JOSEF ONDROUCH

Podobně jako v 30. letech minulého století doprovází i současnou kampaň polopravd a lží o Rusku nebývalá aktivita médií. Je násobena novými možnostmi často anonymních a co do zodpovědnosti nepostižitelných vulgarit diskutujících na sociálních sítích. V polopravdách a klamu vynikají novináři a spisovatelé, kteří se vydávají za elitu národa. Předhánějí se v útocích proti prezidentu. Organizují se ve štědře dotovaných nadacích a institutech nesoucích vznešená jména. S mnohými politiky, jež reprezentují, se odlišují až štítivě od lidu, který považují za luzu. Patří mezi ně i početné Kolegium Paměti národa.

Po obtížném pátrání na internetu se objeví složení Paměti. Hlavní opory a hlásné trouby jsou: Kalousek, Schwarzenberg, Vondra, Halík, profesor Sokol, Žantovský, Kolář, Němcová, Dobrovský, Herman a další osobnosti s výraznou protičeskou politikou a exkonzervativní filozofií. Jde jen a výhradně o jejich Paměť, kterou falšují dějiny a vnucují klam, jako kdyby reprezentovali celý národ. Dějiny redukují na zploštěný obraz komunismu vybraných příběhů nejostřejší studené války, období časově omezeného zhruba na první polovinu padesátých let. Události vytrhávají z kontextu souvislostí. Jde o černou propagandu překrývající obraz skutečných dějin. Najde o Paměť, ale ve výsledku ztrátu paměti národa.

Tato metoda falšování obrazů plynoucích dějů je nefunkční v podávání klamného obrazu současnosti nebo doby nedávno minulé, paměti naprosté většiny ještě propagandou neodcizené.

Do nebe volajícím příkladem je všeobecně nepřijatelná zlodějská (skoro jednoznačně katolická) restituce majetků. Schválili ji většinou hlasu jednoho poslance, kterého si dovezli z kriminálu. Postavili se pak i proti zdanění, čímž okradení národa dál prohloubili. Majetek se dostal do rukou Vatikánu; o národ jim vůbec nejde.

Z personálního složení kolegia a kanceláře Paměti vysvítá jednostranná orientace a jejich propojení s mediálním kartelem a s Respektem, Hospodářskými novinami, hlavně s ČT a Radiožurnálem, s nadacemi jako je Bakalova a další podobné. Personálně jde většinou o příklady průměrnosti a neúspěchu v profesích, i v soukromí a především v politice, ke které upnuli svůj život a jež zůstala často jedinou možností jejich seberealizace. Nejvýraznějším z nich je Kalousek. Je Pamětí korupce, kmotrovství, rozkrádání a to nejen v armádě. Mediálně vychvalovaný ministr financí byl ve skutečnosti příkladem neúspěchu. Přihrává mu stejně neschopný Sobotka, mající černé svědomí s OKD i restitucemi. Pochováváním ČSSD pomáhá dostat z volební pasti Kalouskovu TOP i slepenec lidovců se STAN. Jde nikoliv o paměť, nýbrž o ostudu národa, těch, kteří Česko chtějí podřídit a nechat ho s pomocí „milých krajanů“ rozplynout v germanizované Evropě; v podobném procesu, kterým proti vůli většiny už zpronevěřili odkaz Masarykova/Benešova Československa.

U Schwarzenberga s jeho nenávistí k Benešovi je to zvlášť markantní. Naopak kníže vyniká spoluprací i aktuálním dobrým vztahem k Bakalovi. Když nebyl v přímé volbě prezidentem zvolen právě tento kavárenský povaleč, označoval lidi za luzu. Pohrdavým vztahem k lidem zdůvodňují „pamětníci“ nutnost volební zastupitelnosti a dávají přednost volbě nepřímé s možností její regulace v zaběhnutých praktikách zkorumpovaných stran, které volbu skutečné alternativy téměř vylučují. Upírají skutečnou volbu lidem, hovoříce o vyloučení volby ulice; i když sami rádi a často naaranžovaný dav ulice zvláště proti Zemanovi nebo proti hnutí ANO bez jakéhokoli demokratického mandátu využívají. Rozhodně se staví proti jakémukoli přiblížení k přímé demokracii cestou uzákoněného referenda. Nacházejí podporu spřízněných, jimi placených žurnalistů.

