MILAN BLAHYNKA

Byl bych se vsadil, že Bohumír Pospíšil, o osm let starší než já (narodil se 1/11 1925 v Hulíně) a o dobrých dvacet let svým životním elánem mladší, autor Ozbrojené pěsti (1988), ale též a hlavně „básní podzimu 1945“ Buližník nitra, mladistvého „poetického holdu Villonovi“ Kaskády temnot, a ani při vydání roku 1998 nedokončených Gagátů první lásky, „básní ze studií v Brně“ Zjitřenéžaly, básník Mlhavín (1997), Valova mlýna na Vysočině (1999) i milovaných Hulínskýchkořenů (2013) a dobrých dvaceti dalších sbírek, mne určitě přežije a na rozloučenou napíše o mně několik hřejivých veršů, vytesatelných na pomník, kdybych připustil nějaký svůj hrob.

Letošního 2. února byl bych sázku jako tolik jiných věcí v životě prohrál. Básník Souznění (1998), Lyrické botaniky (1999), „poémy o řece“ Rusava (2001) i pichlavého Pcháčí (2006) a (neposledního) Posledníhosousta (2011) náhle už nenapíše nic. Ještě na podzim jsme si psali o tom, jak z Hulínských kořenů vydaných před třemi roky bude první díl trilogie, po jehož druhém dílu povybíráme z rukopisů a z vyšlých sbírek verše inspirované Brnem a okolím (po promoci na brněnské technice doživotně zakotvil v Brně) a dílem třetím se stane mnohaletá lyrická těžba z Nezvalova rodného kraje, který ho natrvalo okouzlil stejně jako jeho druhá žena (první tragicky zahynula při autonehodě), vzácná paní Helenka z Valova mlýna a přilehlého sadu, z bukolického kraje přímo provensálského. Tam básník našel své letní tuskulum, které podobně umně jako brněnský dům postavený svépomocí stále zveleboval, vybaven k tomu svým mimořádným i řemeslnickým fortelem, uměním práce se dřevem, s kovy, s chemikáliemi i s úrodou ovoce. Co Bohumír Pospíšil v životě dělal, dělal vždy na vysoké úrovni. Jeho filatelistické kolekce dosahovaly ocenění na výstavách známek ve světě, jeho umění „vysázet“ celé své básnické sbírky na běžném počítači, vtisknout jim až profesionální grafickou úpravu, na obyčejné domácí tiskárně je vytisknout a dát jim také knihařské zpracování, obtížně rozeznatelné od knih z tiskárenských firem, zasluhuje si jen obdiv. Rodilý básník, avšak poslušný syn z železničářské rodiny, který po celý svůj tzv. produktivní život zařezával v podniku Automatizace železnic, nakonec jako ředitel velkého závodu, po studiích psal mnoho let už jen úkradkem, jeho básnění nepřála ani první žena. Bez postmaturitního vzdělání v literatuře si našel v knížkách z otcovy knihovny svého básníka v Jiřím Karáskovi ze Lvovic, už nikdy na něho nedal dopustit, dokonce se za ním vypravil do Prahy, ale protože neměl čas, odvahu ani chuť vyhledávat pak soudobé publikační možnosti, byl paradoxně ušetřen podlehnutí dobovým požadavkům na básníky (při svém bytostném levičáctví by jimi jistě byl poznamenán) a představuje v české poezii posledních sedmdesáti let ojedinělý samorost. Obdařen mimořádnou invencí objevoval někdy už dávno objevené, například psal zdařilé kaligramy, aniž o jejich velkých tvůrcích od renesance až po Apollinaira cokoli věděl. Přiváben ukázkami jeho básní v Obrysu-Kmeni dostal jsem se k jeho sbírkám, které si vydával většinou jen v několika desítkách exemplářů pro přátele, a užasl jsem nad jeho vskutku básnickým vhledem do lidí, přírody, společnosti, nad jeho nadhledem, jemuž nechyběl dar humoru a sebeironie, i nad jeho vždy kultivovaným jazykem a vůlí překonávat svá manka v poetice, metrice, tajemství rýmu. Poznal jsem ho jako noblesní, vždy taktní osobnost brněnského Výboru národní kultury, do samého konce života plnou starosti o osud české poezie a umění. Jaká škoda, že už nedojde k besedám s ním v jeho Hulíně a v Olomouci, které jsme dlouho plánovali, jaká škoda, že byl odvolán od práce nikdy neukončitelné. „Dvacátý sešit básní stále není plný / rýmy odplavují neodbytné času vlny, / já ten sešit snad už nikdy neskončím, / vím však, co je příčinou, čím je to čím, // že poslední sešit vskutku nedopíšu, / k Helence já neustále hledám Ríšu…“, totiž sebe, napsal před lety. Poslední sešit už nedopíše, ale jeho poezie nadále bude sálat, vyzařovat dobrou míru životní. Kéž se jeho básním dostane nakladatelské pozornosti.