JIŘÍ JÍROVEC

Málo slušnejch lidí, žije mezi náma

Kam se, kam se, kam se poděli,

odstěhovali se nebo umřeli…

Jiří Dědeček, Blues pro slušné lidi

Společnost, nejen česká, se nachází v období masové debilizace. Nebo debilizace mas, chcete-li. Je to jak podle Orwella: plebsu se dá fotbal a pornografie a současně se utuží kontrola prostřednictvím kamer a dalších technických vymožeností.

JOSEF BÍLEK

Oba jsme si připomněli v loňském prosinci. O Mistru Vítězslavu Novákovi toho bylo napsáno mnoho již za jeho života, došlo dokonce i k vydávání jeho korespondence, v řadě knižních bibliografií jeho díla je ta poslední, jejímiž autory jsou PhDr. Ludmila Peřinová, PhD a prof. Dr. Miloš Schnierer, z roku 1999, a byla již překonána dalšími články a tiskovinami o Vítězslavu Novákovi. Vzpomínáme tu však jeho výročí narození v Kamenici nad Lipou, které spadá na 5. 12. 1870. V poznání Vítězslava Nováka jsou však stále mezery, které se budou novákovští badatelé pokoušet zaplňovat. Jen je škoda, že v programech festivalů, koncertních síní atd. Novákovo dílo příliš nezaznívá; snad jistým nakročením k němu je zájem o Bohuslava Martinů a o Josefa Suka. Přitom právě Novák patřil se Sukem k nejnadanějším skladatelům jejich učitele Antonína Dvořáka. Dvořákovo dílo jaksi „zmezinárodnělo“, ale návraty k Antonínu Dvořákovi by možná mohly znamenat i návraty k jeho žákům a pokračovatelům, což se, žel, neděje. Není jistě ani naděje na to, že by Novákův odkaz jaksi mohl být přímo masově zpopularizován, ale velké možnosti, jak nastudovat Nováka, tu stále zůstávají a je věcí kulturně-hudebních manažerů a popularizátorů, aby si Nováka všimli a začali ho prosazovat daleko více, než se zatím děje. A přitom osobnost Vítězslava Nováka zůstává i jako příklad nejen „národního umělce“, ale organizátora hudebního dění, především Pražského jara…

Osobnosti, na které by se nemělo zapomenout

VĚRA BERANOVÁ

Letošního 24. března uplyne již 120 let, kdy se v Praze narodila jedinečná osobnost české výtvarné scény František Tichý. Byl nejen malířem, grafikem, ilustrátorem, scénickým výtvarníkem, který zaznamenával viděný svět, ale nutil svou jedinečnou tvorbou myslet, rozumět, chápat. Bohužel, naše současnost není náchylná k hlubšímu zamyšlení obecně, k umění o to víc. Pěstuje se spíše povrchnost s důrazem na efekt. Kategorie jako harmonie, vznešenost, líbeznost, tichá pravdivost jsou většinou vyřazeny jak z vlastního uměleckého projevu, tak i z úvah o něm. Možná proto se na Františka Tichého poněkud zapomíná.

BOHUMILA SARNOVÁ

Zatím jsem ještě neviděla nový snímek režiséra Filipa Renče Kráska a zvíře. Opravuji název filmu na ten faktický a správný – Lída Baarová. Jen z reakcí okolí, z médií, z úst zasvěcených filmařů, všech možných i nemožných VIP, z reakcí a hodnocení svých známých, jsem zachytila značně rozporuplné hodnocení. Svůj osobní názor na toto dílko, plnící v současnosti kasy našich kin, ten si udělám, až se s filmem seznámím osobně. Nebudu papouškovat názory jiných. Tento způsob přenášení názorů se sice stále nosí a uplatňuje a jako v křivém zrcadle se následně míhají děje a události v nepatřičném světle. Jak známý, jak trvající a jak soudobý jev, nejen v naší společnosti. A nemusí jít pouze o kulturu.

ELIŠKA KOPPOVÁ

Osamocený pasažér František vystoupil. Letmo přehlédl známá místa, nasál vůni rodného kraje, mrazivou vůni sněhu a polí. Vydal se vstříc každoročnímu setkání s rodinou.

chý

- Do postele si bral brýle, aby lépe viděl na sny.

JAN DAWIDKO

Samotář

Jsou dny

kdy utíkám před lidmi

vyhledávám samotu

ve stínu stromů

JAN DAWIDKO, básník, spisovatel, novinář a výtvarník v jedné osobě, člen Unie českých spisovatelů a stálý přispěvatel LUKu, oslaví 31. března sedmdesátiny.

Město Kralupy nad Vltavou vyhlašuje na památku básníka Jaroslava Seiferta

autorskou literární soutěž v rámci 21. ročníku festivalu poezie a přednesu Seifertovy Kralupy.

Literární soutěž je určená všem občanům ČR bez omezení věku a probíhá ve dvou věkových kategoriích – 14 až 18 let (dovršených do 30. 6. soutěžního roku), a nad 18 let bez omezení. Do soutěže lze přihlásit jednotlivé básně i cykly. Podmínkou je zaslat maximálně 200 původních, dosud nepublikovaných, česky psaných veršů elektronicky nebo vytištěné ve čtyřech exemplářích.

MILOSLAV SAMEK

Píšeme si

Při Setkání pod Kunětickou horou na začátku září loňského roku jsem naposledy hovořil s PhDr. Miloslavem Ransdorfem, který mně naprosto otevřeně a přitom objektivně podal potřebné informace. Jak v tu chvíli, tak i ex post vše oceňuji zejména proto, že filozof a historik takové velikosti dokázal vysvětlit souvislosti, které pro mě, jakožto laika, nebyly příliš srozumitelné. Vzpomínal jsem v tom punktu na jeho knížky, z nichž některé jsem si obstaral a přečetl. Za všechny jmenuji publikaci Muž velké touhy (Komenský proti proudu dějin), neboť pro mne, jako bývalého pedagoga, byl obsah samozřejmě velice předmětný. Některé pasáže z knihy jsem četl několikrát, musel jsem o nich mimořádně přemýšlet, dělal jsem si výpisky, prostě jsem postupoval téměř jako v přípravě na vysokoškolský examen.

DaW – DENISA JAŇOUROVÁ /D/ a JAN VALNÝ /W/

Au tumn mňau /DaW/

Dvojkolejně směřujeme do listnáčů

Čím dál barevnějších před opadem

VÁCLAV HONS

disent nedisent

všechno je

jen nucený výsek