FRANTIŠEK UHER

Svázané ruce, motiv na obálce (kresba Magdaleny Sawické), mají korespondovat s obsahem nejnovější sbírky HLAVNĚ ZACHRAŇ SEBE (vydal Jan Těsnohlídek ml., JT’s nakladatelství, Krucemburk, 2016, 45 str.)

Vydavatel, jemuž je Krucemburk domovem, je zároveň autorem a domova vzpomíná i v jedné působivé básni. Nutno však poznamenat, že symbolika svázaných rukou netvoří zcela přesnou rovnoběžku obsahu, jehož linie je komplikovanější, také však střízlivější, méně tristní.

Po sbírce Násilí bez předsudků, která kdysi získala Cenu Jiřího Ortena, ale pochopitelně nesla zřetelné stopy nevyhraněnosti, následovaly podstatně komplexnější sbírky Rakovina a Ještě je co ztratit, a novelka ADA. Ve sbírce Hlavně zachraň sebe se Jan Těsnohlídek ml. představuje již jako vyzrálý tvůrce s osobitým básnickým rukopisem. Pouze ojediněle a poměrně účelně přetrvávají dřívější razantnější přístupy, nejsou to však již snahy o bravurní slovní ekvilibristiku, verš dostává účelný charakter, směřující k posílení konkrétně koncipované básnické výpovědi.

Úvodní Báseň plná naděje je sympatickým paprskem, prosvítajícím celou sbírkou, která jinak prozrazuje znepokojení nad neduhy současného světa, nad závějemi nejistot, osamělostmi, prázdnoty, planosti a bezútěšnosti. Jalové perspektivy jsou svíčkou, která příliš mnoho jasu nevydá, toho si je básník Těsnohlídek dobře vědom. Reaguje v širších souvislostech, hledá, nabízí obecnější řešení, pokouší se odkrýt podstatu běžných problémů, dává svým veršům licenci naděje. Tím se kruh charakteristiky sbírky uzavírá.

Jednotlivé básně jsou koncipovány jako drobné životní příběhy, vytvářejí souvislou strukturu znepokojení, ale nutno podotknout, že básník stojí pevnýma nohama na zemi. Stroze a věcně konstatuje. Nelká, nehořekuje. Jestliže jedna z básní nese název Nikomu neublížit, je v podstatě vystižením celoplošné projekce sbírky.

Novým a potěšitelným prvkem Těsnohlídkovy poezie je nepříliš zřetelná, ale prakticky všudypřítomná struna optimismu – a zase jsme u naděje, ačkoli občas probleskne skeptická nota (Jaký jsme byli, Sami). Za zmínku stojí báseň Poslední kytky pro Milana Kozelku (jednu jeho sbírku Těsnohlídek kdysi vydal). Mladí básníci – a nejen básníci – se mohou upínat ke svým vzorům, aniž by je napodobovali či dokonce plagovali. Neobyčejně přímočará a nekompromisní Kozelkova tvorba zajisté Těsnohlídka inspiruje, vede jej k reálnému pohledu na okolní svět, ke zřetelnému hledání otevřenějších obzorů. Oba hrají podle stejných not, ale na odlišné nástroje.

Sbírka Hlavně zachraň sebe naznačuje, že Jan Těsnohlídek ml. našel svou stezku současnými nepříliš útěšnými, alibistickými a mnohdy značně zaplevelenými lány současné české poezie. Soudím, že vykročil správným směrem.