MILAN BLAHYNKA

Kniha MEDIÁLNÍ MANIPULACE A KRIZE V ČESKÉ TELEVIZI V ROCE 2000 (Institut Václava Klause, Praha 2015, 264 s.) zasluhuje mimořádné pozornosti. Její autor Petr Žantovský se v ní vrací k patnáct let staré aféře v České televizi, prezentované médii jako boj za svobodu nezávislé práce ve veřejnoprávním médiu, jakým je televize. Kdo tu kauzu sledoval skutečně pozorně a měl oči k vidění, uši k slyšení a mozek k samostatnému přemýšlení, nemohl zapochybovat o tom, jak hanebné divadlo se tehdy odehrálo a jak nepravdivě se o něm psalo a mluvilo.

Prozaička Marcella Marboe-Hrabincová tehdy podala o průběhu dramatických dnů zasvěcené svědectví knihou Bitva na Kavčí hoře s podtitulem Soukromá zpověď členky televizní rady. Pokud vím, její svědectví nikdo nedokázal hodnověrně vyvrátit, aniž se o to kdo seriózně pokusil. Proto je jen dobře, že se z odstupu půldruhého desetiletí k oné Bitvě vrací odborně zdatný specialista na média a průkazně dokládá, jak ke krizi došlo, jak probíhala a co bylo jejím cílem i reálným výsledkem.

Ve srovnání s osobní výpovědí Marcelly Marboe má Žantovského zhruba stejně rozsáhlý svazek dvě výhody: není podezíratelný z osobní zaujatosti a jednostrannosti, ale hlavně je výklad krize a jejího řešení zasazen do širších souvislostí, do důkladné znalosti mediální manipulace i publika a geneze krize z přelomu let 2000 a 2001 je vysledována (v podkapitole Kukaččí vejce revoluce) až do událostí v roce 1989.

Autor předtím probírá základní manipulační techniky (vyjmenovává jich šestnáct!) a z nich sedm uvádí pak jako konkrétní příklady manipulace během krize ČT – od nastrojení prezentace přes spirálu mlčení, efekt třetí osoby, skryté přesvědčování, zamlčování nepohodlných informací a zveřejňování neověřených nebo nepravdivých zpráv až po nálepkování.

Žantovskému se podařilo ukázat, jak vyvolání a řešení krize těžce poškodilo důvěru veřejnosti ve smysl politiky jako služby obci a také důvěru v média a jejich nezávislost.

Hodnověrnost a objektivitu Žantovského knihy stupňuje důsledné odkazování na prameny, obsáhlý seznam literatury předmětu a čtyři přílohy. Poslední z nich, Analýza britské Helsinské skupiny pro lidská práva konstatovala, že se tehdy podařilo „provést ilegální puč, s požehnáním prezidenta země a skupiny ctižádostivých politiků“ (prezidentem tehdy byl ještě V. Havel).

Knihu o jedné frapantní epizodě mediální manipulace a jejích technikách by si měl přečíst každý, kdo chce porozumět manipulaci, která probíhá nenápadněji, o to účinněji přirozeně i dnes.