JOSEF TILL

 Básník Josef Till, člen Unie českých spisovatelů, oslavil své 80. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

 

Třeskuté plameny

Leckdo svou víru úporně hájí

až hrůza a děs za nehty zalézají

a třeskuté plameny pekla

po zemi, do mraků šlehají zvěsti:

Všechna krev jinověrců ještě nevytekla!

S křížem či mačetou darmo zvedat pěsti…

 

Azyl marnosti

aneb

Dobová hulákadla

šupem s námi do temnice

odpykat si včerejšek

dle kádrových rozkazníků

euroatlantických not

 

(čáry máry fáry láry

za marky a za dolary

jezdili si v mercedesech

poznávali shopy bary)

 

cinkot klíčů zcepeněl

do papodob zchromlých oslů

šmíraři a šmokaři

političtí šumaři

kožení krejčíři

promodralí šejdíři

v roli lživých poslů

vcházejí do dějin

tunely nadějí

 

(enyky benyky kliky bé

áber fráter domine

když se národ pomine

neštěstí ho nemine)

 

emigrovat dnes není kam

jedinou šancí je azyl marnosti

tam lze sám sobě vládnout

politovat se i ohnout hřbet

do oblouku prohry

být sám sobě soudcem

být sám sobě katem

 

Má láska nemá ještě jméno

Má láska nemá ještě jméno,

mohu ji psát jen velkými písmeny.

Snad ale postačí dosadit do rovnice

aspoň dvě neznámé

a prolomit tak bezejmenné ticho

namlouvání.

 

Předzpěváci

Dnes největší práci

mají předzpěváci –

krysaříci doby.

 

Pějí pořád svoji

píseň o předvoji

kapitálu světa.

Za ta drahná léta

morbidnost je zdobí:

místo krve ropa

v žilách jim koluje,

ze stínu radaru

bombardér startuje.

 

Dnes už kdekdo vidí:

žádní předzpěváci!

Modří funebráci

nám náš život břídí!

 

Komu se nelení…

Žil, byl, dřel,

hromadil bobky.

Zprvu kozí.

Později rozprostřel

stonásobky

hovínek králíků, srnčí i jelení.

Kupovali mnozí!

 

Komu se nelení,

tomu se zelení!

 

Písnička je to pořád stejná:

Peníze nesmrdí!

Jen umět zpeněžit všechno, včetně lejna.

Ten pocit v osrdí

tuze podobá se víře

v jednoho boha

trhu.

Jeho pracka či noha

chová se jak zvíře

z posledního vrhu

jménem kapitál.

 

Žije a nedře už,

bobky mu zezlátly.

Úspěšný mladý muž

zděšeně zašpital:

Mé sny se pomátly.

 

Z čehož plyne naučení:

Zařadíš-li se do správného hejna,

pak i z obyčejného lejna

upleteš příslovečný bič!

Ke štěstí, zdraví i veselé mysli

však úplně jinde leží zlatý klíč!

 

Sólo

Když hvězda padá,

lidé si bláhově tolik věcí přejí,

když člověk padá,

často mu nedopřejí ani tu záři zhasínání ---

 

Tož na ráno chlapi!

Prý bývá moudřejší večera.

A řeči nad pivem nabraly na rohy

umolousané cáry pozapomínaných snů.

Minulost s býčí šíjí

vzpouzela se torerům,

kteří však stejně kořalečně poklimbávali.

Ještě z nich nikdo nepěl žalem,

ale večer už začínal trnout v zádech

jak po úderu do brňavky

a chvíli měl spadeno

dokonce i na svědomí.

Tož na ráno, chlapi!

 

…vešli do vrat noci

jako do prázdné stodoly plné tmy,

v níž černé ticho voní

usušenými stíny trav

a někde pod zetlelými pavučinami

s do mrtě vysátou mouchou

rozesýchá se kolo

pozapomenutého trakaře.

 

Den ještě slabě vrznul v pantech

přibouchnutých vzpomínek.

Tož chlapi, tahle tma je naše,

i když je nám zhola nanic.

A pozor, ať nám průvan

nerozfouká noty!

Óój, sedííí sokóóól na jáá-vo-rííí---