V pondělí 29. července 2024 zemřel Karel Sýs, vedoucí redaktor LUKu. Rozloučení se uskuteční v pátek 9. srpna 2024 ve 12.00 hodin v Malé obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích.

MICHAL ČERNÍK

Jako rodina jsme poznávali tu temnou stranu padesátých let. V roce 1949 tatínek, tehdy plukovník generálního štábu, nesouhlasil s politickými procesy, odešel z armády a nakonec skončil v dolech na Kladně s nálepkou třídního nepřítele. To prokletí pociťovala celá rodina. Peněz bylo málo, a když tatínek koncem padesátých let zemřel, maminka dostala nejmenší vdovský důchod, přesně 701 korun. Často plakala, protože se nedostávalo na nejpotřebnější věci jako na jídlo, oblečení a uhlí. Bílou kávu z cikorky, chleba se sádlem nebo s povidly jsem už nemohl ani vidět. Při studiích jsem si na všechno musel vydělat peníze – v neděli jsem roznášel noviny, pracoval jsem v Prefě Toušeň a v ocelárnách na Kladně, naučil jsem se sklánět k fyzické práci a vážit si věcí, které jsem si za vydělané peníze kupoval. Vedle nouze jsem poznával, co to je být druhořadým člověkem.

BŘETISLAV KOTYZA

Podotýkám, že jsem ateista. Každý podle svého a nebe je iluzorní pojem. I když ze své stále pochybující podstaty slyším Jarka Nohavicu zpívat: Můj milý Panebože já vím že nejsi, ale co kdyby…

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Zprávu o smrti Michala Černíka (28. 5. 2024) jsem obdržel několikráte elektronickou poštou a stejně jako tištěné parte mne zasáhla jako mnohé z těch, kteří Michala dobře znali a vážili si jej. „Zemřel významný básník a laskavý, poctivý, statečný člověk […] Čest jeho památce“, stálo v jedné z nich. Říká se, že o mrtvých jen dobře, také že na mrtvé bychom měli vzpomínat jen v tom dobrém, ale za žádnou cenu si nemohu vzpomenout na cokoli, co by v mé paměti svědčilo v neprospěch Michala, co by jeho duši, v jejíž existenci věřil, mohlo jakkoliv zatěžovat. Osobnostní integrita byla jednou z jeho velkých předností, integrita neztotožňovaná s fanatismem a předsudečností: neudělal nic, o čem nebyl přesvědčen, že to je správné.

PETR ŽANTOVSKÝ

Tvá zbroj už ztěžkla

souboj dochroptěn

a pokoj uzamčený

JAROSLAV ČEJKA

S Michalem Černíkem jsem se osobně poznal na semináři mladých autorů časopisu Host do domu, který se konal v rámci Halasova Kunštátu někdy na podzim roku 1968. Po skončení semináře jsme šli spolu pěšky na nádraží do Letovic a cestou jsme pokračovali v seminární diskusi o převálcování tzv. Pražského jara sovětskými tanky. A shodli jsme se nejen v obavách o osud tak zvaného socialismu s lidskou tváří, ale i v obavách o socialismus jako takový. Vývoj nám později dal za pravdu.

JOSEF PETERKA

Tak už se, starý kamaráde z dávné éry „pětatřicátníků“, spolu Krčským lesem nikdy neprojdeme. I když ta občasná vycházka byla rok od roku kratší, s tebou vedla vždycky tak trochu kolem světa.

MILAN BLAHYNKA

Věděl jsem díky laskavosti jeho obětavé dcery, která mi poslala tři poslední knihy Michala Černíka, že básníka stále duševně čilého zrazuje jeho tělo, a tak jsem vše jiné poodložil, do těch tří svazků jsem se ponořil, užasl, jak stále svěží a inspirativní jsou Černíkovy verše samy o sobě a rovněž jako skladebná složka jeho „fotografik“, působivých fotografií, umně přetvářených v obrazy. A abych co nejdříve Michala potěšil konstatováním, že dává svým čtenářům radost i dobré rady, jak šťastně žít až do konce jejich dní, sepsal jsem souhrnnou recenzi. Ta vyšla v LUKu 30. května, žel až dva dny poté, co se básníkovi splnilo jeho přání, když „spočítal své dny“ jako už tolikrát, „potichu / jako dítě usnout bez hříchu“. Celý život mohl za sebe odpovídat na otázku oněch tam zdola, „zda jsme je nezklamali“: „Nežili jsme pouze na okraji / do osudů jiných jsme nešlapali“. Nikdy jsem nezaslechl, že by komu ublížil. Zato mnoha lidem prospěl. Především svým čtenářům, jimž svými verši a pak zvlášť neodolatelně svými fotografikami vdechoval důvěru v život. Svým dílem svedl „Smrtelnost v sobě zabít / životem naředit krev / vymrštit slovo až k nebi / proměnit v zpěv“.

KAREL SÝS

Naše generace se ocitla nikoli svojí zásluhou mezi dvěma mlýnskými kameny – mezi dogmatiky, kteří neústupně lpěli na svých dávno prošlých výsadách, a mezi netrpělivci, co už netrpělivě čekali, až se dostanou na výsluní.

JIŘÍ ŽÁČEK

Pár měsíců mám na nočním stolku knížku veršů Michala Černíka, vydanou nakladatelstvím Kmen, a čtu si z ní před spaním, abych usínal s myšlenkami milými, moudrými, smysluplnými, lidskými.