Přehlídkou novinářů této třídy byl pořad ČT 2 v hlavním večerním pořadu 23. května. Bezprostředně po skvělé Sedláčkově Kulce pro Heydricha udeřili na diváky tímto propagandistickým zmetkem v podobě dokumentu Co dokáže lež. Ve smyslu názvu se ujali úloh na obrazovce ČT: Sonková, Kudrna, Romancová, Romancov, Pomerantsev, Smoleňová a několik dalších, tvorbou i sponzory spřízněných borců, placených mimo jiné movité podpůrce i Bakalovou nadací z kradených 110 miliard vytunelovaných obžalovaným majitelem z OKD.

Pohledná Ivana Smoleňová výrazně účinkující v tomto pořadu ČT si dokonce napsala svůj životopis na hlavičkovém papíru nadace Bakalových. To když se ucházela o stipendium na Kolumbijskou Univerzitu (USA) ke studiu mezinárodní bezpečnostní politiky se specializací proti Rusku. Uvádí to sama ve svém prezentačním životopisu, pod kterým je uvedena desítka dalších sponzorů. Vévodí mezi nimi zřejmě ještě ve starých vyjetých kolejích fungující Velvyslanectví USA, v té době s Obamovým ambasadorem Schapirou, pohoršujícím se, že ho Zeman nehodlal poslouchat. Nechybí tam ani Havlova knihovna vedená bývalým Havlovým velvyslancem v USA Žantovským.

Jde o příklad informačního terorismu podezřelého z užívání financí z kriminálních zdrojů. Zdá se však, že to nikomu z novinářů i mnohých politiků nevadí! Opakovaně se vkrádá do mysli odsudek Honoré de Balzaca, který měl spadeno na pověstnou prodejnost, zákeřnost a bezzásadovost novinářů, vydavatelů i u tehdejší honorace společnosti před 200 lety, když ji tak výstižně popsal ve Ztracených iluzích jako v zrcadle nastaveném perfektně i dnešku.

Pod rouškou demagogických útoků proti Rusku jde o téměř nepřetržité kampaně především proti prezidentu ČR. V době už probíhající volební kampaně nabírají útoky proti Zemanovi na síle.

Financování pochází zřejmě ze zdrojů nadace, jejíž majitel Bakala předtím okrádal stát. Spolu s TOP knížetem Schwarzenbergem, se kterým přivedl na mizinu také Becherovku, má v rukou Respekt a Hospodářské noviny. Jak lze soudit podle jmen autorů lží na ČT2, řídí či přinejmenším ovlivňuje Bakala i Českou televizi. Odborníci na černou propagandu se tam předhánějí v pomluvách prezidenta Zemana a z vlády Sobotkou protismluvně odstraněného Babiše. Jako užitečný idiot jim proti svým dvěma šéfům (prezidentu – vrchnímu veliteli Čs. armády a předsedovi hnutí ANO) v útocích přihrává ministr obrany Stropnický.

Kmotr Kalousek (i jeho pražský knížecí maskot) si může mnout ruce, jak na tom jeho už téměř do bezvýznamnosti padlá knížecí TOP v průzkumech před volbami opět ve stavu krajní nouze vydělává. Sobotka, který paktem s Kalouskem ČSSD naopak pochovává, si údajně hodlá vysloužit 30 stříbrných s půlmilionovou trafikou měsíčně v Bruselu jako předtím jeho šéfporadce Špidla. Už také prokázal, že se tam umí chovat krotce a pozorně naslouchat Frau Merkel a Junkera germanizující a islamisty zaplavující Evropu.

Jde jim o útok na existenci Česka, o jeho likvidaci tak, jak se to podařilo vcelku hladce a bez odporu s rozkladem a zánikem Československa. I tam sehrávala politika a absurdní černá propaganda diktující vůli vybrané hrstky většině lidí rozhodující roli. Dochází opět k falšování našich dějin a k postupné ztrátě jejich smyslu. Bez těchto lží a klamu, bez okradení nás o vlastní identitu by to nebylo možné. I dnes probíhá další pokračování absurdního divadla, při kterém nás okrádají o dějiny, aby nám mohli uloupit současnost a připravit nás o budoucnost, o náš domov.

Jen tak mohl spatřit světlo světa šokující koprodukční hodinový slepenec ČT (s německo-francouzskou ARTE financovanou z fondů EU); Bakalovi výtečníci uvedli pořad Co dokáže lež na ČT 2 večer 23/05 a opakovaně byl k zhlédnutí den poté. Dál ho nabízejí na internetu. V kontrastu ke skvělému Sedláčkovu filmu zapůsobil jako ledová sprcha. Míří proti současnému Rusku, proti prezidentu Putinovi a jeho údajným agentům; nejen těm v Moskvě, ale jak se snažili přesvědčit i u nás v Praze.

