JIŘÍ STEGBAUER
Má adventní lásko
nebylas jen Fata Morgana
exotický skleník nad pražskou Trojou?
Tam jsme si pro štěstí do dlaní vsadili
jako zlatý ořech
– pamětní minci z automatu
Nebyl to posel
z dutého koně Odyssea?
Z žoldu vojáků
dodnes slézajících po žebřících tmy
aby vraždili
ve jménu lásky?
Hlídka vánočních věží Týnského chrámu
těch cínových vojáků pod přilbou měsíce
pak sčítala polibky
vpletené do září smrku
do tenat světel
jarmarku na dávném náměstí
Padaly jak modré slzy
neony blýskavic v jehličí
Kdo by však v pozlátkách Vánoc
ucítil kadidlo
marných přání?
– Ale ten ořech
ten zlatý šém
jsem si ukryla!
– Jenže kdesi na Starém Městě
snad mocí zpitý Golem
nám k němu sebral krví sepsaný
magický pergamen
Nebo to sám rabi Löwi
šel s kadidlem otrušíku kolem?