FRANTIŠEK UHER

Dětská literatura stojí v současné době na pokraji výraznějšího zájmu recenzentů, třebaže stále vychází hodně knih pro děti různého věku, což je samo o sobě potěšitelné. Je však třeba objektivně podotknout, že jejich kvalita je značně rozdílná. Většinou jsou poutavě vypravené, na pohled přitažlivé, nejednou však stačí zalistovat. Bezduchost až zaráží. V knihkupeckých regálech a zejména v prodejnách a skladech levných knih leží haldy publikací, určených dětským čtenářům. Zejména těm nejmenším, v předškolním a raném školním věku. Často slýcháme oprávněné nářky, že dnešní děti sedí u počítačů nebo se prohánějí s florbalovou hokejkou, ale stále ještě mnohé navštěvují knihovny! Také v minulosti byla mezi dětmi spousta nečtenářů. Někdy bez vlastní viny, musely doma pomáhat. Nebo chyběl příklad, v rodině nikdo nečetl.

Dnes se zdá, že v mnoha rodinách považují za důležitější jízdní kolo.

Zájem o literaturu je třeba pěstovat jako vzácnou květinu. Konkrétně mám na mysli především začínající čtenáře a jejich vztah k poezii. Ani v mnoha „čtenářských rodinách“ nenajdeme jedinou sbírku poezie; tak tomu bylo, je a bude, někdo rád jablka, někdo hrušky, někdo na koni, jiný pěšky. Rozhodně však je hrubě opomíjeno vytváření vztahu dětí k poezii. Časopisy Sluníčko a Mateřídouška přinášely kdysi v každém čísle celé stránky veršů. Najděte v nich dneska básničku! Kdo se má naučit plavat, musí do vody!

Klasici a pseudoklasici v čítankách a učebnicích záchranné lano nehodí a s malým efektem tak činili kdykoli v minulosti. Proto zákonitě ubývá básníků, tvořících verše pro děti. Nebo píší do šuplíku, možná s bláhovou nadějí, že provoz na trati bude časem obnoven.

Jedním z mála básníků, kteří vytrvale píší a také vydávají verše pro děti, byť se značnými peripetiemi, je Jiří Faltus. Přebásnil knihu německého autora Bernda Pennerse POFOUKÁME, ZALEPÍME (Albatros 2017), jejíž předností je skutečnost, že vede také k základní manuální zručnosti.

Za pozornost však stojí především osobitou nápaditostí poutající kniha VEJDI BRANKOU ZA HÁDANKOU (Agentura Kriegl, 2017, 84 str., svěží a s textem dokonale korespondující laskavé ilustrace Andrea Popprová).

Vtipné inspirativní verše jsou rozděleny do pasáží, traktovaných běžným životním prostředím dětí. (Doma, na zahradě, u vody, v lese, všude kolem nás, atd.)

Faltusův melodický rým citlivě povyšuje jednotlivé hádanky na poutavé úsměvné básničky, jimž je vlastní nenápadná didaktičnost, vycházející vstříc dětskému světu poznávání. (Třeba když se básník ptá proč ryby otvírají pusu.) Jejich největší a komplexní předností je vytváření pohodového prostředí, skoro se dá mluvit o radosti ze života.

Ani fantazie nepřijde zkrátka. I dospělý čtenář se možná na okamžik zamyslí nad otázkou jaký bude suchý zip, až zmokne.

Shrnuto a podtrženo, Jiří Faltus vede dětského čtenáře tou nejschůdnější cestou k rozvoji myšlení, hledání zákonitostí, souvislostí a příčin. A zároveň k formování čtenářské osobnosti. Snad právě to představuje správný směr, jak z dětí vychovávat budoucí čtenáře.