Jako posedlost nenávistí působí mediálním kartelem a pražskou kavárnou koordinované, štědře nejen z utajených zdrojů, ale i zjevně Bakalou financované tažení proti Zemanovi. V záplavě pomluv ČT, Bakalova Respektu a Hospodářských novin pohotově i Novinky.cz vystoupily v souhře s doposud nejostřejší kampaní. Krátce po lžích na ČT2 následovala série útoků na Zemana s často velmi hrubými pomluvami prezidenta. Příkladem je aféra s údajnou účastí prezidenta na zničení luxusního policejního hybridního auta BMW za čtyři miliony korun. Už titulek Novinek vizuálně vzbuzoval podezření, že vybourané BMW řídil a sám poškodil prezident, jinak pokrytecky předstírající, že skromně užívá na rozdíl od jiných politiků výhradně českou škodovku Superb.

Titulek Novinek zněl: „Kdo řídil policejní BMW? Policista, tvrdí prezident Zeman.“ Mylný dojem posilovala výzva k udavačství žádající „Foto, video, informace“ za tučnou odměnu k zaslání do Novinek. Tuto zprávu zařadily Novinky dokonce do rubriky krimi, naznačujíce i přiloženou fotografií, že prezident spáchal trestný čin zřejmě pod vlivem alkoholu.

K této nesčetněkrát na Novinkách zveřejňované zprávě i fotografii nechyběly návodné výzvy Novinek s podněty udavačům s patřičnou fantazií a nenávistí vybičovanou na sociálních sítích proti prezidentu: „Máte informace o tomto případu, popřípadě fotografie nebo video z místa? Vyplatíme vám honorář.“ Byl už skoro týden po autonehodě, když Novinky, ale i ČT stále budily dojem, že za to může prezident.

Seznam a Novinky, které čtou denně stovky tisíc lidí, jsou blízké Právu. Méně transparentní ale už je personální propojení Novinek a Seznamu s Bakalovými (Schwarzenbergovými) tiskovinami Respektem a Hospodářskými novinami i s ČT. Česká televize pak řadí Respekt a Hospodářské noviny mezi seriózní média na rozdíl od málem „proruských trollů“, za které označuje oblíbené a skutečně diskusní velmi čtené Parlamentní listy. ČT tak známkuje podle nepsané zásady, že televize má vždy pravdu. Tímto způsobem hodnotili Parlamentní listy samozvaně také autoři i v pořadu ČT Co dokáže lež.

I Novinky se mírou nepřízně k prezidentovi doslova mohly přetrhnout. Není divu, když v jejich redakci jsou zarytí nepřátelé prezidenta. Třeba Slonková/Kubík. S jinými zemanobijci se pokusili prezidenta v dokumentu vykreslit jako agenta Putina. Spolu s profláknutými propagandistickými firmami: Romancovem, Romancovovou, Smoleňovou, Pomerantcovem a dalšími (všimněte si jmen; ve společnosti bývalých, ale i současných agentů chybí snad jen bývalý Ukrajinec Mitrofanov, ale ten už je čtenářsky i divácky odepsaný a v Právu si ho drží zřejmě jen za bývalé zásluhy a možná i proto, že toho o mnohých prý až moc ví) líčí ponurý svět. Z Kremlu je podle nich fatálně ohrožovaný. Je údajně plný farem ruských trollů. Zakrývají tak ale jen to, co jsou právě oni samotní a co uskutečňují z utajeně financovaných zdrojů institutů Legatum, Prague Security Studies (PSSI), nadace Bakaly a dalších organizací.

Dlouho a už téměř automaticky se spoléhali na autoritu a příklad USA. Byli si naprosto jisti zvolením Clintonové. Příchod Trumpa do Bílého domu jim proto vyrazil dech. Spoléhali se pak zoufale na to, že Trump jako prezident nebude předvolební sliby plnit a obrátí.

