MILAN DUŠEK
V roce 2016 vydala Agentura Krigl román TAŠKAŘICE, který napsala Jana Maternová z Nového Města nad Metují. Nejde o její první knihu, předcházely jí publikace Jeden život, jedna šance, Kotrmelce a Viktorie.
Příběh je vyprávěn prostřednictvím Roberta a Tamary, dvou hlavních postav románu. Robert je řadový pracovník oddělení řízení jakosti a kvality velkého průmyslového podniku ve věku 42 let. Tamara, premiantka vysokoškolských studií, inženýrka ekonomie bez praxe, je zaměstnaná v bance a má v té době 28 let. Autorka sleduje jejich život v kapitolách odstupňovaných rozmezím dvou let. Navzájem se neznají a teprve v závěru, kdy je Robertovi 50 a Tamaře 36, se jejich životy protínají.
Taškařice jsou převážně realisticky laděné, i když název napovídá něco jiného. Jsou zde velmi dobře vykreslené postavy včetně všech detailů, které čtenář potřebuje, aby se ponořil do příběhu. Robert a Tamara jsou veskrze dnešní lidé se vším všudy, na kterých se podepsala doba plná chvatu, honu za úspěchem a mamonem. Zvláště Robert je přímo učebnicový příklad konzumu. Až do jeho života vstoupí učitelka němčiny, která je opakem těch žen, které dosud využíval. Co kdyby to zafungovalo?, pomyslí si mnohý čtenář. Nemůže, protože Robert má v sobě hluboce vrostlého něco jiného. Proto končí všechna jeho dobrá předsevzetí, že s pitím skončí. Zcela zákonitě přichází pokus o sebevraždu. Teprve pak může nastoupit návrat k přírodě. Nevlastní mobil ani počítač, poslouchá štěbetání ptactva kolem srubu na okraji lesa. Začne vyřezávat ze dřeva loutky a dává jim podobu lidí, s nimiž byl dříve ve styku. Nedivme se, člověk, jenž takto skončí, v sobě může objevit něco, co se dosud skrývalo v jeho nitru.
Tamara s matkou za zády, která má známosti, podléhá jejímu vlivu. Matka má potřebu vychovávat dceru i v dospělosti k obrazu svému, nejspíše si na její úkor hojí své nenaplněné ambice. Zmatená Tamara klopýtá od jednoho vztahu k dalšímu, matka jí samozřejmě do toho mluví. Po potratu, jemuž se nevyhne, přichází seznámení s podstatně starším mužem, u něhož nachází porozumění, toho si už nenechá vymluvit. Jenomže Jaromír náhle zmizí. Policie ho po nějaké době najde v jedné nemocnici na pokraji sil. Zamilovaná Tamara ho navštěvuje až do jeho smrti. Po ní jako by se znovu ocitla v zemi nikoho. Její šéf využije jejího stavu k románku a zavleče ji až do skupinového sexu. Po tomto zážitku se Tamara ocitá až u samého dna. Teprve psychoterapeut otevře matce oči a přesvědčí ji, aby dala dceři volnost. Tamara se ocitá na farmě, shodou okolností poblíž místa, kde ve srubu žije Robert.
V této fázi je třeba zmínit, jakou úlohu sehraje Michal – údajně Robertův syn. Na jedné straně zabrání Robertově sebevraždě spolykáním prášků, na druhé ho okrádá a občas i dokonce vydírá. Najde si Roberta i v době, kdy se sbližuje s Tamarou, lze říci, že klíčí láska. Pohled na Tamaru v něm vybudí chtíč. Když ji jednou odváží na farmu, jeho chování jí jasně dá najevo, o co mu jde. Tamara chce opustit auto, ale dveře jsou centrálně zamčeny. Michal se jí i přes její odpor dostane pod kalhotky. Tamara nechce a chce, v té době trpí totálním nedostatkem sexu, nezvládne svoji roztouženost. Namlouvá si, že šlo o pouhou epizodu, kterou lze přejít, ale pak pozná, že je těhotná. V té chvíli jako by se jí zhroutil svět. V zoufalství se otráví prášky.
Závěrem je třeba pouze dodat, že román vystihuje naši současnost. Je napsán svižně a zkušeně, dobrým jazykem. Autorka s ženskou citlivostí, ale i s odhodlanou zarputilostí, se dostává k jádru věci a tím se jí podařilo napsat postavy tak, jak měly být. Bezesporu jde o knihu v současné české próze pozoruhodnou.