JIŘÍ JÍROVEC

Nikdo neví, jestli to je pravda, ale kdysi tady někde prý žil kmen Bojů. Jeho členové se uměli zručně ohánět vším, co mohlo sloužit k rozbíjení hlav a přerážení kostí nepřátel. Měli boj v keltských genech.

Prý je teď, ty geny, v sobě hledají potomci Praotce Čecha, aby se mohli odlišit od východnější svoloče.

Přísloví „kdo hledá, najde“ se pomalu naplňuje a tak se mezi námi konečně objevují Chujbojové, jakýsi protějšek podlých Chcimírů. Ti se, jak název naznačuje, drží zuby nehty kořenů, které lze bez váhání nazvat východňársky nebezpečnými. Svým žvaněním o míru účelově oslabují morálku Chujbojů – a co je nejhorší – demagogicky popírají pravěké právo na boj, který systémově očisťuje svět od nepotřebných jedinců.

Chujbojové naštěstí mají chujové vůdce, kteří vysílají jasný signál: „Vodní děla na tu svoloč… V antické Spartě tyhle typy házeli z útesu coby pro společnost nepotřebné.“ Chujbojové dokonce mají ambiciózní plán mezinárodního významu: Půjdou do pravlasti srabských Chcimírů a tam všem, které najdou, dají na budku. Vítězství nastane den po vyhlášení hesla Es kommt der Tag.

Bude po ptákách a bude to tak správné.