BOHUMILA SARNOVÁ

Březen, za kamna vlezem. S dodatkem duben, ještě tam budem. Anebo také březen – Měsíc knihy. Tak na těch mých úvodních větách se v celku nic nezměnilo. Ale jen zdánlivě. Jak je vše pomíjivé a i pofiderní. Tak třeba právě ten zmíněný měsíc březen. Bývá skutečně většinou studený, mrazivý, sychravý. Ale už tak nějak jinak nežli třeba leden. Je to měsíc očekávání čehosi, co přinese změnu. Neběháme ještě venku v sandálkách, naboso a jen tak v tričku. To právě ne. Ale sedíce doma v teple za kamny nebo u ústředního topení sáhneme rádi po knížce. Tedy pokud právě nežhavíme televizní kanály od prvního až po ixtý a nelovíme něco lahodného a zajímavého pro oko či duši. Nebo právě nesdílíme cosi na mobilu, notebooku, PC apod.

Ona taková kniha v šeru obýváku pod kuželem rozsvícené lampy má své veliké kouzlo. Proto byl zřejmě také uvedený měsíc pro svátek knih vybrán. To si myslím já. Ale je také oficiální verze, proč právě březen. Hledám na internetu, co k tomu tento „děd vševěd“ dneška uvádí. Nemýlím se. Jedná se o zpolitizování celé věci. Tedy března – Měsíce knihy. Propaganda socialismu se vším všudy, čtu mezi řádky i v řádcích. Myšlení usměrněné po vzoru okolních lidově demokratických států, co se kulturní politiky týká, hlavně z Polska, a především ze Sovětského svazu.

Oficiálně byl vyhlášen Měsícem knihy březen v roce 1955 s cílem, aby byl alespoň jeden měsíc v roce knize věnován. A zde je opět vsunutá patřičná nálepka, aby bylo nám všem jasno. Cituji text z internetu: „Období těch let zanechalo na značce Březen měsíc knihy nelibý odér, který se nedá jen tak snadno vyvětrat.“ Míněna jsou v tomto případě zcela pochopitelně léta padesátá.

Ptám se, odér čeho? Co bylo špatného na spojení knihy a března? Opět bylo (podle pisatele) něco komunisty zneužito – tentokrát březen a Měsíc knihy? Ale jedním dechem pisatel dodává, že rozmach veřejných knihoven a knihovniček byl v té době veliký a že se díky tomu dostávaly knihy i do zapadlých oblastí tehdejšího Československa.

Tak co vlastně ti lidé i v zapadlých vískách, u všech čertů, četli, že to pro ně bylo přínosem? Co k tomu dodat. Kde je skulinka a možnost, tam se musí něco takového objevit, aby se špinilo a pomlouvalo za každou cenu, byť si pisatel textu vlastně protiřečí. Četli a chodili do knihovny i v té době moji rodiče, četla a chodila jsem i já. A jaké krásné dojmy a zážitky z návštěv knihovny mám!

Kouzelné období očekávání příchodu jara, očekávání většinou pouze ve skrytu tepla domova. Pro mne je termín Měsíce knihy spojen ještě se svátkem Mezinárodního dne žen. Ten se sice odbyl pouze za jeden den, ale také už zavoněl jarem. Téměř pravidelně jsem dostávala od manžela v tento den kytičku sněženek. Nikdy jsem nechápala, kde se mu podařilo zde na Vysočině ji sehnat. Poselství jara hmatatelné.

Zmiňuji slovo „dostávala“. Neboť od doby, kdy žijeme na chalupě, se mně kytičky sněženek dostává v reálu na plácku pod oknem kuchyně naší chalupy. Tam na prosluněném kousku trávníku s tvrdým kruhem vzdorujícího sněhu, téměř každým rokem vystrčí své bílé hlavičky s šipkou zeleného stvolu. Tam se na ně, míchajíc něco na peci v kuchyni, přes okno dívám. Mně i manželovi je líto trhat tu jarní krásu, která sotva vystrčila ze zmrzlé země prstíky.

