PETR ŽANTOVSKÝ

„Naučili jsme se křičet dovnitř a navenek se slabě lesknout“

Karel Sýs

Kniha literárního vědce Milana Blahynky Byla jednou jedna generace pětatřicátníků (s výstižným podtitulem „dissertatio apologetica“) vyšla i nevyšla. Sice je na světě, dokonce v pevné vazbě a na možná až příliš opulentním křídovém papíře, ale ve volném prodeji ji neseženete. Nemá nakladatele, má donora – a tím je klub levicových poslanců EP. Je svým způsobem dokonalým obrazem dnešní doby a jejího vztahu ke kulturnímu dědictví, jenž se odehrává pod heslem „sladce zapomenout“.

MIROSLAV VEJLUPEK

„Má kniha o generaci někdejších pětatřicátníků stále píšících je zcela jiná; je to jasně přiznávaná apologie. Nemá pošetilou ctižádost vynést jakýkoli konečný soud. Ten je věcí sudího jménem Budoucí čas. Ráda by jen oponovala – a vůbec ne ex offo – hloupým křivdám.“

Milan Blahynka: Byla jednou jedna… básnická generace takzvaných pětatřicátníků

KAREL SÝS

Předneseno u básníkova posledního bydliště v Baranově ulici č. 4 při příležitosti 60. výročí Nezvalovy smrti

PAVOL JANÍK

Dielo mimoriadne veľkého rozsahu, nesmierne širokého tematického záberu a pozoruhodnej poznatkovej hĺbky HLEDÁNÍ V ČASE (OREGO, Praha 2018) vytvoril odborne zdatný autorský tandem – legendárny diplomat, renomovaný autor a prekladateľ z angličtiny Stanislav Suja spolu so skúsenou špecialistkou na korelácie medzi štátmi Ivanou Sujovou.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

1. Čo pre vás znamenal vznik samostatnej Slovenskej republiky v roku 1993?

Rok 1992 a 1993 a „rozpad“ federace jsem vnímal jako součást deformací spojených s listopadovými událostmi a projevujícími se mj. divokou privatizací, rozprodejem národního majetku za směšné ceny, čistkami na všech úrovních, „převlékáním kabátů“, přepolóváním hodnocení atp. Rozdělení federace bez referenda do těchto defektních jevů, vydáváných i dnes za „daň ze svobody a demokracie“, zapadalo. Přesto bych hodnotil vznik samostatných republik, České a Slovenské, nikoli jednoznačně negativně už proto, že samotné rozdělení proběhlo pokojnou a mírovou cestou a bez větších excesů. A po letech relativního ochlazení vztahů jsme znovu navázali na mnohá pozitiva soužití obou národů v jednom státě a rád konstatuji vysoce nadstandardní vztahy. Velmi si vážím tvorby tak odlišných autorů jako např. Ladislava Balleka, Jána Tužinského, Pavla Janíka, Viery Švenkové, Teofila Klase, Maríny Čeretkové-Gállové, Antona Hykische, Jozefa Leikerta a desítek, desítek dalších. Dnes jsou tedy vztahy mezi Čechy a Slováky, nejen mezi českými a slovenskými spisovateli, více než dobré, což mohu potvrdit z osobní zkušenosti.

JAN JELÍNEK

Když před pětačtyřiceti roky přiletěl Syřan Issam Ramadan do Prahy, město mu rázem učarovalo. Brzy navázal přátelství s mnoha českými lidmi. Studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získal doktorát. Tady se seznámil i se svojí životní láskou, která studovala angličtinu a ruštinu. Vzali se a žijí v Plzni, odkud jeho žena pochází. Mají dva syny a tři vnoučata.

(Slovo do pranice)

JAN KRISTEK

V dnešní době, kdy je na nás uvaleno daleko víc vnějších omezení než kdykoli dřív, to rozhodně není jednoduché. Dnešní omezení jsou natolik brutální, že přímý boj s nimi v podstatě ani není možný. Co ještě možné je, je boj s omezeností, kterou nám natloukli do hlavy. Kterou jedni přijali za vlastní a slepě se jí nechají řídit, a i ty, kteří ji za vlastní nepřijali nebo ji prokoukli a odvrhli, obtěžuje jako nějaká vlezlá, stupidní, nepříjemná melodie.

