VÁCLAV HONS

Jakýsi žel

příteli smutku

něco blízkého

co leží za něhou

dvoutakt odpustků

z šeptajících rtů

andělské křídlo

motýlího podpisu

něco dalekého

červený běhoun

z bílých oblaků

Prázdný strom

umřel jsi nám

podřízli tě

jako starou krůtu

ve třinácti

už k dospělosti

mutuj

drahý strome

pět minut cesty

za naším domem

to bourání všeho

vzácného a křehkého

je na postupu

kůň kluše ale

nemá na kočár

není třeba

ke čtení mít lupu

homo hominid

lupus

ale

tvůj modrý stín

je tu s námi dál

chrání před sluncem

i před

přílišnou lunou

vzpomínky

v prázdných slovech

už neutonou

dál dětsky lezem

po jeho svalnatých

větvích

úpěnlivě čekáme

na přistání

strážných andělů

našich údělů

umřel jsi nám

podřízli tě

už nejsem dítě

snad než se setmí

v desateru

uslyším

ve vichřici

pegasovu peruť

Richter

nevěděl jsem

že budu tolik

žalmovat

ale ten kousek

klavírní partitury

který byl vepsán

skromným Svatoslavem

do mého

vzpomínkového

deníčku

se kdesi ztratil

rád bych si přehrál

ten vzácný motiv

snad by byl pro

i proti

byla to léta padesátá

čas v necelých

dvaceti chvátal

rychle rychle

kterým směrem se vydal

mistr richter

ne to není on

ani ten ani tamten

byl to tehdy

neskutečný koncert

v pražské knihovně

poznával jsem město

z prvního járu

filosofie

vzpomínám v slzách

na ten kousek partitury

už nikdy

takové setkání

už jen setrvalé

vzpomínkové pokání

kdykoliv slyším

nějaký úžasný klavír

vím že tam nahoře

jej pomáhá rozeznívat

on

velký richter

Psí seno

věta běta

ta ano ne ta

božena

v hromadě podvečerů

hledá zájmena

už nemohu být

první po bohu

ani druhý

příliš tuhý

na hoře

na hoři

na mezi

proti vesmíru

důlek po lásce

se v přirážení

vynoří

profil vymezí

taková slova

už do věty

nenos

je to psí seno

Čísla

ach bože než umřu

i když jsem mrtev

zahrajte mi

tu árii z belliniho

ať se mě dotkne

ta nebeská

sopranistka

tak krásná smrt

tak na výsost jistá

vstanu z mrtvých

i bez tvé pomoci

bože bože aspoň

ještě dvě maličká

čísla

Sebeklamy

mazlím se

se svými

vzpomínkami

holota zpívá

že je drahota

už vím

že bůh není

nad zemí

strašák dozelí

mrkev nadělí

doba je taková

že až doslova

on je v pekle

jen v třetí osobě

slavný procházka

kráčí

od národního

po mostě

už trochu vykostěn

na ulici potkávám

milostné

sebeklamy

v dražbě volej

olej

ale chybí

zlacené rámy

se vzpomínkami

stále tak sami

Meze

neústupnost

ústupků

odpuštění

odpustků

celé desatero

s božskou

kterou

pluh táhne

za pluhem

jsem tu jen

podruhem

rozorávání

současnosti

věčnost pod

dluhem