FRANTIŠEK UHER

Soudím, že název článku si žádá objasnění. Text se nezabývá událostmi současnými, zejména těmi politickými, nad nimiž uvážlivě myslícím lidem – řečeno s nadsázkou – zůstává rozum stát. Jedná se o publikaci vyhraněného a svérázného obsahu. Po propracované povídkové prvotině Cizinec (2013) oslovila Štěpánka Saadouni čtenáře zajímavou, byť poněkud kontroverzní knihou ČESKÉ ZÁHADY s podtitulem Naše akta X (nakladateltví Černý drak, 2018, 200 str., ilustračně bohatě vybaveno).

Autorka má jako novinářka, v oblasti regionální působnosti proslulá nekompromisně objektivním přístupem k událostem, předp

oklady psát o záhadách, tajemstvích, podivných úkazech, problematických událostech a všelijakých šarádách, ať již mají blízko k dnes populární hororové oblasti (zjevení, upíři, vampíři, fextové, vědmy, strašidelné úkazy, zvukové efekty, pobíhající a poletující kostlivci), tak k úkazům formovaným nebo ovlivněným pověrami, náboženskými bludy a starší lidovou slovesností. V dávnější minulosti byly rozličné jevy zneužívány napříč kontinenty mocenskými strukturami. Pekelné síly, zazdívání nevěrnic, hladomorny, hony na čarodějnice, s nimiž se v méně drastických, různě modifikovaných paralelách setkáváme dosud. Neboť stále platí, že kdo chce psa bít, hůl si najde vždycky. Taková podobenství vnímavější čtenáře napadnou, neboť při každém ohlédnutí do minulosti záměrně či podvědomě srovnáváme se současným stavem společnosti.

Nejreálnější pasáže knihy osloví čtenáře tam, kde se autorka blíží kriminálním aspektům, jakými jsou třeba nevysvětlitelná zmizení konkrétních osob. Dějiny světové kriminalistiky jich znají nepřeberné množství.

Zmizení mohou mít tři základní parametry: násilí spáchané jinými osobami, promyšlené a zdařile dokonané sebevraždy a nešťastné náhody. Sotva se na nich podílejí nadpřirozené síly. Historici kriminalistiky spatřují příčiny neobjasněnosti konkrétních případů v nepříznivé souhře okolností či v nedostatcích vyšetřovacích postupů, ať již záměrných nebo ovlivněných nedostatečnou kvalitou vyšetřovacích institucí v té které době. Nejednou jsou ostatky pohřešovaných nalezeny po desetiletích a současné metody je dovedou spolehlivě identifikovat. Náhle je po záhadě. Neosvětlené zůstávají pouze doprovodné okolnosti. Tajemným úkazům se vždycky literatura hojně věnovala a na tom se nic nezměnilo. Náhle mizejícími stopami ve sněhu se nechal inspirovat i Karel Čapek v povídce Šlépěj v knize Boží muka. Také Kytice Karla Jaromíra Erbena, motivovaná lidovými pověstmi, oplývá postavami ze záhrobí a hrůzostrašné prvky v ní nejsou vzácností. Nejinak je tomu v Čelakovského Ohlasech. Početné obtížně vysvětlitelné úkazy inspirovaly a ještě dlouho budou inspirovat další literární a filmové tvůrce, protože skýtají prostor pro rozvíjení fantazie a efektní dramatické, ba přímo drastické zápletky. Oblíbené je i literární a filmové zpracování pověsti o nezranitelnosti. Od bájného Achilla až k Nikolovi Šuhajovi, jehož nezranitelností obšťastnil Ivan Olbracht v románu, režisér Krňanský ve stejnojmenném filmu, následně Milan Uhde v divadelní hře a Vladimír Sís ve filmu Balada pro banditu.

Každá forma tajemna lákala a bude lákat, lidská zvídavost a zvědavost nezná mezí. Dokonce i tehdy, když existují evidentní, naprosto logická a seriózní vysvětlení. Stejně tak přetrvávají rozličné pověry a zajisté bychom našli jedince, kteří se obávají jít po setmění na hřbitov.

Ani kořeny černé magie dosud zcela nezetlely. Vlci jsou zatím v českých lesích vzácností, nějaký ten sýček však ještě někde zahouká a proletí okolo rozsvícených oken. Na hradech, tvrzích a zámcích se zcela komorní a nepříliš zajímavou historií podporují turistický ruch tajuplné či přímo hrozivé příběhy, kopírující neblahou pověst hradu Sovinec.

V tom směru ovšem Saadouni a její práci zbavme podezření. Věnuje pozornost mnoha zdánlivě nepochopitelným nebo dosud nepochopitelným úkazům, obecně označovaným za nadpřirozené. Příroda se dopouští svébytných záludností, země se svými hlubinami stále pracuje, podobá se živému organismu. Dochází k událostem, které si lidé odjakživa obtížně vysvětlovali, a nejeden úkaz na odpovědné vědecké objasnění čeká. Mnohé dosud nelze plně vysvětlit ani profesionálním bádáním, což je otázkou času a – peněz! Určité vědecké poznatky bývají taktéž z rozdílných příčin zneužívány, jiné zase zůstávají nepovšimnuté právě s ohledem na finanční náročnost, kterou by nevykompenzoval adekvátní přínos a třeba jen teoretická prospěšnost. Smiřme se s pravdou, že všeliké poznání bylo, je a zůstane dlouhodobým, nikdy zcela neuzavřeným procesem.

Z kontextu knihy poněkud vybočuje kapitola věnovaná Boženě Němcové a jejímu původu, v poslední době často patrně záměrně odlišně interpretovaném, jako kdyby se v prostých rodinách nerodili inteligentní a talentovaní jedinci. Až napadá, zda by dávno zesnulým neměl být dopřán klid. Soukromí známých osobností je mnohdy věnována větší pozornost, než jejich dílu.

Saadouni čerpala z řady zdrojů, napsala kultivovanou knihu o více či méně tajemných příbězích, která rozhodně najde svoje čtenáře. Někteří budou obracet stránky se shovívavými úsměvy, další se možná zamyslí a příležitost dostanou i ti, kteří se v pohodlí domova rádi trošinku bojí. Ani v tom směru kniha čtenáře nezklame.