ZDENĚK HRABICA

„Uvidím-li někde špínu, musím ji zamést!“ pravil svého času herec Petr Čepek. Včera se mi špína zapletla pod nohy. Bylo to na rohu Václavského náměstí a Krakovské ulice. V jednom nadnárodním občerstvovacím zařízení KFC, jehož zřízení s vymyšleným životopisem a aktérem osobně pamatuji. U kolébky stáli zahraniční biřicové někdejší lásky a pravdy, lži a nenávisti. Jedna z prvních provozoven KFC se otevřela v pražské Vodičkově ulici. Teď jiná vévodí samotnému centru hlavního města.

ROMAN BLAŠKO

Drásající stesk provází mou mysl… Chybí mi srpnové ranní cesty do školky s mým synem Janem. Chybí mi dotyk jeho malinkých prstíků, které ale tehdy pevně svíraly mou dlaň. Chybí mi všetečné otázky „Co je tohle a co je támhle to?“ Otázky, při nichž jsem si už tehdy moc dobře uvědomoval jeho nezměřitelnou touhu po vědění a poznání, která se odehrávala v té malé, ale rychle se rozvíjející hlavince. I já to měl podobně a dokonce mne to doposud neopustilo. Chybí mi lahodně chladná rána s chutí pozdního léta a vůní ostružin, jež jsme po cestě do školky za humny sbírali, a za každou nasbíranou hrst jsem dostal od milovaného Jeníčka tuze sladkou a zároveň loupežnickou pusinku. Byly tak sladké… Pusinky i ty ostružiny. Pamatuji, jak nám krev ostružin ulpěla na prstech a v dlaních v podvečer, kdy jsme se vraceli domů do malé vísky s prostým jménem Luboměř. Dnes mi zbyl už jen ve vzpomínkách obraz té cesty, občas vidím i karmínovou barvu krve ostružin ve svých dlaních, i když tam vlastně vůbec není. Ale hlavně cítím silnou vůni mého syna…

LUBOMÍR MAN

Víte, co je to svoboda českého tisku a svoboda České televize, na jejíž obranu bylo svoláno shromáždění na Václavské náměstí a za její naplnění vyrazili školáci buď před své školy, nebo na náměstí svých měst? Pokud to nevíte, rád vám to prozradím. Nuže svoboda tisku a svoboda České televize, za které se v těch dvou dnech demonstrovalo, je svoboda pracovníků obou těchto oddílů českého mediálního prostoru psát, vysílat a pracovat pouze a výhradně k dobru a prospěchu jediné politické strany u nás, a to strany, která se nazývá TOP 09. Až do nedávna ji vedl jeden z nejnenáviděnějších politiků naší země Kalousek, do sněmovny se probojovala až v závěrečných hodinách posledních voleb, a to s ušima až do krve odřenýma, čili se ziskem 5,31 % hlasů. Nu, a protože v nejaktuálnějších volebních preferencích se ani jednou nepřeškobrtala přes požadovanou pětiprocentní hranici, považuje se dnes za hotovou věc, že poslanci této strany (dnes je jich ve 200 členné poslanecké sněmovně sedm), zasedají v poslaneckých lavicích naposledy.

JOZEF ŠPAČEK

Známy český literárny vedec a kritik Milan Blahynka sa počas svojho tvorivého života zaoberá predovšetkým modernou českou poéziou, veľa času a námahy venoval napríklad editorovaniu súborného diela Vítězslava Nezvala. Na súčasných českých básnikov, ktorí boli na výslní v období 70. a 80. rokov a po novembri 89 sa dočkali hanlivého odsudzovania od nových či staronových majiteľov pravdy a pohŕdavého mlčania o nich, nakoľko si údajne príliš zadali s bývalým režimom a zaberali miesto iným autorom, sa zameral v svojej najnovšej publikácii. Ide v nej v prvom rade o apológiu, čiže obranu básnickej generácie „pětatřicátníků“, ako v čase ich sformovania do básnickej skupiny boli nazvaní autori ako sú: Karel Sýs, Jiří Žáček, Petr Skarlant, Jaromír Pelc, Josef Peterka, Jaroslav Čejka, Petr Cincibuch, Michal Černík a Josef Šimon.

LECH PRZECZEK

• Žádná nadávka pro něho nebyla dost výstižná.

JAROSLAV ČEJKA

Srpnová elegie

Namísto slunce hořící barel.

Namísto větví dělové hlavně.

Pro slzy nevidím na akvarel,

kde mrtví klesají k zemi tak plavně.

MICHAL ČERNÍK

Corpus delicti

Na jídelní stůl v kuchyni odložíš své ruce

Kdo je stiskne svýma rukama?

Na každém předmětu zde zanecháváš otisky prstů

Kdo ti je sejme a potvrdí tě?