JAROSLAV DVORSKÝ
„Výkonnostní tabulku“ jednoho lidského života doslova přeskakuje trutnovský pedagog a hudební skladatel Zdeněk Trnka, vpravdě (novo)renesanční člověk a humanista.
O prázdninách 2017 oslaví tento nositel Kulturní ceny města Trutnova neuvěřitelných dvaadevadesát (narozen 18. 7. 1925 v Újezdu nad Zbečnem)! Místy jeho života, studia i tvorby se postupně staly Beroun, Praha, Suchovršice, Trutnov a nyní znovu Suchovršice. Právě skrze ně, těsně pod domem Trnkových na pravém břehu řeky Úpy, splavují Krkonoše jedno ze svých důvěrných pramenných poselství k jaroměřskému Labi a po něm dál až do moře světa…
Trnkovo více než třicetileté kantorské působení na Gymnáziu Trutnov lemuje špalír několika set pokorných i zdravě sebevědomých absolventů, jejichž úspěšný rozlet spoluutvářel především jako erudovaný bohemista, znalec filozofie, nadšený vykladač dějin domácí i světové hudby a v neposlední řadě jako člověk pevného charakteru, vyznavač „staronových“ rytířských ctností, zásadový ctitel společenských demokratických hodnot bez ohledu na vnější diktát či rozmary a manýry doby a rozhodně daleko od pokušení okamžitého profitu. Jeho mistrovské vyvažování náročnosti, důslednosti, přísnosti spolu s laskavostí, nasloucháním a bezvýhradnou pomocí bližnímu z něho učinilo velmi vzácného, uznávaného, ba příkladného češtináře s mimořádnou autoritou odbornou i výchovně-vzdělávací. Jak vnitřně pravdivé je např. vzpomínkové vyjádření jedné gymnaziální kolegyně – češtinářky (jeho někdejší studentky): „…neúnavný oponent, diskutér, utloukající zdatné protivníky svým logickým a češtinářsky vyšperkovaným projevem, řečnický vzor, výborný rádce a učitel kantorských začátečníků…“
Druhou významnou tváří osobnosti Zdeňka Trnky, vpravdě Čapkova člověka v jeho rodném kraji, je bezesporu osvětová a přednášková činnost pro širší veřejnost, především v oblasti dějin literatury a hudby. Stovky přednášek, komentovaných exkurzí, besed a dalších prezentací měly pokračování donedávna, zvláště Trnkův cyklus přednášek pro Akademii třetího věku pravidelně doplňoval programovou kulturní nabídku města Trutnova. Esence Trnkových osobních přátelství navazovaných s mnohými českými umělci, často čelnými reprezentanty české meziválečné kultury (za všechny budiž připomenut Jaroslav Seifert či Václav Talich), činila z takových akcí vždy autentickou, jedinečnou a nenahraditelnou osobní a osobitou projekci. Naopak rady a doporučení ze směru Trnkovy vlastní erudice literární a literárně-kritické si svého času rádi vyslechli dnes uznávaní čeští autoři – např. prozaik Petr Prouza (Trnkův někdejší žák). Tradičními se stala Trnkova emotivní vystoupení na nejrůznějších čapkovských pořadech a (včetně jednotlivých ročníků Studáneckých Čapkian). Sdílení životních hodnot a postojů bratří Čapků a jejich zasvěcený výklad i obrana stanuly jako průvodní stálice jeho literárně-historické a společenské osvěty. Zvláště přednášky a semináře na téma Karlových i Josefových pohádek, okořeněné živými dramatizovanými výstupy studentů trutnovského gymnázia, na sebe strhávaly pozornost jako na živoucí laboratoř mateřštiny, jako na klíč k regionálnímu místopisu, k nářečí, tradicím a vůbec ke géniu loci rodného kraje. Důraz na konkrétní místní a sociální původ i ukotvení pohádkových hrdinů, specifika jejich chování a vyjadřování – to vše „servírované“ s příznačnou čapkovskou prostotou, životní pravdou a moudrostí – povýšily podobná Trnkova výuková i osvětová vystoupení na nezapomenutelnou neformální reklamu tvorby jedinečné umělecké bratrské dvojice, stejně tak na vyváženou lekci z regionální i národní hrdosti, zdravého patriotismu a vlastenectví…
Ovšem největším vkladem do regionální i české umělecké „pokladnice“ a umělecké „pamětní knihy“ se bezpochyby stane Trnkův odkaz skladatelský. Přímému nasměrování, totiž Trnkovu studiu konzervatoře po již úspěšně složených přijímacích zkouškách, zabránilo uzavření škol za nacistické okupace. Po válce upřednostněné studium českého jazyka a filozofie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity však neznamená Trnkův rozchod s hudbou, právě naopak – studuje ji soukromě, hraje, upravuje, skládá. Hraje v úpickém smyčcovém kvartetu, řídí úpický pěvecký sbor, později orchestr a pěvecký sbor v Hostinném.
Trnkovo celoživotní hudební vzdělávání se, především v oblasti hudební kompozice, jakož i dlouholetá sbormistrovská činnost nechaly vzniknout jeho úpravám bezpočtu lidových či duchovních písní i rozměrnějším žánrům pro sborové i orchestrální provozování, zvláště zhudebnění řady básnických i dramatických textů renomovaných českých i evropských autorů: K. H. Máchy, Nerudy, Vrchlického, Nezvala, Kainara, Seiferta, Skácela, ale i Shakespeara, Calderona atd. Trnkův hudební odkaz je rozmanitý a rozlehlý, souběh své pozornosti literární a hudební totiž nezúročil jen v tvorbě písňové – vokální, ale i ve větších plochách symfonických, operních, dokonce i v muzikálu. Provozování jeho děl přímo v Trutnově, případně i v dalších českých městech, se v nedávné době rozšířilo i do některých kulturních lokalit Evropy (též jsou připravovány interpretace Trnkovy hudby v USA a Kanadě). Úspěšné koncertní pořady „Písně Zdeňka Trnky a verše Jaroslava Seiferta“ nebo Jubilejní koncert k 90. narozeninám Zdeňka Trnky či Svatoštěpánský koncert, přednesený smíšeným pěveckým sborem Jitro, věnované našemu skladateli jako upřímné blahopřání a poděkování za jeho hudební přínos a službu dlouholetého sbormistra ekumenického pěveckého sboru, vzbudily mimořádnou posluchačskou pozornost. Ostatně o Zdeňka Trnku a jeho celoživotní tvorbu se již začínají zajímat filmoví dokumentaristé, o Trnkově hudbě již něco vědí např. i v Japonsku.
Dirigent Marek Štilec, hobojista a dirigent Vojtěch Jouza, violista Jan Pěruška, polský klavírní virtuóz Adam Piotr Zukiewicz, operní pěvkyně Gabriela Kořínková Jelínková, klavíristka Věra Bauerová, sbormistr Jan Fajfr nebo hudební historik Jan Pirner – to jsou jen někteří z těch, kteří profesní setkávání s hudbou Zdeňka Trnky proměnili v osobnější přátelské pouto a uznání.
Ke svým devadesátinám v roce 2015 byl Zdeněk Trnka přijat za čestného člena Společnosti českých skladatelů. Zcela právem. Vždyť právě na úpských vlnách jeho hudby splavují Krkonoše jedno ze svých důvěrných pramenných poselství…