LUBOŠ ZELENÝ

Nedávno si podkrkonošské město Trutnov i jeho širší okolí připomenulo dvousté výročí narození zdejšího rodáka a občana, německy píšícího dramatika, básníka a prozaika, ale též významného představitele revolučního roku 1848 a neúnavného obhájce chudých a bezmocných Daniela Uffo Horna.

Daniel Uffo Horn se narodil 19. května 1817 jako syn rakouského důstojníka, vysloužilce a c.k. správce tabákového skladu Ferdinanda Horna a Marie Češkové, jihočeské rodačky z Blatné. Již přípravu jeho křtu zasáhlo nepochopení katolického kněze pro nezvyklé jméno Uffo, snad foneticky odvozené od mytického dánského krále Offo, jímž otec, přicházející do Trutnova z Polska, zřejmě chtěl zdůraznit skandinávský původ svého rodu. Měšťanský synek tak vyrůstal v převážně německy mluvícím prostředí, přesto díky matce a příbuzným zvládal i češtinu. K jejímu zvládnutí musela přispět i studia na malostranském gymnáziu i pozdější zápis na filosofii a práva na Univerzitě Karlově v Praze. Již v době studií se mladý Horn začíná projevovat jako talentovaný spisovatel, ale zároveň, snad i díky svému původu a sympatiím s tehdy probouzejícím se polským národem, neunikl pozornosti c. a k. tajné policie. Tento zájem podpořil i jako zakládající člen Německo-polského klubu, což skončilo vyšetřováním vedeným proti němu. Na univerzitě byl spolužákem K. J. Erbena, Karla Sabiny, J. V. Friče, K. H. Máchy, znal se i s F. L. Riegrem a Cyrilem Kampelíkem, pozdějšími „muži roku 1848“. Snad i z těchto důvodů pražské kontakty přerušuje a dokončuje svá studia práv v roce 1838 ve Vídni.

Jako vystudovaný právník ve stejném roce odchází do Hamburku, čímž se dostává mimo dosah rakouských policejních orgánů. Zde se dostává do centra literárního a politického dění, spoluzakládá časopis Die Zeit a zároveň se připojuje k tehdejší německé avantgardě, před třemi léty však zakázanému hnutí Mladé Německo a jeho hybateli Karlem Gutzkowem a Ludolfem Wienbargem. Hornovi byly blízké ideály demokracie, svobody, sjednocení států roztříštěného Německa, ale též hlásání svobody kultu těla a zrušení puritánské morálky. Později pracuje jako redaktor časopisu Telegraf für Deutschland, kde v témže čase publikuje své články i mladý Bedřich Engels.

V roce 1843 se Uffo Horn po krátké zastávce v Praze vrací do politicky již měnícího se Trutnova. I přes obnovenou péči politické policie stačí udržovat staré kontakty s českým hlavním městem. Dík dřívější spolupráci s Pavlem Aloisem Klarem v ústavu slepců i v almanachu Libussa často dojíždí do Prahy, pracuje při redakci literárního almanachu a věnuje se zde i přednáškové činnosti. V tomto období také často navštěvuje Rakousko, Itálii, Maďarsko a Švýcarsko, díky vídeňským přátelům udržuje kontakty i s Chorvatskem. Pronásledování rakouskou policií opět řeší v roce 1846 únikem do Německa, kde se na pozvání přítele Ignaze Kurandy v Drážďanech zapojuje do práce v pokrokovém časopisu Der Grenzbote.

Po této stáži se v roce 1848 objevuje opět v revoltující Praze. Jako zvolený řečník studentstva se vyskytuje jeho jméno na prvním místě dopisu studentů UK v Praze, datovaného 15. března, stal se i účastníkem delegace studentů do Vídně k císaři Františku Josefu I. V Trutnově následně organizuje revoluční gardu v počtu 160 dobrovolníků na pomoc bojující Praze, která však byla na Jičínsku zastavena vojskem. Téhož roku v říjnu se účastní Kongresu německých spolků v Teplicích v Čechách, zde se dostává do sporu s německým malířem Arthurem von Ramberg, pozdějším profesorem malby ve Weimaru a od roku 1866 profesorem Müncher Kunstakademie. V takto vyvolaném zakázaném pistolovém souboji je Uffo Horn vážně postřelen do pravé ruky a v následném soudním líčení byli oba duelanti odsouzeni k půlročnímu vězení, s výkonem v německé pevnosti Königstein, Horn s odkladem na vyléčení zranění. Uffo Horn však nejprve plní své závazky Klárovu literárnímu almanachu Libussa v Praze, kdy z Teplic diktuje telegrafistovi své básně do příštího vydání, což možná jsou jedny z prvních básní na našem území přenášených telegraficky. K rehabilitaci pravé ruky se pak hlásí do krkonošských Janských Lázní a dále do Lázní Jeseník. Po doléčení nastupuje výkon několikaměsíčního trestu, čímž se zřejmě vyhnul daleko delšímu uvěznění za revoluční činnost v Rakousku.

