MIROSLAV VEJLUPEK

Vzpíná se strom / oř zelený / lomcován vichrem / Ale země jej / urputně drží / za uzdu kořenů // Kéž bych vždycky já / když zalomcuje mnou žal / jak strom se zachvěl jen / jako on vzpřímený stál“. (Jan Alda: Kéž bych vždycky)

Právě tak. Jsou to básně myšlenkově veskrze nenáročné, prosté, protože prostotou všedních dnů a prožitků opojené. Jak by nebyly, když se příčí existenciální skepsi šedesátých let, s níž nebyl Jan Alda ani trochu zadobře.

Vlastním jménem Alexandr Hořejší (*1901) byl mladším bratrem básníka Jindřicha Hořejšího (*1886) a překladatele Josefa Hořejšího (*1887).

Působí takřka senzačně skutečnost, že v pouhých patnácti letech už publikoval v tisku a že časopisecká periodika mu věnovala soustavnou pozornost něco po dvacítce.

O intelektuálním a uměleckém nemožno se dohadovat: Aldově tvůrčímu duchu je naprosto, ale naprosto cizí lhostejnost k lidské bídě a zubožení sociálnímu. A když Československý spisovatel poslal ke čtenáři svazek lyriky vydechované co stýskání po matce a milostiplnosti do krajiny zamilovaných (V poledním slunci, 1967), čtenář odcházel z básníkova vnitřního světa jen nerad. Vždyť Jan Alda krom jiného napsal:

Život leží přede mnou: / políčko / s květy i býlím // Slunce / sviť ještě maličko / ať se včas / k nalitým klasům / schýlím.“ (Život)

Ještě žiji / ještě zpívám / Miluji svět / sladkost hořkost jeho rtů // Ještě ne / ještě nepodívám / se v tu stranu / odkud není návratu.“ (Ještě ne)

Jako by země nemohla už dál / už ani na krůček / A tak zde odpočívá / před docela nízkým kopečkem / s batohem hlíny na zádech // Jako by nemohla už unést dál / ten lidský život / jenž i po smrti je přetěžký / pro matku Zemi.“ (Vesnický hřbitov)

Komu / prodali stůl náš s kredencí / dubovou almárku / kde bydlily mé knížky? // Ach smrti / odneslas klíč od našeho domu / a zahodila / do podsvětní říčky.“ (Ach smrti)

Mezi sluncem a tmou, mezi životem a smrtí to je: všechno napohled prosté, jenže vše to nejzávažnější, nejpodstatnější. Takový je to básník, Jan Alda (1901-1970), řekněme mu lidový pěvec moudře národních. Je tomu půl století, kdy Československý spisovatel Aldovu sbírku vydal (800 výtisků). Byl u toho odpovědný redaktor Miroslav Florian.