Polemika

Tento text odpoví na výhrady k mým článkům o Sbornících nezávislých foglarovců (anžto na ně v tisku došlo - viz LUK č. 41).

1. Autor výhrad Petr Vyleta je můj krajan a celoživotní kamarád publicisty Standy Bukovského, s kterým jsme letos udělali foglarovskou výstavu v Plzni. PV by totéž zvládl se Standou též. Je mu to líto? Žárlí? Zbytečně! Bukovský ho má x-krát radši než mě. (Prosím žádné nepatřičné konotace!) Bukovský v Polanově síni jen využil „třísku“ mé foglarovské sbírky.

2. Slovo lká (brečí) nic neironizuje a není pejorativní. Petr Vyleta míní, že ano, a dodá, že už mezi dětmi. Jistě! Děcka mezi sebou pohrdají lkaním. Ale kdyby někdo dospělý brečel, že Foglar pořád nedostal řádný metál, bylo by to dle mne v pořádku. Jen jsem si neuvědomil, že skauti (Petr Vyleta) jsou tvrdí. Nelkají.

3. Psát o věci jde i bez citací. Příklad? F. Fuka píše na webu o filmech a nevyzradí děj! Vyzradit moc děje, tomu se říká spoilery. Ale psát takto o sbornících plných faktů nelze. Zjednodušeně vzato bych napsal: „Doporučuji to. Super.“ Ještě jiný příklad: Přední český kritik (vážím si ho) má stránky Literární Západ. Léta tam informuje o Plzni a skoro nikoho nejmenuje. Proč? „Mé texty mají obecný přesah,“ řekl mi. Badatelé za dvacet let se ale utrápí!

A teď si vezměte, že bych tak informoval o Sbornících. Nebyla by to intelektuálština? Mé reference uveřejnily i Literární noviny a autoři Sborníků jsou uvedeni tučně. Ovšemže vždy najdete prostou duši, co to čte a vypráví: „Fencl říkal, že Foglarova máma nesnášela židy. Nebo snad Židy.“ Ale každý méně prostý čtenář četl nadpis článku. Ví, že jde o referenci. O popularizaci. A sám Vyleta uzná, že jiné texty o Sbornících za léta nevyšly.

4. Nechtěl jsem referovat o všem v každém Sborníku! Něčeho jsem se jen dotkl. Aspoň něco ale musíte akcentovat, má-li článkem upoutat. Článek není výčet. A nepíši jen pro fandy Foglara, ale pro lidi obecně. Navíc akcentuji to, co mě fascinuje víc. Subjektivitě se nevyhnete. Příklad? Právě syn malíře Šípů Junek byl v porotě, která mi dala Zvláštní ocenění ceny M. Švandrlíka, a po ceremoniálu v Chodovské tvrzi jsem se jej ptal na pár z jeho knih (jichž už stvořil 67!): „Proč jste o pražských vilách udělal jen dvě?“ Řekl: „Jiné mě nezajímaly.“ I já akcentoval to, co mě ve sbornících zajímalo, ne ale jen kvůli sobě! Chtěl jsem přilákat maximum čtenářů a získat Foglarovi nové. On přijde takový čtenář za senzací typy „válečný ježek v kleci stojí dnes majlant“, ale třeba čte dál. A je náš. Foglarovu světu neunikl.

5. Díky mým textům se Sborníků asi prodalo víc. Jen upozornily.