Kočka Malvína

Po KSČM i Strana Zelených vytvořila stínovou vládu. Kromě ministerského obsazení má ta vláda i skvělý plán, jak zastavit drancování naší země krásné země milované, jak v básni Máj praví Karel Hynek Mácha. Je fajn, že se někdo o tu naši zemi krásnou zemi milovanou někdo nejen zajímá, ale dokonce chce i dělat něco pro to, aby se tato nezměnila v jednu velkou beztvarou masu pokrytou střídavě rozlehlými plechovými boudami a řepkou olejkou, ale má to jedno velké ale. Všechno souvisí se vším, a tak je otázka, jestli trvale udržitelná ekonomika a společnost nezůstanou jen svatým grálem všech lidí. Ono se sice řekne semenec, ale zobat ho z flašky, to bude horší, hošani, zvlášť pokud si příznivec ekologie mylně myslí, že se dá ekologie řešit bez toho, abychom zkoumali souvislosti a že největší znečišťovatelé životního prostředí jsou právě továrny.

V textu jedné písničky z pohádky A co takhle svatba, princi? se zpívá, že dovedeme sklízet lán i stavět komín domovní. No, to sice dovedeme, ale kolik orné zemědělské půdy okupuje pro technický benzín sice výborná, ale pro lidské zdraví a ornou půdu škodlivá rostlina či nevzhledná krabice, v níž zahraniční firmy skladují zboží podřadné jakosti? Kolik orné půdy nebo nevyužitých prostor v malých domečcích leží ladem jen proto, že kdyby někoho napadlo provozovat hospodářství, vařit domácí džemy a ovocné sirupy, zpracovávat vlnu nebo provozovat lokální ekologické zemědělské stanice, tak narazí na nepřekonatelnou překážku byrokracie?

Jestli není ten svět naruby, velké fabriky se zahraničními matkami tady vítáme s otevřenou náručí, tedy spíš peněženkou, třeba zasviní řádný kus krajiny, ale menším lokálním výrobcům hodíme pod nohy když už ne klacek, tak pořádný balvan.

A tím se dostáváme k druhému problému, a to kdo je největší znečišťovatel v naší krásné české zemi. Továrny jistě dělají velkou paseku na životním prostředí, ale kolikrát musí taková jedna malá domácnost vzít do ruky prostředek na nádobí, kolikrát týdně se uklízí, pere? A takových domácností je v jednom větším městě deset, sto, tisíc, takže pokud má mít naše snažení o to, aby ta naše země milovaná získala zpátky i pomalu už ztracený přídomek krásná, měli bychom se soustředit i na domácnosti. Ale ne cestou represe, ale cestou pobídek a pozitivní motivace. Aneb, jak se píše v jedné knize o tajemném vědním oboru zvaném kineziologie, je potřeba používat moc, nikoliv sílu. Jen tak uděláme z naší země milované to, co si přejeme, aby byla.