BŘETISLAV KOTYZA

Soutěžení v čemkoliv je projevem lidské hravosti a přirozené snahy vyniknout ve společenství svého kmene. Jsme již takoví.

Jednou z podivuhodných disciplín jsou i soutěže v psaní slov s vžitým názvem Literární soutěže. Každoročně jsou vypisovány školami, nadacemi, městskými úřady, literárními spolky a dokonce i mezinárodními institucemi. Zde máme smůlu: čeština není světovým jazykem, a proto soutěžíme jen mezi sebou. Soutěžíme s plnou vážností bez vyznačeného hřiště a bez základního povědomí toho, co vlastně obnáší Hra o literaturu. Zdali jest veselou taškařicí ke kafi, jak preferují někteří z vážených porotců soutěží, či záznamem svědomí národa, jak tvrdí jiní. Anebo „jen“ slovním hračičkařením, osobní arteterapií jedince lidské společnosti, mrazivou samotou boje o vlastní úspěšnost.

Málo mezi sebou mluvíme, sdělujeme, šeptáme, slibujeme, žadoníme či jen tak tlacháme. Málo hovoříme bez zábran, málo mluvíme beze slov. Kdopak asi ještě, hovoře, vyznává lásku?

Gramotní jsme téměř všichni a proto píšeme slova.

Literární soutěže? – Ano. Znalý hospodář schraňuje zbytky úrody i pro další užití. Byť jen k siláži či na kompost. Je třeba psát, neboť napsané slovo tvoří nejširší záznam plynutí času. Obecná znalost písma souvisí s vývojem lidské společnosti. Člověk neandrtálský, písma neznaje, zřejmě neprovozoval literární soutěže; nemohl proto získat žádné z četných ocenění. Toliko obdivovaná soška Věstonické Venuše podává dobře čitelnou zprávu o nejstarším, ale stále platném tématu umělecké tvorby.

Literární soutěže? – Ne. Tato líheň produkuje literaturu většinou jen pro četbu PT porotců a je zavádějící svými posunutými, místními měřítky. Chybí kritičnost vůči výsledku, chybí snaha kritiku akceptovat a vstřebat.

Co tedy namísto zavedených soutěží? Domnívám se, že finanční prostředky na uvedené soutěže lze využít na nejširší, byť sešitovou publikaci textů adeptů literatury. Konfrontační publikace je důležitá, včetně komentářů kritiky. Vlastní cestu sobě však každý autor hledá sám. Literární soutěže v dnešní podobě jsou účetním dokladem o finančních prostředcích vydaných z dotací na kulturu. (Ponejvíce však dotací z vlastní kapsy autorů.) Soutěže nepodporují samotnou literaturu, podporují falešnou představu o literatuře. Je však zřejmá přímá souvislost s chápáním umělecké tvorby velkou části společnosti: Uměníjakožto měřitelná veličina.

Je pro mne nepřijatelná představa básníka soutěžícího v básnění.

Při nejstarších Olympijských hrách řecké antiky bývala původně zařazena i soutěžní disciplína v básnění. A bývala i snaha básníky takto „srovnat“ na startovní čáru Poetiky. Neosvědčilo se. Literáti byli vždy kverulanti.