IVO FENCL
Mácha napsal Máj a May napsal Vinnetoua.
Ten fór Karla Franty, nebo nevím čí, ale fór přifařený k jeho komiksu Malý Vinnetou, mi kdysi připadal „epesní“. Slovem mládí. Už to tak neplatí. Bohužel. Klukem nelze zůstat. Ne navždycky. Zato báseň mladíka Karla Hynka Máchy se recitovat navždy dá. Asi jako to zkoušel i lékař představovaný Rudolfem Hrušínským ve filmu scenáristy Zdeňka Svěráka a režiséra Jiřího Menzela Vesničko má středisková.
Ale Martin Škadraba, to je také pravda, upozornil v přednášce Všichni dobří nevolníci (2013 v publikaci Populární kultura v českém prostoru), že dotyčný snímek nevyváženě uhýbá před veškerými temnými sekvencemi Máje a fakticky jej zneužívá jen jako dekoraci a pandán ke krajině.
Zase tolik na tom nezáleží. Není přesně známo, kolikrát dosud Máj vyšel, ale prokazatelně je nejvydávanější českou knihou. Reeditován byl přibližně třistakrát. Pokud nepočítám dalších asi padesát vydání v mnoha cizích jazycích.
Vůbec první soupis všech Májů je z roku 1905, kdy Mácha ještě teoreticky mohl žít. Další seznamy byly pořízeny v letech 1910, 1925, 1936, 1956 a 1987, ten poslední Josefem Stejskalem. Nejnověji pak bibliografie doplnil roku 2010 Miroslav Koloc a objevila se díky němu na DVD, jež je i hlavní odraznou plochou k našemu shrnutí.
Máj poprvé vyšel roku 1836 v nákladu 600 výtisků – jako úvodní svazek Spisů Karla Hynka Máchy; prodával se po čtrnácti až třiceti krejcarech. Existuje jen několik desítek výtisků této verze a bohužel nikoli u mne v almaře.
Druhé vydání (1845) disponuje úvodem ještě neproklínaného Karla Sabiny, třetí je teprve z roku 1861. Vůbec prvním ilustrátorem knihy se stal Bohuslav Kroupa roku 1865. Už roku 1869 vyšel Máj i těsnopisem, ale jsou dnes známy jen dva výtisky této varianty.
V osmdesátých letech vyšel už pětkrát a desáté vydání opatřil obrázky Viktor Oliva (1888). Devadesátá léta přinesla osm vydání, čtyři roku 1897. Jedno má úvod Jaroslava Vrchlického. Dvacáté vydání přišlo na trh roku 1901. Roku 1903 následoval věrný přetisk prvního vydání. Roku 1905 doplnil jednu z reedic úvodem Dr. Flajšhans a kriticky zde soudil vydání dosavadní. Tak vznikl i prvý výše zmíněný soupis.
V jednom ze dvou vydání roku 1906 udělali zábavnou „botu“: místo slov „umřelé hvězdy“ tu čteme „umělé hvězdy“. Roku 1907 vyšel Máj poprvé s úvodem Arne Nováka a pouze v letech 1901–1910 se vrátil osmnáctkrát; nastal boom! Ke stému výročí Máchova narození (1911) jsme tak měli k disposici už třiatřicáté vydání (1910), které je navíc fotolitografickým otiskem toho původního doplněným o důležité ohlasy ze všech desetiletí.
Všimněme si však i některých dalších výtvarníků. Jedno z vydání (roku 1910) ilustroval Jiří Konůpek a ještě se měl i s Májem vrátit.
Další faksimile původního vydání vyšlo roku 1913 a identifikujete jej dle toho, že oproti původní verzi chybí na straně 26 slovo „boru“.
Jako pak chybí i v dalším vydání, ilustrovaném Mikolášem Alšem.
Za války, roku 1916 vyšlo už padesáté vydání, i když to vydavatel asi netušil. Z roku 1917 pochází verze s perokresbami Otakara Štáfla a první „československé“ vydání je z roku 1919. V letech 1921–1929 jsme se pak dočkali dalších 28 Májů!
