JIŘÍ JÍROVEC

V zemi slynoucí mrdem a strdím je starodávné město s náměstím. V jeho koutku kdysi provozoval živnost občan M. Zbyly tam po něm jen kameny připomínající necelé tři desítky hlav, které se tam koulely kvůli víře a majetkům.

Pamětníci té události vymřeli a déšť vše čistě smyl až do zapomnění. Proč tenkrát ani nezahřmělo, nevíme. Jen sám Bůh ví, kde leží jeho rozlišovací schopnost a kvalitativní i kvantitativní hranice mezi dobrem a zlem. Prostoduchý lid to neví, ale i tak věří, že nebudou přehlédnuty jeho prosby o požehnání a odpuštění pro umrlé, a naplnění dojdou žádosti o potrestání těch, kteří se buď jako hajzlové chovají anebo tak alespoň působí.

Stalo se, že se orodování za komedianta právě zemřelého vydalo tam vzhůru na neznámou adresu. Takový balíček, obsahující hudbu, víno i zpěv ovinutý neekologickým kouřem z kadidelnice. Slova od oltáře připomněla výrok oslavující jiný dávno ukončený život: „Tento krásný konec je věru záviděníhodný. I já vám přeji, abyste se všichni dočkali takového krásného konce.“

Stalo se, že ve stejnou dobu porazili vládcové rozvraceče a antikristy. Komu jinému než vítězům přát, aby byli takovým koncem odměněni a hlavně, aby nemuseli příliš dlouho čekat.