IVO FENCL
Próza Hrabě de Chanteleine má 16 kapitol a odehrává se za Francouzské revoluce (1793–1794). A co na tom? Nic. Ale napsal ji mladý Verne pod vlivem Dumase staršího (1802–1870). Tenkrát ovšem byl snílek Podivuhodných cest ještě dramatikem, i řadí epizody co akty. A titulní Humbert de Chanteleine? Inspirován je skutečným poručíkem Pierre-Suzanne Lucasem de La Championniere (1769–1828), jehož potomky Verne osobně znal. A nejen to, vytáhl z nich důstojníkovy Vzpomínky na válku ve Vendée (1798), knižně pak ovšem vydané teprve rok před Julesovou smrtí.
V poznámkách k prvému českému vydání Hraběte de Chanteleine připomíná Radomír Suchánek, že byl skutečný hrabě amnestován (1802) a do smrti v klidu starostoval. U Verna se teprve rekovně bije za krále, víru a proti republice, jakobínskému teroru a Konventu. Až revoluce mu udělá zhoubou nepřátelství bývalého sluhy Karvala a Chanteleine přijde o ženu, která umírá, i o dceru, která mizí. Útrapy hrabě překonává díky sluhovi Kernanovi a přítelem je mu navíc rytíř Henry de Trégolan. Přesto cesta končí pod gilotinou, avšak zachrání jej v poslední chvíli thermidorský převrat. Je zatčen Robespierre a propuká chaos. Dav hraběte osvobodí z popravčí káry, on mizí za hranicí a padouchova smrt je první verzí Zironova konce v Etně z Matyáše Sandorfa. Verne začal s tou prózou roku 1862 a na tři pokračování ji zveřejnil v časopise Musée des familles v říjnu – prosinci 1864. Poté, co ji Hetzel odmítl. V českém vydání ovšem najdeme ještě druhou část.
Tou je zapálený esej (ve čtyřech kapitolách) Edgar Poe a jeho dílo (duben 1864), původně zveřejněný v tomtéž časopise. Dnes už jsme nasyceni pracemi poeologů, i vidíme jak Vernovy omyly, tak to, že vlastně znal jen 13 básníkových próz! Připomene Baudelairovu (1821–1867) zásluhu o „francouzského Poea“, ví také o vlivu Hoffmannově a gotických románů, ale spíše jen jako studentík rozebírá Vraždy v Rue Morgue a další dvě Poeovy detektivky, po nichž se věnuje Senzaci s balónem (1844) pro The New York Sun, mystifikaci odhalené už po dvou dnech. Šlo o text o fiktivním prvním přeletu Atlantiku „balónem Victoria“, avšak už 9 let před vydáním onoho žertu uspěl v Sunu s obdobnou kachnou jistý Richard Adam Locke, na něhož si tehdy Poe opakovaně stěžoval! Proč?
Locke napodobil Poeova Bezpříkladná dobrodružství jistého Hanse Pfaalla (1835) a jen marně se básník dožadoval části jeho honoráře. Co dělat? Aspoň Locka později napodobil sám.
A Verne? Jako ve školní třídě probírá i Rukopis nalezený v láhvi, Sestup do Maelströmua Fakta v případě M. Valdemara, což původně byla rovněž mystifikace. O čem? Ještě když Poe vydával časopis The Brodway Journal, jednou otiskl i zvláštní dopis newyorského lékaře Swydney Doana o operaci za „magnetického spánku“. Jím se nechal inspirovat.
Verne stejně školácky převyprávěl ještě Černého kocoura, Muže davu, Pád domu Usherů a Tři neděle v jednom týdnu a nám dochází, jak často se jedná o pozdější jeho inspirační zdroje. Např. pro začátek Dětí kapitána Granta (motiv láhve), anebo pro Cestu kolem světa za osmdesát dní. Poeovy Tři neděle v týdnu poprvé vyšly pod názvem Posloupnost nedělí (1841), nicméně Jules se během jejich analýzy frapantně „sekl“, když tvrdil, že poutník ubírající se po Zemi na západ jedendenzíská. Je tomu právě naopak.
A poslední kapitola studie? Patří skvělým Příběhům Arthura Gordona Pyma, jež Verna natolik fascinovaly, až je převyprávěl jako pátou kapitolu románu Ledová sfinga, který je dokončením Poeova „románu s otevřeným koncem“.
V Musée des familles (1833–1900), tedy než zkrachoval, postupně vyšlo minimálně 11 Vernových prací, ale spekuluje se pilně ještě o autorství některých článků zveřejněných tam pod pseudonymy.
A Suchánkovo uvedení obou „novinek“? Snad stačí dodat, že obsahuje minimum překlepů a skvostné ilustrace, byť jejich originály neměly prý pro tiskárnu CENTA zrovna nejpříjemnější rastr.
Jules Verne: Hrabě de Chanteleine. Epizoda z revoluce. – Edgar Poe a jeho dílo. JULES VERNE – SPISY. Sv. 79. Ilustračně kompletní vydání. Překladatel a jazykový poradce vydání Ladislav Mach. Předmluvu a závěrečné Poznámky vydavatele (za každou z obou prací), jakožto většinu poznámek pod čarou připojil Radomír Suchánek. 22 původních rytin a přebal jsou pracemi pětice dobových autorů. Vydal NÁVRAT. Brno 2015. 200 stran. Cena 679 Kč.