JIŘÍ STEGBAUER

Má adventní lásko

nebylas jen Fata Morgana

exotický skleník nad pražskou Trojou?

Tam jsme si pro štěstí do dlaní vsadili

jako zlatý ořech

– pamětní minci z automatu

Nebyl to posel

z dutého koně Odyssea?

Z žoldu vojáků

dodnes slézajících po žebřících tmy

aby vraždili

ve jménu lásky?

Hlídka vánočních věží Týnského chrámu

těch cínových vojáků pod přilbou měsíce

pak sčítala polibky

vpletené do září smrku

do tenat světel

jarmarku na dávném náměstí

Padaly jak modré slzy

neony blýskavic v jehličí

Kdo by však v pozlátkách Vánoc

ucítil kadidlo

marných přání?

– Ale ten ořech

ten zlatý šém

jsem si ukryla!

– Jenže kdesi na Starém Městě

snad mocí zpitý Golem

nám k němu sebral krví sepsaný

magický pergamen

Nebo to sám rabi Löwi

šel s kadidlem otrušíku kolem?