JAROSLAV KUČERA

Neandrtálci jistě neznali druhou větu termodynamickou, z níž vyplývá nepřetržitý růst entropie (chaosu) v uzavřených dynamických systémech: k jejímu nevědomému respektování je donutil hlad.

Když se k jejich sídlišti blížila stáda sobů či jiné migrující zvěře, velmi účinně skoncovali se všemi různicemi ve své tlupě tím, že si perfektně rozdělili úkoly při nadcházejícím lovu. Jedni zvěř vyhlíželi a stopovali, další na ni chystali všelijaké pasti a jiní na ni měli čekat s ostrými oštěpy a kamennými sekerami. Úkolem žen pak bylo ulovenou zvěř párat a kuchat, pečovat o kožešiny atd.

Neandrtálce spojoval společný zájem na jejich obživě. Dobře věděli, že uspořádají-li svou tlupu podle zmiňovaných úkolů, přinese jim lov daleko více masa než součet úlovků všech jednotlivců, lovících na vlastní pěst. Přitom jim bylo nad slunce jasnější, že začnou-li se mezi sebou hádat a prát, neuloví nic a budou hladovět.

Stejně jako neandrtálci neznají onu větu ani právníci, tvořící největší profesní skupinu v českém parlamentu. Možná, že ve Sněmovně ji znají tak dva či tři poslanci původně nesprávných profesí. Podstatné však je, že vůbec, ale vůbec nic v ní nikoho nenutí, aby ji byť nevědomě, podobně jako neandrtálci, respektoval.

Poslance k jejímu respektování nenutí ani zájem na rozkvětu republiky, který by jako „zástupci lidu“ měli mít. U většiny z nich ho překrývají jejich vlastní úzké zájmy, ať již partajní, ale hlavně ryze osobní, i když na veřejnosti vydávané za pro lid vysoce potřebný.

Proto je tříšť nejrůznějších, často protichůdných zájmů, vzájemná nevraživost, žabomyší spory, rozhádanost a užvaněnost, spolu s podrazy navzájem se potírajících parlamentních frakcí politických stran, ten pravý český parlament. Nepřipomíná snad jakousi rozvrácenou tlupu, v níž je každý nepřítelem každého?

Odborně aneb mírněji řečeno je zřejmé, že druhá věta termodynamická platí pro tuto instituci ve své nejčistší, dokonce exponenciální podobě. Tím spíš, že jde o relativně uzavřený celek, dostatečně izolovaný od sociální reality.

Proto růst entropie, ať již se jedná o sestavování vlády či přijímání potřebných zákonů, mění parlament v prapodivný útvar moci či spíše bezmoci, téměř neschopný, oproti tlupě neandrtálců, cokoliv rozhodnout. Matematicky vzato jde o singularitu, ohrožující svou nečinností, případně i řídkou aktivitou celou republiku i s jejím okolím.

Marně jsem si lámal hlavu, jak našim poslancům pomoci. Vyzvat je k rozpuštění Sněmovny a vypsání nových voleb asi nebude to pravé. Kapři si rybník nevypustí. A potom, volby v tzv. západních demokraciích, mezi něž patří i Česká republika, jsou přece od toho, aby se nic zásadního nezměnilo.

Ale co takhle nechat naše poslance hladovět?