Už roku 1922 ilustroval Máj prvně Cyril Bouda. Dva roky po něm i Jan Zrzavý. Roku 1924 se na knize poprvé jako tiskař podílel Karel Kryl. Netušil, že bude pracovat celkem na patnácti vydáních, naposled roku 1944.
Roku 1928 navrhl vazbu Václav Čutta. Roku 1935 vydal Máj Emil František Buriana, když ho inscenoval. Rok nato ilustrovala hned dvě vydání Toyen. Podle bibliografie to skoro vypadá, že 100. vydání vyšlo přesně k 100. výročí vydání prvního (1936), ale nebylo by přesné to tvrdit, jelikož ve stejném roce vyšel Máj osmnáckrát!
Poprvé se ho tenkrát dotkl i Karel Svolinský a typografickou úpravu a vazbu jiného vydání navrhl roku 1936 Jindřich Štyrský. Vazbu dalšího dělal František Muzika a v Litomyšli vydal Máj (ilustrovaný opět Jiřím Konůpkem) Josef Portman, i když jenom v nákladu jednoho výtisku (určeného jeho choti Martě). „Lajdácký, nezodpovědný přetisk, z hlediska literárního naprosto bezcenný,“ konstatuje bibliograf a jedná se o změny slovosledu, vynechaná slova i verše a celé sloky, ale také o opakovaně tištěné verše a části slok. A jen veselá a bezstarostná mysl bude tolerovat, že Portman vložil do Intermezza I. i jeden vlastní verš (Havran „Já se na něj těším zas“). Výtisk je dnes v Památníku národního písemnictví.
Roku 1937 ilustroval jedno vydání Jindřich Štyrský a jedno Max Švabinský. Roku 1939 vyšel Máj na obálce s obrázkem Myslbekova pomníku K. H. Máchy na Petříně (sama socha je z roku 1912).
Roku 1940 vydal výstřední Josef Portman další Máj, tentokrát zdobený Františkem Koblihou, a opět mu stačil jediný výtisk. Kniha je dnes v soukromém majetku.
Obálka jednoho z Májů z roku 1940 byla zakázána cenzurou a nahrazena jinou. Téhož roku se však vynořilo i „první kritické vydání“; uspořádal je a doslovem doprovodil Jiří Karásek ze Lvovic. Jen rok nato bylo beze změn přetištěno. Z cenzurních důvodů je však vyčárkován text „Vůdce zhynul“ a v celé šňůře reedic Máje z let 1941, 1942, 1944 i 1945 je navíc nahrazen slovy „Pán náš zhynul“. Od jednoho z vydání realizovaných roku 1941 nicméně existuje několik výtisků s původním „Vůdce zhynul“ a v ještě jiném vydání z téhož roku je sekvence pobavujícím způsobem „lišácky“ zjednodušena ve „…zhynul! – zhynul!“
V letech 1941, 1943 a 1944 vyšla navíc i tři ilegální vydání stále se slovy „Vůdce zhynul“ a roku 1944 náleží dvě vydání se slovy „Vůdce zhynul“, ale antedatovaná roky 1937 a 1941.
Bylo to ovšem v pokorné verzi s „Pánem“, kdy se na Máji poprvé podílela Ludmila Jiřincová – a do roku 1944 ještě na třech vydáních. Už roku 1941 vydal taky Máj již potřetí Josef Portman a opět samozřejmě v jediném výtisku – s kresbami Václava Maška.
A téhož roku vyšlo i 150. vydání knihy – s portrétem Karla Hynka Máchy od neznámého autora.
Mezitím pracoval v letech 1940–1943 na svém jediném výtisku Miloš Chvála, který si však mezi prací poseděl v německých žalářích. Také tento unikát je v soukromém majetku.