Proto přímo zděšení všech těch Kolářů, Schwarzenbergů, Žantovských, Pomerantsovů, Romancovů, Mitrofanovů, Pehe, Vondrů, Albrightové, Kalouska a jejich Kolegií Pamětí, Institutů, univerzit a výzkumáků placených doposud štědře nadací Bakaly, obžalovaného za loupeživou privatizaci OKD, Becherovky (s knížetem) a krádež 50 000 hornických bytů. Co si počnou bez podpory z americké ambasády, stáží v Bruselu či USA, Havlových laviček za milion v Oxfordu a přednášek se statisíci (v dolarech) na hodinu. Vyhlídka, že propadnou ve volbách, je zbaví i naděje na trafiky u nás či v Bruselu. Nebudou je už zvát ani Hermanovi „milí krajané“ do Mnichova a Vídně. Bez „obžaloby“ Trumpa se jim hroutí svět a možná dojde konečně naopak na ně a půjdou za loupeživé restituce, privatizace, korupce a další zlodějiny i s kmotrem Kalouskem před soud bez kamarádů soudních mafiánů a dobře placených soudních znalců. Třeba se najde i pár novinářů, kteří se rozpomenou, že chtěli psát, komentovat pro lidi a ne jen pro peníze. Nepřítelem je jim ale prozatím každý politik, novinář i občan, který nehodlá hrát roli jejich užitečného idiota jako ve vzpomenutém pořadu lží na ČT 2 ministr Stropnický či není ochoten ve spolku s kmotrem Kalouskem uzavřít pakt jako Sobotka či Bělobrádek/Herman. Co jsou to za lidi?

Autorkou propagandistického dokumentu ČT o lžích je Alžběta Plívová. Řídila nejprve volební kampaň TOP v severních Čechách a pak se stala tiskovou mluvčí celé TOP 09. Její sestra rovněž vykonávala funkci tiskové mluvčí Kalouskovy knížecí TOP. V roce 2013 vyhrála konkurs na mluvčí České televize a ve funkci začala působit od 15. července 2013. Čelila námitkám kvůli své činnosti spojené s politickou stranou knížete a kmotra kmotrů – TOP 09. Česká televize ale námitky odmítla a z výběru ji nevyřadila i přes zjevně neférovou diskriminaci ostatních. Vazba na kmotra Kalouska je zjevná, ale mediálnímu kartelu a jednomu z jeho hlavních pilířů – ČT vyhovuje. I pražská kavárna si pochvaluje stejně jako nově utvořený ad hoc mocenský politický svazek proti prezidentu a na odstranění Babiše: Pakt Kalousek/Sobotka; řízený samozřejmě Kalouskem.

Režisérem i autorem scénáře lží je Tomáš Kudrna. Se svým týmem velkoryse financovaný film Co dokáže lež natáčel v Česku, Velké Británii, Holandsku a nebyl zřejmě nijak omezován při filmování ani v Rusku. Jinak by to v pořadu na obrazovce neopomenul zmínit. Už předtím ve filmu o kandidátech na přímo voleného prezidenta se netajil svojí volbou a sympatiemi pro svého knížecího favorita a ze Zemana se snažil, seč mohl vytvořit závislého alkoholika, který bez vína a ještě lépe koňaku s cigaretou, případně s hezkou děvou, na kterou vykouzlí svůj úsměv, nenatočí ani záběr.

Další z tvůrců je bývalá šéfredaktorka MF Dnes Sabina Slonková. Po odchodu z deníku, který němečtí majitelé prodali Andreji Babišovi kvůli klesajícímu nákladu a zvyšujícím se ztrátám se Slonkové ujal článkem v Respektu vedoucí rubriky Ondřej Kundra. Za hlavní příčiny odchodu z MF Dnes uváděl(i) osobní důvody. Neshody s Babišem tehdy ani v nejmenším autor v Respektu nenaznačil. Objevily se až později.

Ve lžích na ČT 2 se angažuje Jiří Kubík. Se Slonkovou už spolupracoval v protizemanovské Tíži olova, ale zvláště se projevuje nyní z jejich společných zpráv a i v interview na Novinkách třeba při rozhovoru s ministrem Stropnickým, když ho rozpovídá o Babišovi a Zemanovi.

Rovněž Kubík odešel z MF Dnes a dál se Slonkovou spolupracuje od podzimu 2016. Tehdy začal působit jako zástupce šéfredaktora zpravodajského portálu Seznam.cz. Pod jeho vedením se Novinky ve spolupráci s Právem profilují stále ostřeji proti Babišovi. Nejčastějším terčem hrubých a vyloženě sprostých útoků je na Novinkách vystaven prezident. Stačí vhodná fotografie a hned se ozve v diskusi proud spolehlivých trollů.

