RADOVAN RYBÁK
Brak
Ty si to už ani neuvědomuješ, pšššt, ale je to tak,
už jenom konzumuješ ten kapitalistický brak.
Obklopen reklamama, politickýma tlamama,
managerskýma kecama
a fčil nám tak trošku ujel vlak.
A Fidel na Kubě staví školky pro děti,
my kecáme na hubě dlouhá souvětí.
Děcka nemají na obědy v české školní jídelně,
hmmm, výbor, výbor, výbordelně.
Bo kapitalismus je víra a banky jsou její chrámy.
Neexistuje míra pro dnešní mocipány.
Bankéři jsou kněží a chudoba je peklo –
kdo z nás ještě věří, že na konci tunelu svítí světlo?
Bohatství je nebe a pracháči jsou svatí.
Ten kdo maže, tak ten jede a chudák, ten to platí.
Zboží je požehnání a peníze jsou Bůh.
Jen jedno mám poznání,
obyčejný člověk, ten je pro ně vzduch.
Už na mě míří
Už na mě míří, mají mě v hledáčku,
miláčku, mě nedostanou.
Uvalili na mě sankce, upletli pomluvy,
se mnou se prý nemluví – tak nashledanou.
Srdce tepající, které buší, se jaksi nesluší,
dnes pod sakem mít.
Trpící jsou ti nespící,
kteří nepřející k druhým nedokážou být.
A já tě položím na louku rozkvetlou.
A já tě položím,
až tam, kam oni nemohou…
Nasadili mi psí hlavu, prý psohlavcem jsem,
prašivým psem, co to vidí jinak.
Já nevěřím T.V., mám prostě pochyby
a oni se nestydí má slova hlídat.
A já tě položím…
Na lodi
Na lodi, s tebou na lodi chci plout.
Nehodí, jim se to nehodí,
až spolu budeme železo kout.
Do ruda, až do ruda, vždyť ty mě znáš.
Gentleman, nebo pobuda,
jen ty si mě vychutnáš.
A loď se houpá a ty stojíš na přídi,
nenechej se vyřídit a nebuď hloupá.
Na slovo skoupá je partička Habánů,
co víno ze džbánů po bradě jim šplouchá.
A tvoje roztrhané punčochy
mě hážou do Macochy plné žlutého kvítí.
A je to ještě let anebo pád,
šach, mat, pat, mám tě rád
když oči tvé ve tmě svítí.
Na lodi, s tebou na lodi chci plout.
Pohodí, kocábkou pohodí podzemní proud.
A ty ruletu, ruskou ruletu
sama se sebou přestaneš hrát.
Nepletu, pokud se nepletu,
do té doby budu na stěnu házet hrách.
A loď se houpá…
Z CD „Tam, kam oni nemohou“, které vydalo nakladatelství FUTURA