VÁCLAV PELCMAN

Jsou lidé, kteří procházejí životem nevšímavě, pokud nejde o jejich bezprostřední zájem, jiní projdou a diví se potěšeně nebo naopak nespokojeně. Je jen málo těch, o kterých se říkalo, říká a snad bude i říkat, že jsou svědomím národa, a to byli vždy hlavně umělci, zejména básníci, spisovatelé a potažmo i „zástupci“ dalších uměleckých profesí. Takových by si měl národ považovat, třeba i promíjet nějaké vady na kráse, ale na minulé nezapomínat a současným naslouchat a podporovat je z principu zpětné vazby, která ve zdravém národě má fungovat. Současnost má naštěstí takových lidí stále dostatek, i když někteří zůstávají „v koutě“ a jen nemnozí mají odvahu vystoupit do popředí, zejména když je třeba kritiky padni komu padni. V naší současnosti v čele stojí, v tomto směru a o tom nemůže být pochyb, autor současné ságy národa českého v Čechách a na Moravě. Skrýval se pod pseudonymem, ale ze stylu vyjadřování v dosavadním díle se dá určit, že je to i předlistopadový básník a spisovatel etc. Karel Sýs.

O slovinských básnících česky

Slovinskou literaturou se dlouhodobě zabývá (a také ji na pražské filozofické fakultě přednáší) dvojdomá slovinsko-česká literární historička doc. Dr. Alenka Jensterle-Doležalová. Jako básnířka patří rovněž k dvojdomým tvůrcům. Na podzim minulého roku vydala svou monografii KLJUČI OD LABIRINTA s podtitulem O slovenske poeziji (Praha 2017, 267 stran). Pro nedostatek místa se bohužel nemohu citovanou prací podrobněji zabývat. V první kapitole pojednává o počátcích slovinské moderní poezie, soustřeďuje se především na antické mýty a postavy v Prešernově básnické tvorbě. Interpretoval je v souvislosti s osudy Slovinců. Podle názoru slovenisty Viktora Kudělky slovinský romantický tvůrce spojoval osobní problematiku s otázkami národního společenství. Autorka se pokouší zasadit Prešernovu tvorbu do středoevropského romantického kontextu, především se zmiňuje o českých romanticích Máchovi, J. Kollárovi, J. K. Erbenovi aj. (mohla se zmínit též o slovenských romantických tvůrcích), uvádí významné polské romantiky Adama Mickiewicze, Julia Slowackého a některé další. France Prešeren jako první vytvořil osobně lyrickou a filozoficky zdůrazněnou poezii v slovinské básnické tvorbě.

PAVOL JANÍK

Najnovšia kniha popredného českého básnika európskeho významu Karla Sýsa U SNĚDENÉHO STÁTU (Periskop, Příbram 2018) priamo nenadväzuje na román Ignáta Hermanna s podobným názvom U snědeného krámu (1890) či na jeho rovnomennú filmovú podobu z roku 1933, ale skúsený autor si ho určite nezvolil náhodne.

MILAN BLAHYNKA

Jeden ze 216 textů v knize U SNĚDENÉHO STÁTU (Periskop, Příbram 2018, 320 s.) nazval její autor, básník Karel Sýs, slovy Jak v tom žít, rozuměj: v tom, co pojmenoval v předchozích svazcích své publicistiky Bordelem v Čechách (1994), Bordelem na druhou (1996), Bordelem do třetice (1999) a Bordelem na kvadrát (2017) a jen jednou jinak (Vymknuta z kloubů, 2004), asi aby připomněl svou rozsáhlou stať z roku 1988, jíž podobně jako kronikářsky koncipovanými výběry ze své polistopadové publicistiky útočil napravo i nalevo a založil svou pověst nepolepšitelného donkichota (s)prostořekosti padni komu padni. Jako vždy má jeho pero, totiž počítač ostře nabroušeno na panující poměry a jejich velekněze, ministranty a kostelníky, ale i na pokorné nevolníky.

Píšeme si

PŘEMYSL VOTAVA

Naši váleční hrdinové to mají těžké. Jejich statečné činy nejdříve oslavíme a po letech je zpochybníme, samotné hrdiny zatratíme, jejich sochy skácíme a nakonec je i v hrobech kádrujeme. A ty nové hrdiny pracně hledáme… V televizních studiích je vyrábíme.

MIROSLAV KANTEK

Už je to tady… Až zase s dalším osmičkovým výročím v souvislosti se vznikem Československé republiky (dnes už bohužel pouze České, protože Československá zanikla, aniž by mě – jakožto jejího plnoprávného občana – někdo v roce 1992 požádal o souhlas), bude někdo připomínat Mnichovskou dohodu (zradu) ze září 1938 a její následky, které vedly až k roku 1945 a – údajně nespravedlivému – odsunu sudetských Němců, měl by si uvědomit, (což by měl vědět i každý absolvent základní devítileté školy), že každá reakce je vyvolána akcí.

MILAN ČERNÍK

Doktorka N a objímací metoda

Chci psát o doktorce N z oddělení N, nemocnice N, města N. Ještě ten den, co mně přivezli k doktorce N, mě doktorka N stanovila diagnosu: Parkinsonova nemoc. Stanovení diagnosy netrvalo déle, než několik vteřin. Nechtěl jsem tomu věřit a ptal jsem se doktorky, z čeho usoudila na tak krutou nemoc. A ona odpověděla: „Chodit pořádně nemůžete a ruka se vám klepe, a pak jste říkal, že máte i páteř poničenou, to mi stačilo.“ „Takže žádná nápověda? Nikdo a nic vám nic neříkalo?“ A doktorka N mlčela, jako by se nechtěla svěřit se svým tajemstvím. Nakonec to je její tajemství a tajemství se neprozrazují.

Kočka Malvína

Když se řekne Lucifer, tak si většina nezasvěcených pohanů a neznabohů představí chlupatou a rohatou potvoru koulící očima a plivající oheň, která dělá blebleble. Málokdo z nich tuší, že milý zlatý kníže pekel umí rafinovanější metody, jak získávat pro sebe duše.

JAROMÍR ŠIMR

Státní tajemství

Dnes už víme,

kde se zase kradlo.

Ale pořád nevíme,

kde se nekradlo.

JAN CHODSKÝ

Aťsi máme republiku

velkou jen pár sáhů,

hlavně že jsme pokořili

bolševickou Prahu.