Ale zpět k nosnému tématu tohoto článku. Kniha je kouzelná věc. Netřeba ji nainstalovat, naprogramovat, vyhledávat v počítači a na čtečkách knih. Stačí jen natáhnout pro ni ruku do knihovny. Je lhostejno, jestli do knihovničky domácí, v poličkách našeho obýváku, nebo v sáhodlouhých regálech knihoven. A to jak v knihovně velké, nebo v knihovně malé, v budově na plácku malého náměstíčka městyse či vesnice. Jsou také knihovny školní, i když u nich si nejsem jista současným výběrem. Výběrem, co je v této době četbou doporučenou a vhodnou pro naše děti a mládež.

Jista jsem si ale určitě tím, co bych asi v knihovně škol neobjevila. Sleduji totiž dobře vývoj a trendy doby, názory některých vyučujících a jejich souznění s patřičnými postoji. Někdy až zamrazí, jaké mezery mají žáci a studenti právě v základních znalostech ze světa literatury. I to souvisí s tou tolik vysmívanou povinnou četbou a vybavením školních knihoven. Určitě existují i výjimky. Díky za ně.

Jsem již pěknou řádku let vzdálená školním lavicím. Když jsem byla dítko školou povinné, na tom nejnižším základním stupni, chodívala jsem do knihovny přes celou čtvrť Čtyř Dvorů v Českých Budějovicích. Nedočkavě jsem hledala v regálech místní malé knihovny pohádkové knížky, hlavně ty bohatě ilustrované. Především mne zajímaly knihy většího formátu, právě s nádhernými barevnými ilustracemi, s pohádkami Karla Jaromíra Erbena, Boženy Němcové, Hanse Christiana Andersena. Bylo tam i hodně knížek přeložených z ruského jazyka. A ty teprve obsahovaly překrásné ilustrace ze světa pohádkových bytostí, zvířátek, ale také z prostředí různých národností tehdejšího Sovětského svazu. A tak jsem se prostřednictvím těchto knížek dozvídala, jak žijí děti od Ukrajiny po Aljašku. Od krajů exotických až po území věčného sněhu a ledu. Pohádky o ruských bohatýrech, carevnách, ale i o chudých vesničanech a bájných pokladech jimi objevených. Nádherné příběhy ruských bylin. Ale i báje a pověsti naší země, Řecka, Indie a dalších.

Vzpomínky na to období mají zvláštní příchuť objevování, pátrání, hledání a také probuzení mé lásky a smyslu pro výtvarnou ilustraci pro děti. Bylo to krásné období bezstarostného dětství, a hlavně otevírání dvířek do světa fantazie díky krásným knihám.

Snad i díky tomu, že i v té mnohými proklínané době let padesátých a šedesátých fungovaly knihovny různých velikostí a zaměření, jsem si vypěstovala lásku k fenoménu zvanému obecně KNIHA. A zůstalo mi to pod kůží po současné mé dny. Neumím si představit jediný den, kdy bych se neponořila alespoň na pár chvil do knižního opojení, byť jen na chvilku před spaním. Někdo bere pro klidné usínání prášky. Já beru do rukou knihu. Jen je v současné době trochu víc obtížné se při výběru knih orientovat.

Knižní produkce současnosti je obrovská. Knižní trh chrlí knihy jednu za druhou. Autorů knih a překladatelů z cizí produkce je nepřeberně. Od leporel a knížek pro děti všech věkových kategorií, až po knihy pro dospělé, encyklopedie všeho druhu, slovníky, ve valné míře kuchařky, životopisné romány a knihy ze všech možných oblastí lidské činnosti zájmové i vědecké, scifi atd.

Knihy, podle významu, obsahu a zaměření byly dříve členěny do tematických skupin, skupinou 00 počínaje, přes 01, 02 což byla literatura politická a ekonomická, 03 samostatně matematika, 04 zemědělství, 05 technické vědy, nebo skupina 08 zdravotnická literatura, v 09 skupině veškeré umění a v dalších skupinách byla začleněna jazykověda, slovníky, sport, mapy. Velkou skupinu tvořila tematika 13 krásná literatura čili beletrie a konečně číslo 14 literatura pro děti. Tyto informace o právě vycházejících knihách byly uváděny v pravidelném týdeníku Nové knihy, kde se čtenář výborně orientoval o týdenních novinkách všech výše uvedených tematických skupin. To se to orientovalo a vybíralo!

