IVA KLINDEROVÁ
Laudatio na Do Ngoc Viet Dunga
Žijí jich mezi námi desetitisíce. Třebaže se většina z nás s nimi denně setkává, málokdo se je snaží blíže poznat. Mnozí na ně pohlížejí s pohrdáním. Neuvědomuje si totiž, že vietnamský národ se může pyšnit mnohem delší historií a starší kulturou, než je ta naše. Právem jsme hrdi na svoji Karlovu univerzitu, jednu z nejstarších v Evropě, ale vietnamská je o téměř tři století starší! Zejména naší mladé generaci není známo, že Vietnamci k nám přijížděli a žili mezi námi již v době, kdy v jejich zemi zuřila válka. Studovali u nás, žili na kolejích mezi našimi studenty, seznamovali se s jejich rodinami, poznávali naši historii, kulturu, život ve městech, často se vydávali na venkov, naslouchali lidovým vyprávěním, obdivovali lidovou architekturu, nasávali vůni venkova. Neměli tehdy k dispozici prakticky žádné slovníky. (Od roku 2013 vyšly čtyři díly šestidílného Velkého učebního česko-vietnamského slovníku, pozn. autorky.) Navštěvovali antikvariáty. Po letech se mi můj kamarád přiznal, jak vysedával na lavičce poblíž kontejneru na papír a nenápadně se prohrabával krabicemi, do nichž lidé odkládali dnes již nesmírně cenné výtisky české klasické literatury včetně ilustrací k nim. Odvezl si je domů, za války na kole převážel tento svůj poklad na venkov, do bezpečí před americkými bombami… V říjnu 2014 pak tvořily jádro první výstavy českých knižních ilustrací ve Vietnamu, kterou uspořádalo Velvyslanectví ČR v Hanoji u příležitosti státního svátku ČR.
Tehdejší Československo se pro tyto absolventy vysokých škol stalo druhou vlastí, na niž nezapomněli, udržují s ní dodnes kontakty, při každé příležitosti se do ní vracejí. A právě oni usilovně a neúnavně přispívají k vzájemnému poznávání a sblížení obou našich národů. Prostřednictvím literatury.
Třebaže se z nich stali strojní či stavební inženýři, kybernetici, ekonomové, ve svém volném čase nastoupili cestu „stavitelů mostů“, jak jsou nazýváni překladatelé umělecké literatury. Jejich význam jistě není nutné zdůrazňovat. Přesto „žije převážná většina překladatelů krásné literatury na hranici chudoby či za ní“, říká Holger Vock, viceprezident Rady evropských svazů překladatelů umělecké literatury (CEATL). A neplatí to výhradně jen pro Evropu. A tak není divu, že i vietnamští překladatelé vydávají překlady děl českých autorů do vietnamštiny mnohdy bez nároku na honorář…
Za vietnamskými překladateli stojí úctyhodná produkce. Překlady české umělecké prózy, divadelních her, naučných děl, lidových pohádek a pověstí, především pak poezie. Ta se na pultech knihkupectví takřka „neohřeje“.
Není divu, poezie provázela Vietnamce po celý život. Kromě toho od konce 18. a počátku 19. století, kdy dosáhl rozvoj klasické vietnamské literatury svého vrcholu, vznikala bohatá básnická tvorba, zejména rozličné romány ve verších. Není bez zajímavosti, že i díla epického charakteru byla skládána ve verších. Například nejvýznamnější a nejoblíbenější vietnamský epos Kieu má 3245 veršů, jeho výrazové bohatství je čerpáno z lidového jazyka a písní. Ještě dnes mnoho Vietnamců z něj zpaměti cituje.
Před třemi lety se v hanojském Českém literárním a uměleckém klubu - Bohemia konal křest knihy Výběr české a slovenské poezie (Tuyen tap tho Séc va Slovakia), již za podpory Velvyslanectví ČR a Velvyslanectví SR ve Vietnamu vydalo Nakladatelství Svazu spisovatelů. Čtenáři, kteří se již v předcházejících letech seznámili s tvorbou Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a některých dalších českých básníků, i tentokrát projevili o novou knihu obrovský zájem. Zakrátko z pultů knihkupectví zmizela…
Básně vybral a přeložil významný básník, překladatel a bohemista Ing. Do Ngoc Viet Dung, MSc., který publikuje pod jménem Do.honza.
Kniha na více než 300 stranách nabízí 150 básní téměř čtyřiceti českých a slovenských básníků od konce 19. století. Jak slavných včetně nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta, tak básníků ve Vietnamu méně známých či dosud neznámých. Verše ve vietnamském překladu provází jejich český či slovenský originál, životopis autora a stručná charakteristika jeho tvorby.
Výběru české a slovenské poezie předcházela mnoholetá práce. Přestože se po ukončení vysokoškolských studií inženýr Do Ngoc Viet Dung vrátil do vlasti, často se do svého milovaného Československa vracel. Tady pracoval, cestoval, v terénu se seznamoval s životem prostých lidí, poznával lidovou kulturu, zvyky… Vedl obdivuhodný, všestranný život. První básně, jež zařadil do výběru, začal překládat již během posledních let svého studia, poslední pak rok před vydáním antologie.
Publikace byla čtenáři přijata s obrovským zájmem, velice kladně a s uznáním byla hodnocena literárními kritiky. Do Ngoc Viet Dung sice předeslal, že některé básně převedl sedmislabičnými verši, ovšem ještě větší obdiv vyvolalo převedení mnohých básní prozodickou formou luuc bát (luc, nejtypičtější pro vietnamské klasické a lidové básnictví, jíž se vyznačuje i mj. nejznámější dílo vietnamské literatury Kieu.
Připojil se také místopředseda Svazu vietnamských spisovatelů, básník Nguyen Quang Thieu: „Neměl jsem příležitost navštívit tyto dvě země, seznamuji se s nimi prostřednictvím filmů a literatury, a nyní je důkladněji poznávám díky básním v překladu Do Ngoc Viet Dunga, který k nim má důvěrný vztah a našel v nich svůj druhý domov… Prostřednictvím vietnamštiny nám odhalil živé, bohaté, krásné a poetické jazyky národů České republiky a Slovenska.“
Pan Do.honza dnes žije v Hanoji, vedle svého zaměstnání řídí Český literární a umělecký klub Bohemia, aktivně působí ve Společnosti vietnamsko-českého přátelství, věnuje se literární tvorbě. V uplynulých letech vydal několik knih vážících se k Československu a České republice. Zasluhuje jak obdiv nás všech, tak vřelé díky.