BŘETISLAV KOTYZA

Dostala se mi do rukou útlá knížka výrazného a sličného grafického vzhledu. Básně z pozůstalosti Miroslava Floriana – Polní tráva.

Nechci uvedenou knížečku recenzovat, či jakkoliv pitvat. Chci knížku přivítat na svět hlasitým potleskem. V době neúcty a zamlčování všeho, co přichází do kulturního života z levé strany politického spektra, je Florianova, byť posmrtná sbírka, hodně hlasitým výkřikem.

Miroslava Floriana honicí psi „pravdy a lásky“ uštvali, ale neumlčeli.

Civilnost básní výběru sbírky je i pro mne, čtenáře poezie, velkým objevem. Jistě, záleží na výběru textů editorem, zde editorů Ivany Blahutové a Karla Sýse. Ale básník musí své texty nejprve napsat…

Miroslav Florian je a zůstane z velkých jmen českých básníků. Obyčejná lidskost veršů jeho básní je nezcizitelná, nepřehlédnutelná. A nesmazatelná. Patří poděkování nakladatelství KMEN za dobrý počin. Zcela jistě nebudou za Polní trávu všemi chváleni.