dragouna je dokladem o žití v nově vzniklém samostatném státu. Jenže čas běží pořád jen jedním směrem a dostavil se i rok 1938, kdy v říjnu pod tlakem ze strany Velkoněmecké říše byla vyhlášena mobilizace, trvající však velice krátce. Otec nastoupil do vozatajských kasáren, co tehdy stály za naším činžákem ve Vršovicích, a na dohled od bývalé továrny Jindřicha Waldese, nyní Koh-i-noor.

Také o tomhle dění vím jen z vyprávění, neboť já byl ve stáří tří měsíců. Matka se mnou v náručí stávala u plotu vozatajských kasáren a skrz něj dostala od dragounů cosi pro nás k snědku…

Pravda, v Hradeníně u stavení z vepřovic nikdy kůň ve stáji nepostával. To zase otec si k veršíkům v Klatovech usedl na kavalec.

Jako kluk jsem přečetl dost knížek, ve kterých se psalo o objevech všelijakých pokladů. Já si zamiloval příběh z knihy Poklad na Sierra Madre, no a po letech jsem sám našel poklad, deník otce dragouna. Uvnitř deníku jsou také nakreslené dva portréty černovlasé ženy, co se jmenovala Luizi. Nedaleko od obrázku stojí i veršík – Ach ta žena, jaký to divný sklad, co při ní krásy, co všelijakých vad…

Nakonec bych mohl ale prozradit, že naší mamince jsme doma ve Vršovicích říkali Růženka. Co ale vím, tak městečko Klatovy bylo proslulé pěstováním karafiátů.