JIŘÍ STEGBAUER

U ohně v noční zahradě

pálilas verše

jež jsem ti kdysi zapsal

z nejžhavějších cejchů našich těl

i našich já

těch stél propletených ve spirálu kruhu

kdy ještě jsme nacházeli duhu

od nebes k peklu a dokola zpět

Teď šedí holoubci popela

tiše vzlétali do tmy

jak andělé s ohořelými křídly

A jiskérky slov se vznášely k nebi

jak poslední vzdechy z erupcí sopky

A nebyl tu Mistr Jan

jen kostnice lásky

a nebyl tu Koniáš

jen torza milostné bible

a nebyla svastika kříže

jen cáry znamení slunce

a nebyla rozpálená hvězda

jen vyhaslé okuje polibků

z kovadliny rtů

A přece v zákmitech ohně

se náhle zaleskly tvé vlasy

a nad tebou se mihl

anděl

co už tenkrát s hořící větví

nás vyháněl z ráje

aniž jsme tušili

Ještě teď

v odlescích plamene

na mžik jsem zatoužil zas přikrýt se

tvými vlasy

Ale anděl švihl tou větví

a nejsou ani kopie těch veršů

Jen krůpěj duhy

mi uvízla mezi řasami