VLASTISLAV HNÍZDO
Tak začíná v mírné obměně strofa Bassových Rozhlásků v Lidových novinách z počátku ledna 1941 o spisovateli, novináři a filmovém scenáristovi Jan Drdovi, který pod Bassovým vedením v Lidovkách již několik let pracoval. Letos 4. dubna uplyne 100 let od spisovatelova narození (1915) a 28. listopadu 35 let od úmrtí.
JAROMÍR SEDLÁK
Původně jsem chtěl dát před jeho jméno slovo »geniální«, což by bylo celkem přesné, pokud jde o jeho encyklopedické znalosti, které celý život přesvědčivě šířil, ovšem současně by tento termín byl poněkud zavádějící, protože některé jeho zásahy do reálné politiky svědčí o jisté naivitě, až avanturismu, a také na to osobně i jeho rodina doplatili. Měl možnost tváří v tvář poznat řadu velmi významných lidí, jako byl Lenin, Trockij, Stalin, Dzeržinskij, Bucharin, Gottwald, Zápotocký apod. Znal dobře dílo a činnost Marxe a Engelse i jiných představitelů mezinárodních revolučních hnutí. Jeho život byl plný dramatických událostí, včetně pobytu ve vězení za éry Kerenského a Stalina, z nichž by se měly poučit narůstající generace radikálně levicových politiků a ideologů.
Rozhovor Josefa Ptáčka s básníkem Břetislavem Kotyzou vznikl víceméně náhodou. Jako vedlejší záznam, jako útržky poznámek pracovních rozhovorů. Nepoužitá zbylá slova a náznaky bez určení shrnuty v celek a shledáno, že přináší ještě něco navíc.
JAN KRISTEK
Po likvidaci nacistických okupantů u Děbalceva se objevila překvapivá zpráva. Část německých nacistických vepřových (Sudety = Prasečí hory) teroristů vyměkla a ze svých stanov vyškrtla vyvraždění českého národa, „konečné řešení české otázky“.(Pro námitky, že vyškrtli „jen“ vracení majetku: vrácení německého majetku by bylo porušením postupimských dohod a obnovením válečného stavu, tedy návratem do doby, kdy genocida českého národa byla na programu.
DMITRIJ MIZGULIN
Mezinárodní literární cena Jugra byla založena v roce 2007 Chanty-Mansijskou bankou za podpory Vlády Chanty-Mansijského autonomního okruhu. Laureáty se dosud stalo více než 40 spisovatelů, básníků, kritiků, literárních vědců a překladatelů z Ruska, Běloruska, Ukrajiny, Srbska, Bulharska, Řecka, Makedonie a Ázerbájdžánu, například Valentin Rasputin, Jurij Poljakov, Daniil Granin, Jurij Kozlov… Ceremonie udílení cen se odehrává v Chanty-Mansijsku, Moskvě a Sankt-Peterburgu. V poslední době věnuje velkou pomoc organizaci ceny literární fond Doroga žizni (Cesta života) v čele s básníkem Dmitrijem Mizgulinem.
Kočka Malvína
Bylo nebylo, stávala v Jeseniově ulici jedna klinika. Sloužila nemocným s plicními chorobami víc než poctivě, ale protože tubera a jiné nemoci byly vymýceny a nikdo neměl žádný nápad, jak ji využít, tak klinika zůstala stát opuštěná jako věčný pomník dob, kdy lékaři sváděli těžký boj se zákeřnými bacily a viry. Byla by chátrala dodnes, kdyby si jí nevšimla skupinka nadšenců, kterým lezou prázdné a nevyužívané objekty nejen na nervy, ba dokonce je magicky přitahují. A tak se rozhodli kliniku obsadit a udělat z ní sociální a kulturní centrum. A ejhle, sotva ta cháska přešla od slov k činům, projevil zájem i stát, který chtěl na bývalou plicní kliniku uplacírovat policajty. Inu, proč tam nechávat nějakou pakáž zrzavou a drobotinu, která pro prezidenta ještě nemůže vybojovat lautr rovinu na Ukrajině, Hercegovině i jinde a kterou ještě není možné nahnat do nevěstinců, když tam přece může sídlit i něco vznešenějšího, například banka, nevěstinec anebo policie.
FRANTIĚK DOSTÁL
Jsem srozuměn s realitou, že káva v papírovém kelímku servírovaná u nás podle odkoukaného vzoru ze zahraničí, se stala pro naší současnou omladinu samozřejmostí. Jenže u kávy v příjemném prostředí se často rodily velké věci i na poli kulturním. Vždyť také čeští kumštýři, byť podléhali všelijakému i roztodivnému počínání, přesto mívali vždy uznalý a úzký vztah k městu nad Seinou. Namátkou si vzpomínám na malíře Václava Brožíka, odpočívajícího již od roku 1901 na hřbitovu Montmartre. To zase mladík a budoucí velký sochař Josef Václav Myslbek v Paříži zanechal sochu ukřižovaného Ježíše Krista v chrámu Sacré-Coeur. V mnohem větším provedení ji lze spatřit na rodinné hrobce Ringhofferů nedaleko Prahy. Nejstarší vstupy do stanic pařížského metra mi zase přivolávají na mysl jméno Alfonse Muchy…
BOHUMILA SARNOVÁ
V únoru letošního roku jsem zavítala opět na své předplatné do Horáckého divadla v Jihlavě. Tentokrát byl na programu Moliérův Lakomec. Inu klasika, řekla jsem si. Proč by ne. Občas neškodí zabrousit za starými bardy, tvůrci divadelního umění, k nimž se beze sporu hrdě řadí i Jean-Baptiste Poquelin, uměleckým pseudonymem Moliére. Není možné nevybavit si Lakomce a v titulní roli Harpagona Františka Filipovského (1978) či Miloše Kopeckého (1972). Z dřívějších let byly do této titulní role obsazeny další opravdové herecké legendy, Ladislav Pešek, Stanislav Neumann (1950–1956). Velkou životní rolí bylo ztvárnění této postavy i pro Borise Rösnera (2004), žel dva roky před jeho hodně předčasnou smrtí, která ho zastihla ve věku 55 let. Každá z postav, ztvárněná jmenovanými umělci, v sobě nesla poselství a otisk doby, ve které byla uvedena na scénu. V těchto případech na scénu Národního divadla v Praze.
JIŘÍ MAŠTÁLKA
V únoru tohoto roku jsem pobýval ve Volgogradě, kde jsem se zúčastnil dvou velkých společenských akcí: oslav 72. výročí porážky nacistů ve stalingradské bitvě a založení Centra lidové diplomacie při Volgogradské státní univerzitě. Součástí pozoruhodného a ve světě ojedinělého projektu podpory nevládní a nadnárodní lidové diplomacie byl také kulatý stůl nazvaný „Dobročinnost jako sociální faktor občanské společnosti“. Obecné téma bylo demonstrováno na příkladu, kterého si ve Volgogradu nemálo považují: na Malířské škole Andreje Vystropova. Musím říct, že setkání s Andrejem Vystropovem bylo silným, nezapomenutelným zážitkem.
LUBOŠ ZELENÝ
Člověk, to zní hrdě,
Lidé, bděte
(Kolik je myšlenek v té jedné každé větě!)
JAN HLÁSEK
Jen žádnou recidivu národních umělců!
Konečně český Panteon má Dámu s Rytířem,
kéž středověkým vějířem bude konečně usmířen…