Po roce 1989 je vše jinak. Přeorávalo se, tak jako ve všem možném. Co šlo, se prostě, jak se říká, postavilo na hlavu, nebo chcete-li vzhůru nohama. Tento týdeník a s ním i tematické skupiny byly zrušeny.

Někdy byly náklady nižší a nepokryly poptávku po určitých knihách. Hlavně to je v současné době hodně kritizováno a napadáno. Nelze ale zatracovat situaci jako celek a vozit se na tendenční vlně názorů dneška.

Když hrubě odbočím od toho, co zde píšu, ono je na pováženou a mnohem horší, když nelze obstarat nemocnému zcela běžný lék, který nutně potřebuje a je ohroženo jeho zdraví, nežli porovnávat, zda se tenkrát dostalo na všechny zájemce určité knihy. Nebo tolikrát už vysmívaný problém s nedostatkem toaletního papíru. Co je to oproti nedostatkům věcí pro obyčejné smrtelníky dnes! Fungovalo ale to podstatné a potřebné pro život. Což se v současné době občas říct nedá. Hlavně že máme na pultech celoročně banány a mořské plody, například.

Ale zpět ke knihám. Kamenem úrazu je vyhledat v tom množství kvalitu. Je zde ještě jeden bod, který nemohu opomenout, a tím je cena knihy. Vyšplhala se, obecně řečeno, na vysokou laťku finanční hotovosti. Když se navrátíme o pár století zpět, před vynález knihtisku Johannem Gutenbergem na přelomu let 1447 až 1448, tehdy se opravdu ceny knih vyšplhaly hodně vysoko a představovaly málem cenu zlata a poukazovaly tudíž na vysoké postavení toho, kdo si knihu mohl opatřit. Vždyť i její vybavení, od vlastního obsahu, ručně psaného, ilustrovaného za použití zlacení, po obal čili desky knihy vázané v ručně opracované kůži, osázené vzácnými kameny a opatřené umně zdobenou uzavírací přezkou. To člověk musí pochopit, že se jednalo o vskutku hodnotný skvost nedozírné ceny.

Což o to, výše cen dnešních knih je mnohdy hodně vysoká, ale co do obsahu se člověk zase až tak obohacen necítí. Prostě kvantita neznamená zároveň kvalitu, to dá rozum. Při návštěvě Prahy se vždy zajdu podívat na Václavské náměstí do Luxoru, království knižního, ale většinou odcházím s prázdnem. Zahltí mne hned u vchodu haldy knih a často ani nedojdu do zadní části obchodu, ani do patra a odcházím s nepořízenou. Při cestě do Jihlavy se pokaždé zastavím v Levných knihách, kde často narazím na knihy už s cenou sníženou a v podstatě stejné jako některé ve zmiňovaném Luxoru. Někdy tam objevím i knihy zajímavé, životopisné, knihy klasiků českých i světových. A s předstihem poté nakupuji nejen pro sebe, ale i knižní příležitostné dárky pro okruh čtenářů vlastní rodiny a známých.

Jsou filmy, scénáře napsané podle knižních předloh. Ale žádný film nedokáže vykreslit děj tak, jak si ho vytvoříte při četbě ve vlastní fantazii. Co lidský osud, děj, událost, to vznik možné knihy. Skutečnost i fantazie, nedozírné pole spisovatelovy tvorby. Domnívám se, že co bude lidstvo lidstvem, bude existovat i tento způsob předávání myšlenek, ať už bude podoba knihy jakákoliv, hmatatelná či virtuální, bude-li s námi usínat v posteli, nebo se bude promítat jako živý děj v HD3 v prostoru.

Tak vše nejlepší dobrým knihám nejen k březnu – Měsíci knihy, ale natrvalo!

Z Vysočiny s pozdravem téměř jarním BOHUMILA SARNOVÁ