FRANTIŠEK UHER

Lokální knižní produkce se netěší valné pozornosti, je obtížné stanovit procento, jakým se na celkové vydavatelské produkci podílí. Již řadu roků se vydavatelskou činností zabývá básnířka, překladatelka, výtvarnice a fotografka Věra Kopecká, jejíž jméno je spojeno s Broumovem, organizováním různých kulturních akcí. Vydala řadu sborníků, které sama uspořádala, a nemálo básnických sbírek. Její aktivita se ovšem neomezuje na Čechy krásné, Čechy mé, úzce spolupracuje s básníky polskými, podílí se na společných akcích, seznamuje české čtenáře s polskou básnickou produkcí. Na pravidelných broumovských Dnech poezie se ovšem během let podíleli také básníci z dalších zemí. Od Řecka k Baltu. Jejich tvorba představuje širokou paletu tvůrčích přístupů.

Použijeme-li výraz z filmové sféry, další koprodukční sborník OBKLOPENI NEVIDITELNÝM (vyd. Kopecká, 2024, 72 str.) přináší vedle veršů Věry Kopecké ukázky z tvorby sedmi zkušených polských básníků, z nichž někteří zaujímají v současné poezii našich sousedů neopomenutelný prostor. Jak už je zvykem, jedná se o knihu bilingvní, vedle originální podoby se nachází překlad, o což se zasluhují básník Antoni Matuszkiewicz a Věra Kopecká. Ta je zároveň autorkou s textem nenápadně korespondujících přírodních fotografií.

V sympatických verších pouze generačně spjatých polských básníků najdeme řadu pozoruhodných obrazů. Zofia Mirská se znaží v čistém světle uvidět trvání /a psí oči plné myšlenek. Na české straně stání hranice žijící Antoni Matuszkiewicz upoutá verši mluvím za sebe / jako bych mluvil před někým / kdo stojí za mnou /zdí a senzitivní Zygmund Krukowski stojí v zenitu nad kamenným městem / v kterém umírají ozvěny.

V podstatně skromnější „kapesní“ podobě připravila Věra Kopecká vlastní sbírku

POD HLADINOU (2024, 80 str.), půvabný soubor krátkých básní, který je promyšleně koncipovanou sestavou bystrých postřehů, subtilních záznamů a inspirativních myšlenek, převážně bezprostředně spojených s přírodou, s klasickými přírodními úkazy, v nichž ticho v drobných vločkách / padá a padá a jako slepý / světem klopýtá / kdo se bojí milovat. Sbírka je prostoupena křehkou jinovatkou poznání, jednotlivé básničky jako kdyby podmalovávaly struny vzdálené violy. Tu a tam zavlaje i sytější tenor saxofonu: V pasti tmy / zmítají se plameny / Naříká duše stromu. Takže nikoli pouze jemná pohlazení, poraní i nějaká ta drobnější tříska. V závěru zazní i poněkud sytější zavytí: Nahá / ve vypůjčených příbězích / balancující / na tenkém laně / nad propastí hyen. Odhalit ve verších Věry Kopecké hlubší vazby vyžaduje čtenářovu pozornost, vytvářejí přesvědčivou strukturu a schopností důvěrně oslovit nabývají na skromné naléhavosti.

Do třetice vyslala Věra Kopecká na cestu ke čtenářům sbírku Zdenky Líbalové MRAMOROVÁ ŽÍZEŇ (2024, 44 str.) a doplnila ji několika fotografiemi z vlastního archivu.

Líbalová hledá v magickém čtverci / nemožnost vstoupit s poznáním, že za všechno se platí. Verše prolínají s osobitými básnickými texty a filosofickou science-fiction ve verších. Sbírkou proniká jako záměrná myšlenková stezka úvaha kdosi odchází, /aniž přišel.