IVO FENCL

Novou publikaci o svém tatínkovi, legendárním trikovém filmaři KAREL ZEMAN A JEHO KOUZELNÝ SVĚT pokřtila 1. prosince 2015 vpodvečer v jeho pražském muzeu osobně Ludmila Zemanová, žijící po desítky let v Montrealu. Tuto výpravnou knihu napsala ona a její (na Kampě bohužel nepřítomná) vnučka Linda Zeman Spaleny. Po dávném sborníku studií a dokumentů Karel Zeman (Blok, Brno 1986, 10 000 výtisků) se jedná teprve o druhý ucelený svazek o světově proslulém básníku filmového plátna a nebyl jsem pochopitelně sám, kdo se na něj nesmírně těšil už po řadu let. Vyjádřil jsem ten pocit také v jednom svém článku o Karlu Zemanovi, který si jeho dcera svého času přečetla, aby mi řekla s úsměvem: „Tak, a teď si tedy konečně můžete sám přečíst, co jsem to napsala, když jste byl v té své poslední větě tak zvědavý.“

S některými prvky předchozí knihy (jistěže také výborné) se přitom dlouho nemohla vyrovnat, i jsou v nové práci napraveny. Objemné dílo (262 stran) vydalo ve společnosti Albatros Media a. s. brněnské nakladatelství CPress a vzniklo ve spolupráci s Muzeem Karla Zemana v pražském Saském dvoře, kde vládne neopakovatelná atmosféra. Křtu jsem se v to úterý zúčastnil na pozvání znalce české science fiction Zdeňka Rampase, který je knihou také nadšen, a ocenili jsme s mnoha dalšími hosty třeba i krátkou proběhnuvší tu prezentaci původních celuloidových pásků, na které se naše děti dnes již asi dívají jako na pravěké plavuně.

Ač jsem velkým příznivcem dávné monografie koncipované Miladou Hábovou a Zdeňkem Smejkalem, nelze nepřiznat, že tu byla vícenásobně překonána. Stará knížka taky zůstane vhodným doplňujícím pramenem, ale na tvůrčím způsobem podanou vzpomínkovou kompilaci vnučky a dcery Karel Zeman a jeho filmový svět jednoduše nemá.

Ta začíná vzpomínkami Ludmily Zemanové a kapitolou o tom, jak se její otec dostal k filmu. V další části – „Objevení filmové loutky“ ­– potkáme už takřka zapomenutého pana Prokouka, ale i Havlíčkova krále Lávru. A film Poklad Ptačího ostrova (1952). Následující stránky 74–100 věnují autorky klasické Cestě do pravěku (1955), strany 100 až 164 pak všem třem Zemanovým adaptacím verneovek (1958–1970). Na otázku, zda jej Verne proslavil víc než průlomová Cesta do pravěku, nechť si odpoví každý sám. Já bych řekl, že ano.

Pátou část knihy nazvaly matka s dcerou „Cestou za výtvarným hraným filmem“ a pro mnohé znalce bude nejzajímavější. Je věnována filmům Baron Prášil (1961) a Bláznova kronika (1964). Zatímco prvý z nich občas bývá považován za nejlepší Zemanovu práci, o druhém zapochyboval i tvůrce sám. Snad „už příliš lidí“ se tu ocitlo před „trikařovou“ kamerou a pod režisérovou „jemnou kuratelou“, abych užil pleonasmu? Nevím, avšak taky o úspěchu obou těchto děl u nás i ve světě není třeba pochybovat.

Posledních padesát stran (díl šestý) je dle očekávání věnován Zemanovým animovaným verzím Tisíce a jedné noci, Čaroděje Krabata a Pohádky o Honzíkovi a Mařence. Možná je to škoda, že nemohl či nedokázal pokračovat po roce 1970 v ohromující řadě filmů, které nás dodnes uchvacují nejvíc, nicméně poetičnost Pohádek tisíce a jedné noci a hrůzyplná poetičnost Čarodějova učně mě uhranuly v dětství zrovna tak.

Nu, Karel Zeman zůstane jen jeden.

Ukázka:

„Bylo mi 12 let a bylo to velmi těžké pro nás pro všechny, když jsme se odstěhovali do Kanady.

Několikrát nás dědeček navštívil v Montrealu, myslím, že byl šťastný, když viděl, že se rodiče nevzdali a pokračovali v jeho filmové práci. Když jsme potom dostali zprávu, že umřel, velmi jsem plakala. Bylo těžké se s jeho smrtí smířit… Teď se dívám na jeho filmy s mými dětmi, které vyrůstají v Kanadě, v dnešní době s novou technologií, a těší mě, že je sledují se stejným napětím a že s oblibou prožívají tyto jeho filmové pohádkové příběhy. A já sama? Stále se učím a objevuji v jeho filmech nové věci, věci nejen o umění a literatuře, ale hlavně o něm a jeho výjimečné práci.

Těšilo mě proto, že mohu vytvořit s maminkou tuto knihu.“

Fotografie: Antonín Horák, Jiří Tarantík, Bohuslav Pikhart, Josef Vítek, Zdeněk Krupa, Pavel Kosek, Ludmila Zemanová a soukromý archiv Karla Zemana.

Sazba: Ludmila Zemanová a Linda Zeman Spaleny

Doslov: Ludmila Zemanova Spaleny