ADRIANA MÜLLEROVÁ
Tahle zem
Tahle zem mi vzala dech!
Lepší snad už nenajdu!
Rozbitá skla na oknech.
Lež převleklá za pravdu…
Politické mumie
a kostlivci ve skříních.
Lež převleklá za zmije,
zmije skryté ve sviních…
Tohle vše mi vzalo dech!
A proto už nedýchám,
když čtu v jejich zákonech:
„Pomoct si má každý sám!“
Polosladká vášní
Polosladká vášní,
poloslepá láskou
opadala slova
jak nedozrálý
sníh.
Polohluchá smutkem
popadala na zem.
Posbíral je básník
a poumíral s nimi…
Mezi řádky najdeš
nedozrálé vločky.
Jak jablko sváru
stojí tu;
spíš však jen leží
na papíru ztroskotané.
Samou láskou utrápené.
A básník tu leží s nimi
mezi řádky; polámaný.