FRANTIŠEK UHER

Slýcháme stesky, že zeleně ubývá. Něco na tom je. Na úrodných polích vyrůstají obrovské haly, jejichž účel jen obtížně stanovujeme. Továrny, skladovací prostory…

Stejně tak je tomu s městy. Jsou taková, která využívají k vysázení zeleně každé zákoutí, zatímco v jiných postupně nahrazuje zeleň studenost betonu a kamene. Nejedno světové město však proslavují okázalé parky. Kolik literárních příběhů se odehrálo třeba v parcích Paříže či Londýna! (Podotkněme, že druhou přirozenou atrakcí měst jsou řeky, což platí i o Praze.)

Po půvabné publikaci Kateřiny Bečkové a fotografa Věroslava Škrabánka Praha – město a řeka (2015) vydala Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, obsáhlou publikaci Boženy Pacákové-Hošťálkové a téhož fotografa PRAHA – ZAHRADY A PARKY (2016, 320 str.) Některé fotografie pocházejí z různých archivů. Vydavatelství připravuje i anglickou verzi. Péči o památkově chráněné zahrady a parky je věnována pečlivá pozornost v erudovaném kontextu s jejich historií. Některé náleží k dominantám města, další znají většinou pouze lidé, kteří žijí v bezprostředním okolí. Celkový počet obhospodařovaných dosahuje čísla 65. Bezděčně se vnucuje otázka, zda je to vzhledem k rozloze města málo nebo hodně, zda je ošetřováno jenom dědictví po předcích nebo existuje systematická koncepce zvyšování jejich počtu a rozlohy stávajících. A jsme zpátky na začátku – parky a zahrady jsou zelenými plícemi měst.

Ponechme stranou úvahy plné pochybností a věřme v lepší verzi. Snad nejvýrazněji si uvědomujeme krásu parků a zahrad v jarním období, kdy zeleni dominují rozkvetlé stromy, ale nesporné půvaby nacházíme i v zimním období. Právě ty pohledy upoutávají, protože jsou málo známé, zobrazené prostory jsou někdy obtížněji přístupné. Stejně jako některé zahrady Pražského hradu.

Budiž poznamenáno, že význam parků a zahrad je nepoměrně širší, než jak ho ohraničuje definice „plíce města.“ Jsou architektonickou chloubou, centry kulturních akcí, místy odpočinku i sportovního vyžití, hojně navštěvovanými či vzácnými oázami klidu v ruchem kypícím městě, místy dětských her a mnoha životních příběhů, které můžeme jen tušit, jak to komu fantazie dovolí. Mnohá místa jsou bezprostředně spojena s rozličnými významnými dějinnými událostmi od dob velice dávných až k současnosti. Tolik o jejich charakteru a využití.

Publikace Praha – zahrady a parky seznamuje s jejich lokalizací, přináší jmenný seznam osobností s nimi spojených, obsáhlý přehled běžných i vzácných dřevin, které návštěvníci mohou spatřit. Především však podává základní informace o jednotlivých místech, jejich zápisech do historie města i národa, o jejich zajímavostech v rozličných úhlech pohledu.

Stimulačním bodem publikace je její komplexnost a odbornost, v širším záběru pak fotografický doprovod dává příležitost potěšit se prostým půvabem i přirozenou krásou, na níž se podepsala lidská činnost.

Do nejednoho takového místa nezavítá za celý život ani většina pražských rodáků. Existuje mnoho knih, které popularizují pražské dominanty, monstrózní Hradčany i romantický Vyšehrad, jakož i nesčetné vzácné architektonické památky. Některé knihy preferují globální pohledy, někdy se ani nepokoušejí zastřít komerční inspirační motiv, i tehdy však jejich pozoruhodnost umocňuje právě prostředí, ve kterém se nacházejí. Kousek zeleného či zasněženého trávníku, kvetoucí keř, květinový záhon, strom v obměnách celoroční působivosti.

Při procházkou publikací Praha – zahrady a parky si znovu uvědomujeme, jak krásným šperkem je celá Praha. Možná právě toto poznání je největší předností publikace.