Jaromír Šlosar
Vážená paní Dino Štěrbová,
dlouho se mi už nestalo, abych večer s chutí sáhl po knížce, jako se mně to po několik dnů stávalo s Vašimi Touhami a údělem z loňského roku. A nebylo to z pouhé vděčnosti za dárek.
Je asi zbytečné psát Vám o tom, jak je Vaše publikace potřebná a výjimečná. S úmyslem splatit dluh ženám horolezkyním, které navíc zdolaly všechny osmitisícovky světa, jste ji asi napsala; chlapi o něčem takovém nejspíš ani neuvažovali. Stálo Vás to čtrnáct let práce na rukopisu, jak zmiňujete v úvodu Tuh a údělu. Nikdy Vám totiž nescházelo nadšení, odvaha, zamyšlení a umanutost. Tato příznačná slova jsem si poznamenal už po přečtení cestopisu Čo Oju tyrkysová hora, který jste vydala v pražské Olympii čtyři roky poté, co jste s Věrou Komárkovou ve čtyřiaosmdesátém jako první ženy horu zdolaly.
Teď jsem znovu prožíval dobrodružství, která mě vždy vzrušovala a zůstala jen snem. Třeba příběh Novozélanďanky Lydie Bradeyové z Everestu se čte jako detektivka. Málokdo by bez jakékoli ješitnosti a závisti posoudil snahy a úspěchy kolegů tak jako Vy. A všechny ty cesty ve velehorách mají atmosféru, se všemi ženami jste je prožívala znovu. Stačila mně pak skromná výbava horolezeckého názvosloví, abych tam byl s vámi.
Obdivuji Vaši vytrvalost a ctižádost při sběru a třídění materiálu, jako byste lezla na nějaký panenský kopec. Skláním se před hloubkou Vašeho vzdělání a uvažování. Týká se nejen znalosti prostředí, náboženství, politické situace a historie etnik pod horskými velikány, ale i reálií a faktů. Myslím si, že ne každý horolezec je schopen přemýšlet o filozofii a smyslu lezení ve velehorách a proměnách horolezectví v posledních 20, 30 letech, jak jste toho schopna Vy. To, že se v extrémních podmínkách divočiny vykreslí charaktery lidí, si ještě dovedu domyslet. Ale překvapí mě, jak se léty změnil přístup v dobývání hor, jak ubývá solidarity a lezci jsou čím dál většími individualisty, jak v posledních desetiletích je horolezectví ovlivňováno komercí. Jak se i divoká příroda dá zpeněžit.
Snažil jsem se být pozorným, nejen okouzleným čtenářem, a tak mi neuniklo pár drobností z nepozornosti. Říkal jsem si, škoda, že scházela pečlivější redakční práce, pak by třeba německý horolezec nebyl jednou Helmut Rüdel a podruhé o dvě strany později Rüdeler. V textu kapitoly o Makalu zas Soňa Boštíková vyleze na vrchol 19. 5. 1996, v tabulce výstupů je však uvedeno datum 19. 5. 1998. Co je správně?… A s problémem datování se o dvě kapitoly později setkávám znovu. Ale to jsou jen maličkosti, které nemohou narušit silný dojem z čtivé knihy a fotografií nádherných hor a žen i nemnoha mužů. To, co se Vám povedlo napsáním Tuh a údělu, je skutečně jedinečné! Už se nedivím, že ve Wikipedii uvádíte povolání – alpinistka, přitom jsem si vždycky myslel, že jste matematička.:-)
Moc Vám a hynkovskému Nakladatelství Diny a Otakara Štěrbových za knihu děkuji! Ať je Vám a Vašemu manželovi v Litovelském Pomoraví stále dobře!
Váš
Jaromír Šlosar
PS: Paní Dino, kdybych psal recenzi, v názvu bych použil parafrázi z pokřiku Tří mušketýrů, pasuje mi k Vám.