MILAN BLAHYNKA

Náhoda, mocná inspirátorka příběhů, možná napomohla, aby Ladislava Chateau, autorka své zatím poslední knihy, zvolila pro ni název BYLO JICH PĚT…, kolaborace, trest a rozpory (Galén, Praha 2023, 262 s.; bohatá obrazová příloha se 75 reprodukcemi dokumentů z autorčina archívu a s dvoustránkovým seznamem použité a související literatury; na zadní záložce hutný medailon autorky, který napsal Jan Šulc).

FRANTIŠEK UHER

Není právě běžné zamýšlet se nad básnickou sbírkou a začít citátem. Bílí chrti k smrti krásní – to napsala mladá básnířka Anežka Nováková ve sbírce se svérázným názvem: < 30 (vyd. J. Těsnohlídek – JT’nakladatelství, 2023, 45 str.) Nejde o poezii, která hladce proplouvá peřejemi čtenářovy pamětí, stejně jako uvedený citát obsahuje sbírka další metafory, které se v čtenářově paměti uhnízdí jako pták v tišině hnízda, ale stále se hlásí o pozornost. Poměrně útlá sbírka má i řadu dalších předností. S mateřským jazykem nakládá se šetrnou úsporností, snad každé slovo představu jeden kamínek v mozaice, umístěný tak dokonale, že by se bez něho obraz zachvěl, posunul, někdy možná rovnou ztratil tvar. Přičemž je to poezie nedočkavě těkavá, jako kdyby autorka cítila potřebu někam vykročit, ale nebyla si jistá o nezbytnosti takového počínání. Viz závěrečná báseň Stejná řeka a její mnohoznačný závěr druhé šance / mě moc nebaví. Pokud jde o šance, Nováková jako básnířka využila hned té první. A to tak, že téměř beze zbytku.

JAN JELÍNEK

Poprvé v životě jsem navštívil tehdejší Sovětský svaz v červnu 1977. Jako student Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze jsem tu pobýval na výměnné měsíční studijní stáži s dalšími českými krajany ve Fakultě žurnalistiky Lomonosovy univerzity v Moskvě. Velkým zážitkem se pro nás stal výlet do Jasné Poljany do usedlosti Lva Nikolajeviče Tolstého, autora literárních skvostů Vojny a míru nebo Anny Kareniny. Dlouho jsme v blízkém lese stáli u prostinkého rovu Tolstého obrostlého trávou, a naslouchali šumění větru v korunách stromů. Mnohé pamatují tohoto vousatého venkovana, jenž v prosté rolnické rubášce kosíval trávu na luhu a za nocí se těšil ze zpěvu slavíků.

RUDOLF HEGENBART

V květnu se příroda začíná obalovat květným příkrovem. Hlohy, krokusy, narcisy, šeříky a růžové šípky zahajují toto nádherné vzkypění barev a vůní. Z lesů a hájů nám zní koncerty našich ptačích umělců. Poslední stěhovaví ptáci se k nám vrátili a jejich hlasy zní do všech koutů. Na ovocných stromech bují první výhonky. Je jaro! Jaro nádherné, plné lásky, porozumění, optimismu. Láska stmeluje každého z nás. Sbližuje nás, vábí k dobrým činům, k přátelství.

PAVEL JANSA

První jsme se v salonku hotelu Grand v Moravském Brodě zvedli dva – já a inženýr Haman. Pak jako na povel i ostatní. Potřásli jsme si rukama. Měli jsme odpracováno, smlouva o fúzi byla podepsána. Už zbývalo, jen abych zítra vystoupil před zaměstnanci, a můžu se vydat na zpáteční cestu.

Tak Vám píšu, milení, snáď sa od Vás dozvím, jak to je s tým francúským hercom, s tým posledným Monte Kristom. Moja nejlepší kamarádka Božka ho miluje nad iné, to je prý pravý chlap, jak by ten její mněl byt a néni. Nadarmo do ní hučím, že ten hérec to možná enem hraje, ale ona, že né, že to sa zahrát nedá. A že sa diví, že sa poslední dobú s ním snáď nic nevysílá. Kdosi jej nakukal, co sa diví, dyž on sa chová jak chová. Šak taky sa údajně objevil v Brně, kde je teď knihovna slavného Milana Kundery, kerého má rád, že by tu knihovnu chtěl vidět. Tož mu ju ukázali a byl z teho poprask. Co šecko sa nenapovídá. A tak Vás prosím, v Praze je draze, ale zato sa dycky šecko ví, napište, co je na tom pravdy a jak je na tom on, ten Božčin idól. Já mám rači Belmonda a najrači Miloša Kopeckého, Neckářa a našeho Somra, ten byl odsáď, z Vracova. To sa nezapomíná, i dyš su taky popletená, jak to letošní počasí.

Vaša RENÁTA SLOVÁČKOVÁ