Zajímavou zprávu z pozdějšího období můžeme nalézt v historiografii Karlových Varů, objevující se v publikaci Karel Nejdl, MUDr. Jan Miessler: Jean de Carro a jeho Karlovy Vary:

V roce 1849 nebylo v Karlových Varech mnoho zahraničních hostů, zato tu bylo mnoho významných českých návštěvníků. Opět přijel slavný botanik doktor K. B. Presl, který ve své knize Symbolae botanicae uvedl mexickou rostlinu z čeledě motýlokvětých, kterou pojmenoval po Jeanu de Carrovi Carroa glandulosa. Bylo to vyznamenání za de Carrovu snahu opatřit Evropě semena nových potravin výměnou za očkovací látku proti neštovicím. V červnu také přijel do Karlových Varů František Palacký s celou rodinou. Bydleli v domě U palatina uherského. V červenci přijel K. H. Borovský, který se ubytoval U tří bažantů, kde již bydlel německý básník Uffo Horn. Horn byl autorem básní a her s českými vlasteneckými motivy Horymír a Král Otakar aj. Mimo jiné byl také jeden z hlavních vedoucích německého revolučního hnutí studentstva z roku 1848.“

Nevím, zda je historikům známo, o čem Uffo Horn jednal v hotelu Elefant s představiteli tehdejší české politiky několik měsíců po přijetí březnové oktrojované ústavy, zda již jim byl znám její matoucí účel při cestě k absolutismu.

V roce 1850 pak nositel jména dánského krále Offo – Daniel Uffo Horn – vstupuje, dalo by se říci pro jistotu jako dobrovolník, do německého vojska bojujícího proti anexi Šlesvicka Holštýnska Dánskem. Po roce vojenského života se již natrvalo vrací do rodného Trutnova, kde se stane jako ve Vídni vystudovaný právník zaměstnancem městského úřadu a zároveň se věnuje i literatuře. Ani zde však opět neunikl policejnímu dozoru, též proto, že se velmi často na trutnovské radnici zastával chudých spoluobčanů a sdílel kontakty s Prahou i zahraničím.

Daniel Uffo Horn se díky svému bouřliváckému životu žení až ve svých čtyřiceti letech, v neděli 26. července 1857 v kostele sv. Petra a Pavla ve Volenicích u Strakonic. Po boku mu stála o devět let mladší šlechtična Vilemína Kateřina Antonie Jenšíková z Ježova. Manželství však netrvalo ani tři roky, 23. května 1860 v Trutnově umírá.

Mohli bychom vyjmenovat řadu pražských osobností, s nimiž se Daniel Uffo Horn stýkal, ale za všechny jen dva nejbližší. Celoživotním přítelem a spolupracovníkem mu byl známý profesor Pavel Alois Klar v jehož slepeckém ústavu Horn pracoval a posléze často vystupoval i jako předčítač vlastního díla, jak dokumentuje i dobový časopis Květy. Druhým byl profesor Jan Helbling z Hirzenfeldu, s nímž se seznámil v roce 1848. Tomu posílá půl roku před smrtí z Maršova do Prahy po profesoru Klarovi výtisk nově přepracované tragedie Král Orakar spolu s brožurou, která přepracování vyvolala. Díky dopisu profesora Klara ze dne 13. září 1859, který posílal Helblingovi, máme popis Hornova zdravotního stavu, který Klar označil necelý půlrok před úmrtím jako žalostný.

