JIŘÍ ŽÁČEK

Předneseno na pracovním setkání Průniky české a slovenské literatury po rozdělení federace v r. 1992 (Praha 2016)

Vážené dámy, vážení pánové,

i já bych rád přispěl k diskusi, ale čím? Literárněvědný opus ode mne nečekejte, na teorii máme jiné autority – což tedy trochou poezie?

Přeložil jsem pěknou hromádku slovenské poezie. „Proboha proč?“ zeptá se člověk, který není v obraze – „copak Češi slovenštině nerozumějí?“ Ovšemže rozumějí, bez problému zhlédnou slovenskou inscenaci či slovenský film, ale číst ti pacholci nechtějí. Aspoň to tak bývalo – ale vsadím se, že ta neochota číst beletrii v nejpoetičtějším evropském jazyce, ať mi Francouzi prominou, ta neochota trvá nadále. Ale když už jsem se k překládání slovenské poezie nachomýtl, musím přiznat, že jsem si to užil. Neexistuje dokonalejší způsob čtení, než je překlad. A tak mi dovolte přispět k vážné diskuzi poetickou vložkou – dvěma počeštěnými básněmi Ľubomíra Feldeka, jehož jsem překládal nejčastěji. Jedna je laděná eroticky, druhá filozoficky – snad vás potěší obě.

Nahá Mášenka a soused

Jarmareční píseň, převelice morální,

v Bratislavě roku 1992 na světlo vydaná

V komunálním bytě v Moskvě

na ulici Ševčenka

ve společné koupelně se

umývala Mášenka.

V umyvadle nahá stála,

mydlila si ramena,

jak Venuše vypadala,

právě z pěny zrozená.

Ta koupelna měla dveře

upravené tajemně –

mléčný nátěr chyběl na skle

metr a půl od země.

Vyškrabaný byl jen kousek

velký jako kopějka –

právě tam se objevilo

živé oko člověka.

Bělmo bylo zakalené

přemnohými stakany

a duhovka zelenkavá,

švidrající do strany.

Mášenka se rozhněvala:

„Ať jsi, kdo jsi, odpal pryč!

Copak je to na nestydu…?

Soused Ivan Iványč!

Vždyť jste starý jako medvěd,

k tomu otec rodiny,

a vy mě tu šmírujete

možná už půl hodiny.

Běžte domů! Já vás žádám,

abyste se zastyděl!

Copak vy jste nahou babu

ještě nikdy neviděl?!“

Iványč jí odpověděl

negalantním proslovem:

„Proč bych tajně očumoval

tvoje tělo? Čert ho vem!

Darmo prsa vystrkuješ,

to mě sotva navnadí.

Koukám, jestli si mým mejdlem

neumýváš pozadí!“

Tato píseň, milá dítka,

co žužláte ještě keks,

poučí vás, že jsou věci

vznešenější nežli sex.

Vyhněte se nemravnosti

normální i orální,

vezměte si příklad ctnosti

z této písně morální.

Rozhovor s otcem

V tom slavném roce osmdesát devět

pad‘ komunismus, otče. Zato dnes

vidím, co tehdy tušil jenom vševěd –

že cinkot klíčů šmejdy neodnes.

Majetky jedni čile nakradli si,

druzí si přisvojili cizí zásluhy…

Tak z revoluce profitují krysy;

chudáci zbohatli jen o dluhy.

A na vás mukly panstvo dávno kašle.

Nevěší, ale s každým vyjebou.

Ty hraješ karty s Kristem… Stačí mašle

a rozletím se k nebi za tebou!

„Ať nezabloudíš, až se za mnou vydáš.

Jsme s Kristem v pekle. V nebi – samý Jidáš!“