STANISLAV KÁBELE
Krutá záměna
Namísto slunečního paprsku
ohnivý záblesk
olízl zelenavou haluzku.
Namísto rosného moku
vše živé ocitá se v šoku.
Jádro uvolnilo svoji sílu,
moci ďábelské dostály svému dílu.
Vše vůkol ztratilo svou podobu
civilizace ukládá se do hrobu.
Bloudění ve stopách jádra
Klopýtám horkým popelem,
vyschlým potokem,
polámaným lesem,
proboha, kde jsem.
Nevnímám nářků položivých,
zakopávám o zohavená těla mrtvých,
trpím bolestí v plamenech ohně,
dej pane Bože, ať je již po mně.
Černooký, černovlasý, urostlý jak buk.
Pěkný je to kluk.
Pod krytem pláště
skrývá trhaviny,
je na čekané,
odpálí ho někdo jiný.
Jemu je to fuk.