STANISLAV ZEMAN

Jak to u výročí významné osobnosti zpravidla bývá, konají se na její počest slavnostní shromáždění a semináře, odhalují se sochy, píší články. Podobně tomu bylo také u letošního dvoustého výročí narození Karla Marxe. Osobnosti, jež Britové v anketě BBC označili za nejvýznamnější v minulém tisíciletí.

Marx a liberálové

Marxe letos vzpomínají i ti, kteří mu nemohou takříkajíc přijít na jméno. V lepším případě ho považují, jak kdysi o něm prohlásil Václav Havel, opojen svou popřevratovou slávou, za jakéhosi fousatého ješitného staříka devatenáctého století. Těžko s takovými lidmi diskutovat. Zvláště, když mnozí z nich opírají svoji „kritiku“ více o apriorní zaujatost, někdy hraničící se zavilou antikomunistickou nenávistí, a méně o vědeckou analýzu svých názorů verifikovaných historickou pravdou.

To ale neznamená, že neexistují i jiné, zejména liberální názory, které se na odborné úrovni zabývají kritikou Marxova učení a hledají odpověď na jeho neudržitelnost. Buď ji vidí již v jeho samotném vzniku, nebo později, ve spojení s proměnou kapitalismu volné soutěže v jeho rozvinutější formy, spjatými s vědeckým a technickým rozvojem.

Obecně vzato i takovýto pohled může přispět k obohacení vědeckého poznání, formulování nové myšlenky. Marxovo učení z toho nevyjímaje. Jak je ostatně známo, Marx nikdy své poznatky nepovažoval za dogma jednou provždy uzavřené. Naopak v souladu s nimi tvrdil, že společenský vývoj se nemůže neodrazit ve společenském vědomí včetně poznatků, k nimž dospěl.

I proto je legitimní se vracet k Marxovu poznání, studovat jeho učení, nejen pouze v historickém, ale především v současném kontextu společenské teorie a praxe. „Zaplaťpánbůh,“ že již není teď „povinností modlit se“ k názoru o jediné správné liberální pravdě. Tak, jak tomu bylo ještě dlouho po listopadovém převratu. Kdo se tehdy ozval proti či měl jiný názor, byla na něj uvalena polistopadová klatba. Ať šlo o vědce či pedagogy, novináře nebo politiky.

Marx a levice

V posledních letech se v tomto směru alespoň trochu uvolnily ledy. Hlavně levicově orientovaní teoretici a politici, a to i ve spojení s letošním Marxovým výročím, se snaží zamýšlet nad jeho dílem. Přemítají, co z tohoto díla přetrvalo do dnešních dnů a co nenávratně zmizelo v propadlišti dějin.

To se např. týká neomarxistů, z nichž někteří mají tendenci se považovat za jediné možné Marxovy následovníky. Jsou přesvědčeni, že Marxovy poznatky „omlazují“ novými neotřelými myšlenkami, třeba neopozitivistickými, jimiž se snaží aktuálně reagovat na současný společenský pohyb.

Podobný přístup volí i někteří autoři pokoušející se o aktualizaci Komunistického manifestu. Sepisují jeho různé verze, z nichž vypouštějí údajně již překonané poznatky a formulují nové.

Jiný směr levicového myšlení chápe Marxovo učení nikoliv příliš odlišně od některých liberálních teorií. Jako jeden z mnoha jiných filosoficko-ekonomických systémů.

Také se mj. v levicovém výkladu Marxova učení někdy absolutizuje jeho ideologická funkce, často i tím, že se zaměňuje s vědeckým poznáním tohoto učení. Jako by ideologie byla vědou a věda ideologií.

I když společenská věda a ideologie mají k sobě blízko, jsou těsně spjaty, nejsou ale jedno a totéž. Například, zjednodušeně řečeno, již proto ne, že věda zkoumá, formuluje a verifikuje společenské zákony, zatímco ideologie odráží a hájí zájmy určitých společenských skupin, tříd atd. (jinou otázkou je, nakolik jsou zájmy té které skupiny, třídy v souladu se zákony, které Marx odhalil a formuloval).

Nezvratnost společenských zákonů

Nicméně všechny snahy o aktualizaci Marxova učení nelze přejít povýšeným mávnutím ruky. Je zapotřebí je zkoumat, kriticky o nich přemýšlet a případně je přijmout nebo odmítnout. Letošní Marxovo výročí k tomu dává jedinečnou příležitost. Mnohé se v rámci něj již vzpomenulo a ještě se vzpomene.

Nejde však pouze o jeho vzpomínkový charakter. Zvláště když naznačilo, že je Marxovo učení leckdy chápáno povrchně. Ať již proto, že se z něj na mnohé pozapomnělo, či bylo a někdy dosud ještě je na indexu, nebo není vždy vhodná příležitost se s ním důkladněji seznámit. Přitom vůbec nejde o to, aby se odříkávaly zpaměti jednotlivé pasáže příkladně z Komunistického manifestu nebo Kapitálu. Ale hlavně jde o to pochopit, v čem je dosud Marxovo učení významné a nezastupitelné.

Odpověď na tuto otázku by si přinejmenším vyžádala samostatnou studii z pera odborníka specializovaného na Marxovo dílo. I tak se však nabízí alespoň skromná, zdaleka ne vyčerpávající, odpověď. Velikost Marxova díla je také v odhalení a ve formulování společenských zákonů: dialektiky, třídního boje, střídání společensko-ekonomických formací atd. Jak známo, tyto zákony působí ve společnosti nezávisle na vůli a vědomí člověka, tedy objektivně.

A zde lze také hledat klíč k aktualizaci Marxova učení. Zabývat se ani ne tak platností těch či oněch objektivních společenských zákonů v tomto učení formulovaných, nýbrž s jejich využitím zkoumat dynamicky se měnící současné společenské podmínky a jejich možný vývoj k spravedlivější budoucnosti. Myšleno s Marxem, k budoucnosti vpravdě demokratické. Založené na rovném právu pro rovné lidi, na které žel „nedosáhne“ ani sociální stát. Byť třeba i s podílem či podporou levice na jeho vládě.