Roku 1943 zhotovil nezdolný Josef Portman ještě jeden výtisk Máje – s ilustracemi Jiřího Trnky. V Intermezzu II opakovaně vynechával slovo „vůdce“. Knihu dnes také vlastní Památník. Roku 1943 došlo navíc i na „vojenské vydání“ v Anglii s obálkou v barvě khaki!
„První svobodné vydání“ z roku 1945 doprovodil úvodem Albert Pražák. Jedno ze dvou vydání roku 1946 bylo antedatováno rokem 1940, patrně kvůli daním. A byl tu rok 1948.
Tehdy opět zapracoval František Muzika a jednomu Máji zrobil vazbu i ilustrace. Knížku graficky upravil. Roku 1950 došlo pak na česko-italské vydání, ve kterém byly poprvé využity ilustrace samotného Máchy. A taky Švabinského.
V letech 1951–1960 vyšel „neškodný“ Máj devatenáctkrát, například roku 1951 poprvé ve známé edici Světová četba (sv. 26, ilustroval opět František Muzika), a téhož roku bylo vydáno padesát kusů Braillovým písmem (jak Máj znovu vyšel i roku 1976).
Začaly být uváděny náklady. Vydání z roku 1955 – s doslovem a poznámkami Bohumila Balajky – se objevilo v nákladu 23 400 výtisků. Roku 1956 vyšlo dalších 23 000 výtisků, roku 1957 dalších 25 220 výtisků a téhož roku ještě 20 400 výtisků v dalším vydání. Roku 1958 vyšlo i dvacet tisíc kolibřích vydání. Dalších 20 000 výtisků přibylo naší kotlině roku 1960 k 150. výročí Máchova narození a téhož roku Máj ilustroval „k 15. výročí osvobození“ Václav Sivko (22 250 výtisků).
Už dva roky předtím vyšel Máj česky také v Bratislavě. Další tamní vydání v češtině jsou z let 1974, 1980 a 1983. Slovensky Máj poprvé vyšel už roku 1922.
V letech 1961–1969 byl reeditován osmkrát; roku 1961 s úvodní esejí Jiřího Šotoly. Šlo o dalších 20 000 výtisků a singl s úryvkem z 3. zpěvu recitovaným Zdeňkem Štěpánkem. Deska obsahuje i výňatek z přednášky Poezie na vstupu do Máchova roku proslovené Vítězslavem Nezvalem v rozhlase v březnu 1936.
Roku 1968 vyšlo v Odeonu dalších 25 000 výtisků Máje a rok nato 20 000 ve Světové četbě č. 403. Roku 1972 bylo vydáno 30 000 neprodejných Májů co členská prémie Klubu přátel poezie s Máchovým autoportrétem na obálce, s jeho kresbou Bezdězu a s dopisem jeho příteli Veselskému.
Další vydání doplněné singlem přišlo roku 1976: Zdeněk Štěpánek zde recituje třetí zpěv a Václav Voska zpěv čtvrtý. Téhož roku vyšel Máj s hudbou voicebandového provedení někdejšího Burianova divadla.
Roku 1978 se česky etabloval i v Japonsku, a to doplněn dvěma sešity. V prvním najdete malý česko-japonský slovník, v druhém dvojjazyčný výklad pojmů. Úhrnem Máj v letech 1972–1980 vyšel desetkrát.
Roku 1982 se objevil v knize Pavla Vašáka Literární pouť Karla Hynka Máchy (reprint 2004) a téhož roku jej ilustroval Vladimír Komárek. Právě on také na knize nejspíš nejvíc vydělal. Rok nato totiž vyšlo s jeho ilustracemi neuvěřitelných padesát tisíc výtisků (toto vydání – už minimálně 235. – je v tiráži nesprávně označeno teprve jako 194.) a roku 1987 dalších 27 000. Už roku 1983 přitom báseň zdařile ilustroval i Karel Demel.
U příležitosti 150. let od prvního vydání (1986) přišlo na trh dalších 38 000 výtisků, téhož roku vyšel Máj jako součást prvního svazku Máchova Díla a česky byl rozšiřován i v Mnichově v rámci knihy Necenzurovaný deník z roku 1835 s ilustrací Jiřího Šlitra a včetně faksimile části Máchova dopisu Petru Veselskému.
