JAKUB STEIN

Pánové Roubíček a Kohn se strašně dlouho neviděli. Ne že by se jim zdálo žinantní zajít do Louvru, když je to taky pražská kavárna, a to cosi znamená nebo jednoho, totiž dva poznamená, ale pan Roubíček byl na delší skok v samém prudce tlukoucím srdci Ameriky, ve Washingtonu D. C., a chtěje naživo zažít prezidentskou inauguraci prvního muže naší Ivanky Zelníčkové, nepospíchal do samého srdce Evropy, totiž na třídu dosud kupodivu stále zvanou Národní, ač v požehnaném roce Marie Terezie jí možná bude konečně navráceno krásné jméno Ferdinandka.

- To tam nemohli zvostat, neodpustil si pan Kohn, sotva se posadili, to by jim padlo, mohli dělat našeho člověka v metropoli světa a nemusel by se tam náhlit ani pan Klaus ani sám pan kníže. V tom jejich věku.

Pan Roubíček se zatvářil absolutně nechápavě, a tak mu pan Kohn podal Lidové noviny, založené už za c. k. monarchie roku 1893, i v poslední sobotu lednovou nepochybně směrodatné. Pan Roubíček nehnul brvou čta palcový titulek na první straně: České spojky na Trumpa: Klaus i Schwarzenberg.

- To by si jeden nevymyslel, to může být svatá pravda, povzdechl si pan Roubíček a zaposlouchal se.

- Něco snad slyšeli? zazvídal pan Kohn.

- Aby ne! Už sem to doléhá. Pan Dědeček nacvičuje nový song PENu. No vědí, úplně nový to nejni, ale zas to má výhodu, lidi už znaj, jak se to zpívá.

- Richtig, klepl si pan Kohn do čela, Kníže má k lidu blíže.

- No k lidu, to bylo, to nevyšlo. Ten Zeman! Ale Kníže má k Trumpovi blíže, to sedí. Pěvecký sbor velikánů českého PENu to bude zpívat do alelujá, snad se z nebes přidá i velký pěvec Sekyry. Kníže má k Trumpovi blíže než…

- To je vono, to se bude líbit… než Zeman. Ať má Zeman vztek.

Pánové zaplatili a vyšli do slibné budoucnosti, když budeme mít takového svého člověka poblíž Kapitolu.