Tažení proti prezidentu, jeho délka, četnost a síla posiluje podezření, že v kampani proti dvojici Zeman/Babiš existuje „farma trollů“ útočících nikoli proti Rusku, ale spíš proti Zemanovi a v poslední době stále víc vůči Babišovi. Stupňující se útoky jsou výsledkem ovlivňování zpravodajství a publicistiky Bakalou/Schwarzenbergem v utvářejícím se paktu Kalousek/Sobotka a zamýšlené koalice mezi Sobotkou/Bělobrádkem a Hermanem. Vedlejším produktem je zřejmě také plíživá likvidace ČSSD. Zprostředkovaně přes Novinky je posilováno úzké spojení na Právo, kde se projevuje setrvale ve zpravodajství a rozhovorech nebývalá servilnost vůči Schwarzenbergovi a Kalouskovi.

Z dalších tvůrců uveďme profesionálně zdatnou kreativní producentku Lenku Polákovou. Z jejich dvou desítek televizních dílek stojí za pozornost tři:

Seriál Modrá krev je ódou na českou šlechtu, bez které by údajně Česko, jeho jazyk, kultura a hlavně památky opět v majetku štědře v restitucích odměněné šlechty zažily jen trpký konec. V seriálu se neobjevil ani jediný šlechtic spolupracující s T. G. Masarykem a Benešem. Nikdo z pohádkově líčených šlechticů nebyl mezi 30 tisíci Čechy, kteří přeběhli k Srbům a s nimi ustupovali v bojích přes Albánii, kde jich většina zahynula. Ani zmínky, že by byl někdo ze šlechticů mezi 800 Čechy odsouzenými za vlastizradu nebo mezi zastřelením decimovanými příslušníky proti habsburskému žaláři národů bouřícími se českým bataliony. Stovky českých vlastenců byly uvězněny a mnoho jich bylo popraveno, než bylo na osm set na smrt odsouzených amnestováno jen kvůli nástupu Karla I. na trůn. Ve své reklamní Paměti na ČT vypustili, že se proti udělení amnestie postavil ministr Czernin. Taková byla „czeska“ šlechta, hlásící se k Československu až bylo po boji a šlo jim zištně stejně jako dnes hlavně o statky. Modrá krev je prvotřídní reklamní pořad poskytnutý velkou restitucí odměněným rodům Českou televizí zdarma. Dárek šlechtickým rodům na obrazovce zcela neomezeně doprovázel a neomezeně propagoval odborný poradce a moderátor seriálu hrabě Karel Kinský. Svým výkonem osvědčil původní profesi reklamního agenta.

V podobném duchu je podaná i Zpráva o Velké válce. Falešně vykreslila „statečný“ boj Čechů za Rakousko-Uhersko a ne proti němu. Stejně jako Zita Habsburská v jiném lživém pořadu ČT zmiňuje pečlivě hlídaného a při jakémkoli pokusu o přeběhnutí jistě popraveného Masarykova syna Jana jako doklad oddanosti Čechů Rakousko-Uhersku. Není potom divu, že při této úrovni líčení české historie je většina mladých lidí o svých dějinách informovaná jen málo a vlastenectví je jim cizí. Pak lze slyšet informace o odpovědích při maturitních zkouškách, které jsou z jiného světa ne z Česka. Třeba že Božena Němcová byla komunistická spisovatelka a Filosovská historie se odehrávala v roku 1968.

Také o Vlasovcích Poláková vytváří dojem, že byli v podstatě vlastenci, nešťastní jen v tom, že se proti Stalinovu SSSR postavili v nesprávném čase, na nesprávné straně a že byli neprávem vydáni jako vlastizrádci do Sovětského svazu k potrestání, když přece osvobodili Prahu oni a ne Rudá armáda. Jde o tendenčně upravenou lež! Byli to vlastizrádci. Stejní jako Bělobrádkovi/Hermanovi dědové „milých krajanů“ vlastizrádci Československa, často nejaktivnější gestapáci, udavači. V posledních dnech války jako vojáci SS Schörnerovy armády. Ještě než museli složit zbraně, stačili i v naší hanácké vsi Čelčicích zničit železnici, vyhodit do povětří mosty a napáchat mnoho dalších škod na životech a majetku.

Za mnohé autory ČT s ruskými jmény vystupujícími v pořadu ČT uvedu ještě skalního autora Bakalova (Schwarzenbergova) Respektu Petera Pomerantseva (dále PP), narozeného 1977 v Kyjevu. Vypracoval se na hvězdu západních, zvláště britských novinářů v pomluvách ani ne tak bývalého SSSR, který nepoznal, jako padajícího Ruska z éry likvidace Gorbačova a jejího pokračování v opileckém preludiu Jelcina, a znovuzrození sebevědomí nabývajícího a respekt budícího Ruska současnosti. Právě to PP zvlášť leží v žaludku.

