VLADIMÍR STIBOR

Na začátku roku je všechno první. První den, první měsíc. Ze dvou synů je vždycky jeden prvorozený. Za starých časů měl velkou výhodu, téměř vždy dědil grunt nebo alespoň chalupu. Jedničku neboli bič si závidí i nejlepší premianti ve třídě. Nejvyššímu muži na radnici se neříká pane první, to by tahalo za uši, ale pane primátore. Inu, pozůstatek latiny.

Stejný symbol jedničky užívají tiskaři, když vytisknou své prvotisky vonící ještě nefalšovanou černí. Primáni na gymnáziu také mají v merku primabaleríny, i když začínají od píky. Dříve se říkalo archaicky tomu, kdo býval na špici, že je prvý, dnes jen první. A přitom stojí na stejné bedně. Ve sportu se používá rovněž jednička např. v názvu fotbalových zápasů – první liga. V orchestru zase vedou první housle, první hlas je u zpěváků také o nějakou tu notu napřed před hlasem druhým. Pod sněhem nejdříve rozkvetou žluté talovíny a také první prvosenky. Stačí se jen zeptat šikovných botaniků. Jednička je prostě primus mezi číslicemi. A to jsme ještě zapomněli na pivo Primus, co zvláštním způsobem sládne i hořkne na jazyku.

Dopřejme si, když časem na všechny první a všechny následující předsevzetí i sliby zapomeneme, alespoň prima rok.