Hornova literární pouť začíná hned po nástupu na malostranské gymnázium v Praze, kde upoutal své profesory nejen básnickými vlohami, ale také zájmem a znalostmi z české historie. Jako mladík začíná tvorbu ve spolupráci s profesorem W. A. Gerlem na hrách Die erste April a Die Vormundschaft. Druhé zmíněné drama získalo 1. místo v soutěži o nejlepší německou hru vypsanou časopisem Evropa ve Stuttgartu. Samostatně vstupuje do literárního života Prahy v roce 1835 tragedií Horymír, v roce 1839 následuje drama Camoens, v roce 1842 vychází sbírka veršů Lieder eines Blinden, v roce 1845 se prezentuje tragedií König Otakar, která byla cenzurou jako protihabsburská ale zakazována. V roce 1847 v Lipsku vyšla sbírka básní Gedichte a v tomtéž roce soubor Hornových povídek Böhmische Dörfer. Kritickou vzpomínkovou knihou na tažení proti Dánsku je knižní titul Von Istend bis zum Ende, který vyšel v Hamburku v roce 1851. V roce 1859 v Praze vydává tři historické novely Bunte Kiesel. Hornovi je zřejmě i právem přisuzována anonymní satirická próza Österreichischer Parnas (Hamburrk 1842), v níž autor tvrdě zesměšňuje literární poměry v Rakousku. Ani zde nebylo opomenuto a zesměšněno jméno literáta Uffo Horna. V němčině vychází i další ukázky Hornovy literární činnosti v nejrůznějších vydáních či výborech doposud.

Do češtiny byla převedena Hornova jen některá díla, předně soubor povídek Böhmische Dörfer, byl vydán v královéhradeckém nakladatelství KRUH v roce 1975 s titulem Selský osel v překladu známého náchodského archiváře PhDr. Erika Bouzy. Erik Bouza byl také osobností vzpomínkového večera uspořádaného v roce 1980 k 120. výročí Hornova úmrtí Okresní knihovnou v Trutnově. Dále byla přeložena jaroměřským rodákem a ředitelem Památníku písemnictví v Praze, PhDr. Jaromírem Loužilem, CSc., povídka Paschhampel, Pašerák, 1959, Krajský dům osvěty, Hradecké medailónky, sv. 3, Hradec Králové. Výběr sedmnácti kratších básní z obsáhlé Hornovy sbírky Gedichte, vydané v roce 1902 v Broumově v úpravě dr. Eduarda Langera, přebásnil a soukromě ve dvou nízkých nákladech pro zájemce vydal autor tohoto článku pod názvem Malé písně v letech 2009 a 2010.

Pro svou literární, ale i sociální činnost na městské radnici byl Daniel Uffo Horn mnohými tehdejšími občany Trutnova ctěn. Za starostování osvíceného lékaře MUDr. Josefa Flögla mu byl v nových Městských sadech vystavěn památník s bronzovou bustou, zhotovenou podle návrhu vídeňského sochaře Viktora Oskara Tilgnera. Busta byla v nadcházejících letech neklidná, stejně jako její model. Po vzniku Československa vystřídala sochu císaře Josefa II. dosud stojící na náměstí. Po roce 1945 však busta Uffo Horna putovala za císařem do depozitáře Městského muzea. V polovině osmdesátých let byla busta díky iniciativě členů Klubu vojenské historie znovu, ale bez oslav instalována v Městských sadech na podstavec vpravo u cesty vedoucí ke Koncertní síni na Úpické ulici. Teprve po roce 2000 mohla být slavnostně usazena na své původní místo, uprostřed parku.

Bývalá ulice Uffo Horna, vycházející z trutnovského Krakonošova náměstí, dnes nese jméno Jihoslovanská, další vycházející ulice již řadu desetiletí nesou jména Hornových karlovarských diskutérů, historika Františka Palackého a K. H. Borovského. Po Hornovi byla v 90. létech minulého století pojmenována ulice na Červeném kopci v Trutnově a v roce 2010 i nové trutnovské společenské centrum získalo název Uffo s divadelní kavárnou HORN. Uffo Horn se dokonce jmenuje známá královédvorská kapela. Jen jeho kdysi slavné divadelní hry nejsou dosud znovu na novém jevišti v jazyce jeho matky i ženy hrány.