PETR SAK

Buddhistická moudrost říká, že co má začátek, má také konec. V tom si jsou všechny entity rovné. Rozdíl je však v tom, co je mezi začátkem a koncem a způsobem zániku. To se týká i politických stran, kterých zvláště v Česku bylo za posledních třicet let požehnaně. Některé byly a již nejsou, jiné ještě jsou a další nepochybně teprve vzniknou.

MILAN BLAHYNKA

Na jedné straně knihy FELIX HOLZMANN, 100+1 let humoru (Nakladatelství XYZ, Praha 2022, 312 s.; k vydání připravila Petra Niederlová, obálka, grafická úprava a sazba Kristýna Sladká; četné fotografie v textu zřejmě z archívu autora), jejíž mimořádně kvalifikovaný autor David Šír (ročník 1983) dokládá, že Felix Holzmann je i básník; teď tu stranu nemohu najít, možná jsem si ji jen vysnil, ale i kdyby tomu tak bylo, po pročtení čtivé publikace, jejíž součástí jsou i (jak se inzeruje na přední desce) „kompletní texty všech známých i neznámých scének“, nelze pochybovat, že Holzmannův jedinečný humor stojí a nepadá s prácí v podstatě básnickou, těží z dvojznačnosti nebo neurčitosti slov a slovních spojení. To se vyjevuje v zaručeně komických nedorozuměních dialogů, které vede klaun Holzmann s nejrůznějšími lidmi.

JAROMÍR ŠLOSAR

Dvě putýnky uhlí na schodech / Kamna rozpálená / ať jsou nahé kundy v teple / Kurva / Zevnitř se musí malovat / Jsi celý šedivý / Jsi celý šedivý Kurva / Nesměle „Dvaašedesát Bude mi“ / Pche Nadsamec / Nadsamec jinak Hovno / Bijí zvony / Tonda modlí se Otčenáš / zalezlý // Štafle poskakují jak přiráží / černobílé semeno teče / Černá a bílá Nic víc / Zbylo jen na chleba (b. Tonda maluje portrét plešatého muže)

V těchto verších o tvorbě Tonda Kroča o sobě řekl to podstatné: Zevnitř se musí malovat.

MAREK ŘEZANKA

Fialův kabinet ve většině oblastí ukazuje pouze laciná, falešná a pokrytecká gesta, která jen prozrazují, jak je nekompetentní, bezradný a nefunkční. Jako příklad lze uvést resorty průmyslu a obchodu či zemědělství, kde českým podnikům hrozí krach kvůli nekonkurenceschopnosti, již zapříčinily jednak energetická politika vlády, a za druhé prosazování tzv. Green Dealu. Zdravotnictví je pro změnu charakterizováno nedostatkem základních léků a čím dál horší dostupností kvalitního zdravotnictví pro kohokoli. Takzvaná důchodová reforma hrozí zbídačením seniorské populace – a o kultuře či ochraně životního prostředí je snad lépe pomlčet.

MIROSLAV POŘÍZEK

Jeden z našich dlouhodobě nejpopulárnějších hudebníků, Jaromír Nohavica, patří bezesporu mezi zářivé klenoty tradiční české kultury. Svou bezprostředností, textařským uměním, skladatelskou invencí, mimořádně působivou interpretací nejen vlastních písní, ale například i zhudebněnou poezií Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého, rozhodně i schopností uhranout publikum takříkajíc na první dobrou a v neposlední řadě rovněž pevnými občanskými postoji, z nichž nikdy neslevil a nesleví, ani když to právě není v módě. Nohavica je ale možná nejvíc ze všeho, co na vysoké úrovni v umělecké branži dokáže, právě básníkem. Ač si to řada jeho příznivců neuvědomuje. A tato skutečnost je velkou devízou celé jeho tvorby.

JAN SCHNEIDER

V záplavě špatných zpráv jedna dobrá. Andrej Babiš, byv tázán, co si myslí o našich 25 letech v NATO, citoval článek 1 základního dokumentu NATO, jímž je Washingtonská smlouva:

„Zakládající listina NATO – tam na první straně je slovo mír devětkrát, tak je potřeba si to přečíst, co se v té (Washingtonské) smlouvě píše, protože občas mám pocit, že na to zapomínáme – a tady se píše, že veškeré konflikty by se měly řešit mírovými prostředky.“ (čt24, Události, 12. 3. 2024)

JEKATĚRINA ŠČERBA

„Mami, je pravda, že existují domácí skřítkové?“ zeptala se Nasťa s nadějí. Po chvilce přemýšlení matka poklekla a objala svou dceru.

„Nasťo,“ řekla maminka, „už jsi velká. Je ti dvanáct let, ty opravdu věříš na takové pohádky? Jací skřítkové?“

VLADIMÍR STIBOR

Když odcházejí básníci,

spadne vždycky více vody;

KAREL SÝS

Nedávno se televizní Toulavá kamera, povětšinou se zabývající sakrálními stavbami, šlechtickými zámky a znárodněnými továrníky, zatoulala do Písku.