JOSEF TILL
Básník Josef Till, člen Unie českých spisovatelů, oslavil své 80. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!
Třeskuté plameny
Leckdo svou víru úporně hájí
až hrůza a děs za nehty zalézají
a třeskuté plameny pekla
po zemi, do mraků šlehají zvěsti:
Všechna krev jinověrců ještě nevytekla!
S křížem či mačetou darmo zvedat pěsti…
Azyl marnosti
aneb
Dobová hulákadla
šupem s námi do temnice
odpykat si včerejšek
dle kádrových rozkazníků
euroatlantických not
(čáry máry fáry láry
za marky a za dolary
jezdili si v mercedesech
poznávali shopy bary)
cinkot klíčů zcepeněl
do papodob zchromlých oslů
šmíraři a šmokaři
političtí šumaři
kožení krejčíři
promodralí šejdíři
v roli lživých poslů
vcházejí do dějin
tunely nadějí
(enyky benyky kliky bé
áber fráter domine
když se národ pomine
neštěstí ho nemine)
emigrovat dnes není kam
jedinou šancí je azyl marnosti
tam lze sám sobě vládnout
politovat se i ohnout hřbet
do oblouku prohry
být sám sobě soudcem
být sám sobě katem
Má láska nemá ještě jméno
Má láska nemá ještě jméno,
mohu ji psát jen velkými písmeny.
Snad ale postačí dosadit do rovnice
aspoň dvě neznámé
a prolomit tak bezejmenné ticho
namlouvání.
Předzpěváci
Dnes největší práci
mají předzpěváci –
krysaříci doby.
Pějí pořád svoji
píseň o předvoji
kapitálu světa.
Za ta drahná léta
morbidnost je zdobí:
místo krve ropa
v žilách jim koluje,
ze stínu radaru
bombardér startuje.
Dnes už kdekdo vidí:
žádní předzpěváci!
Modří funebráci
nám náš život břídí!
Komu se nelení…
Žil, byl, dřel,
hromadil bobky.
Zprvu kozí.
Později rozprostřel
stonásobky
hovínek králíků, srnčí i jelení.
Kupovali mnozí!
Komu se nelení,
tomu se zelení!
Písnička je to pořád stejná:
Peníze nesmrdí!
Jen umět zpeněžit všechno, včetně lejna.
Ten pocit v osrdí
tuze podobá se víře
v jednoho boha
trhu.
Jeho pracka či noha
chová se jak zvíře
z posledního vrhu
jménem kapitál.
Žije a nedře už,
bobky mu zezlátly.
Úspěšný mladý muž
zděšeně zašpital:
Mé sny se pomátly.
Z čehož plyne naučení:
Zařadíš-li se do správného hejna,
pak i z obyčejného lejna
upleteš příslovečný bič!
Ke štěstí, zdraví i veselé mysli
však úplně jinde leží zlatý klíč!
Sólo
Když hvězda padá,
lidé si bláhově tolik věcí přejí,
když člověk padá,
často mu nedopřejí ani tu záři zhasínání ---
Tož na ráno chlapi!
Prý bývá moudřejší večera.
A řeči nad pivem nabraly na rohy
umolousané cáry pozapomínaných snů.
Minulost s býčí šíjí
vzpouzela se torerům,
kteří však stejně kořalečně poklimbávali.
Ještě z nich nikdo nepěl žalem,
ale večer už začínal trnout v zádech
jak po úderu do brňavky
a chvíli měl spadeno
dokonce i na svědomí.
Tož na ráno, chlapi!
…vešli do vrat noci
jako do prázdné stodoly plné tmy,
v níž černé ticho voní
usušenými stíny trav
a někde pod zetlelými pavučinami
s do mrtě vysátou mouchou
rozesýchá se kolo
pozapomenutého trakaře.
Den ještě slabě vrznul v pantech
přibouchnutých vzpomínek.
Tož chlapi, tahle tma je naše,
i když je nám zhola nanic.
A pozor, ať nám průvan
nerozfouká noty!
Óój, sedííí sokóóól na jáá-vo-rííí---