Nemůže uniknout příkrý kontrast mezi tvorbou PP, jak ji prezentuje ve lžích na ČT a skupinou amerických respektovaných intelektuálů, kteří podali před 100 lety nezávisle nezapomenutelné svědectví o Velké říjnové revoluci. Nejznámější je u nás John Reed s Deseti dny, které otřásly světem. Jeho osud ztvárnil ve filmu Rudí Warrena Beatty. U nás je se třemi Oscary a dalšími cenami film neznámý, stejně jako renomovaní američtí intelektuálové. Film Rudí zachytil příběh Johna Reeda a jeho půvabné ženy Louise Bryant, která stála po jeho boku až do jeho smrti. O slavném americkém režiséru filmu Reds se ale u nás ví tak nanejvýš, že se při svém šťastném manželství vyspal ještě s více než 1700 ženami. Škoda, že k osmdesátinám Američana nepozval Bartoška do Karlových Varů, aby ho vyznamenal za celoživotní dílo. Asi se obával pověstné blbosti některých našich novinářů, kterou osvědčili v Karlových Varech vůči Oliveru Stonovi.

Není pak divu, že se u nás nic neví o druhé nejslavnější americké autorce knihy o Leninovi a jeho revoluci stejného příjmení jako Warren, o Beatty jménem Bessie. Tahle americká dáma napsala citem překypující knihu osobního svědectví o ruských revolucích 1917 Rudé srdce Ruska.

V opačném protirevolučním gardu od ní převzal název pro svůj pamflet Pomerantsev. I když ne úplně doslova, ale ve zmodernizovaném stylu knihu pojmenoval Surreal Heart of the New Russia – Surrealistické srdce nového Ruska. Už v téhle knize, ale ještě výstižněji ve smyslu své nejznámější knihy Nic není pravda všechno je možné se stal PP světovým protagonistou v pomlouvání nového, z trosek SSSR opět emancipovaného Ruska. Jeho psaní je ukázkovým dílem černé propagandy, kde v Rusku je podle něho vše vylhané a jen jako takové možné. Přesně tak, jak to líčí i na obrazovce ČT. Pomerantsev je předním, ještě štědřeji placeným činitelem než mladá a krásná Smoljaňová. Pokud nebudou k posouzení charakteru PP stačit nedoložené pomluvy Ruska a Putina na obrazovce ČT, doporučuji si přečíst uvedená díla. Určitě jsou k mání v angličtině a tuším, že jedna z nich vyšla i česky.

Ani současná americká publicistika a filmová tvorba o Rusku není tak negativní, jak se nám optikou skoro dokonalé cenzury jeví v Česku. Jako znalce Ruska jsem poznal vysoce uznávaného amerického spisovatele a publicistu Marka Amese. Setkal jsem se s ním v Praze v roce 1993. Od té doby jsem příležitostně sledoval jeho tvorbu a zajímal mě i jeho názor na Pomerantseva. Podle Amese PP zvláště vyniká svou činností v CEPA (Centrum pro evropskou politiku a analýzy). PP jednoznačně lobbuje pro protirusky zaměřené NATO a zvláště agresivně se angažuje za sankce proti Rusku. Ames se v této souvislosti ptá „Kde se ztrácí nezávislá kritická analýza a začíná manipulativní lobbování?“

Ames pokračuje analýzou knihy Nic není pravda a všechno je možné: …„Jeho přístup postrádá věcnost s důkazy. A výpovědi, to jsou lidé bez příjmení nebo rozpoznatelných tváří, postavy, jejichž konzervativní popisy se zdají vyzvednuty z dílen spisovatelů výmyslů než ze zkušenosti autora.“ Pomerantseva považuje americký intelektuál a renomovaný publicista za nový druh neokonzervativního propagandisty, který metodou účel světí prostředky maskuje používání propagandistické střelby ze zálohy.

Mark Ames není s kritikou PP v USA ojedinělý. Zvláštní pozornost budí také u dalších seriózních tvůrců angažovanost PP v CEPA (Center for European Policy Analysis). Tohle proslulé středisko nové masivní studeno-válečnické propagandy je zaměřeno na studium Střední a Východní Evropy a má velmi úzký vztah k USA Baraka Obamy a k éře Clintonových. Fakt, že k předním činitelům CEPA patří Madeleine Albrightová a také Alexandr Vondra, nepotřebuje dalšího komentáře.