Roku 1987 vyšel Máj i ve výboru Mrtvé labutě zpěv (dalších 27 000 výtisků) a celkem se mezi roky 1981–1987 vrátil čtrnáctkrát. V devadesátých letech pak dokonce dvacetkrát.
Například roku 1996 připravil Karel Sýs vydání ilustrované Josefem Velčovským, které znovu vyšlo roku 2003, ale už s kresbami Jana Součka. Rok 1996 však přinesl s dalším Májem i čtyřiadvacet grafických listů tuctu členů skupiny Hollar a stále téhož roku vyšlo rovněž další kolibří vydání. Roku 1997 se Máj objevil poprvé v esperantu, což si stěží umím představit, a roku 1999 ho ilustroval Pavel Sivko a doslovem opatřil Karel Šiktanc (dotisk 2002).
Roku 2000 vydaly Máj poprvé také Levné knihy a hned v jediném svazku s Kyticí. Asi nejhorší vydání Máje. Stejný rok však přinesl v Bratislavě v kožené vazbě zrcadlové vydání jeho staročeského a novodobého textu. Roku 2002 vyšel i s obrazem Antonína Mánesa Kokořín v bouři na vazbě a roku 2004 se objevil pod jménem Štefana Švece v edici Tvary. Tzv. Transformotor – astrologická revue č. 1/2004 jej téhož roku uveřejnila v rámci článku Radmily Valtrové Ignác Mácha vrací úder a z roku 2008 je publikace Máj. Obrazová kniha k filmu F. A. Brabce. Rok poté dílo ilustroval i Kristian Kodet a roku 2010 ovšem nesměl scházet v Knize o Máchově Máji od Dušana Prokopa, kterou doplňuje CD s výběrem nahrávek jeho přednesů.
O další dvě laciná vydání se postarala česká Obec spisovatelů. První je zrcadlově dvojjazyčné a Máj do lužické srbštiny přebásnila Róža Domašcyna. Doslov k této publikaci napsal Vladimír Křivánek, který projekt inicioval, a jazykově, redakčně i graficky na knize více než spolupracoval Milan Hrabal.
Obec ovšem vydala roku 2010 i tzv. trojité vydání Máj, Máj… věčný Máj včetně faksimile původního rukopisu a přefotografování prvního vydání. Nu, a za 350. vydání byla roku 2010 označena knížka Máj. Báseň od Karla Hynka s ediční poznámkou Miroslava Koloce a Roberta Krumphanzla. Počítali, pravda, i překlady a mně bez nich vychází toto vydání jako 297.
Závěrem doplňme již jen pár informací o některých neknižních „májových“ projektech. Z roku 1968 je gramodeska, na které Máchu čte Václav Voska; roku 1986 jej načetl i Rudolf Hrušínský. Film o Vesničce střediskové měl, dodejme, premiéru v srpnu téhož roku.
Co víc? Na hudební gramodesce Máj se roku 1987 podíleli Petr a Jiří Traxlerovi s Hedou Hoškovou a „melodram“ Zdeňka Zahradníka „na báseň“ s recitací Rudolfa Hrušínského bylo možné koupit na audiokazetě roku 1996. Znovu byl nahrán roku 2009.
Z roku 1997 je další zvukový záznam (pro nevidomé) a z roku 1998 nosič s Májem od Dismanova rozhlasového dětského souboru. Z roku 2001 máme i speciální CD s víc než sto knihami včetně taky Máje a z roku 2005 záznam představení Divadla poezie Proměna, nahraný ovšem už 30. 4. 1980 v sále LŠU v Břeclavi. Konečně z roku 2006 pochází audiokniha, ve které recituje Máj Jiří Štědroň.
Vydání z let 2011–2015 tento článek již nepodchycuje, ale slovy autora pomyslné Knihy rekordů „už byla hranice tří set vydání nenápadně překročena“.