VÁCLAV DUŠEK

Doba tropí hlouposti. Půl pravdy bývá k ničemu. Bylo nebylo, do kapličky v malé vísce pod horami naboural náklaďák, řidič měl silně naváto, furiantské lamželezo z putyky. Problém. Kdo kapličku opraví? Tehdejší představenstvo z města koumalo, koumalo, ale nic nevykoumalo. A nastal zázrak. Zedníci z okolí se rozhodli kapličku opravit. Farář se křižoval, skoro samý komunista! I stalo se, kaplička u vesnické školičky zachována. Dnes? Radní páni prodali školičku zájemci. Zoufalci odprodali zoufalci památku a ten nemeškal a školičku přebudoval tzv. za pár facek. Doba je prý rychlá, navrhuji tryskově zpacifikovat amatéry prodejce a ochránit, co ještě lze odebrat od nenechavých pracek; zamindrákované politické břídily hlídat na každém kroku. Máme příklady, které nás nabádají k opatrnosti! Líná huby, holé neštěstí. Řetězy natáhnout všude, kde se vyskytnou prodejci majetku, který jim neříká pane, ale oni pansky čachrují bez bázně a hany.

Kumulace krádeží naznačují nebezpečno. Mediální impéria Pravdy nás bičují vybranými zprávami – doma samé signály, plané sliby, zahraničí se jaksi scvrklo, konečně, nemusíme všechno vědět! Ono všeho moc škodí, občane. Na druhou stranu, my tě ufinancujeme k smrti, budeš valit bulvy, budeš volat všechny svatý ku pomoci, aby tě zbavili zlé moci. Moclikrát budeme dávat poslední sbohem šejdířům, chronickým chvástalúm, veselým bláznům, falešným idolům, budeme se mýlit, čílit. Idol voliče byl namol, přebral prý námel. Poutnici nám odpadají, nechodí už ani hříšníci, kráčí do Santiaga de Compostela – a zapomínají na jáchymovskou katovnu a jiná přidružená zařízení.

Pavučiny záchytů zla potrhány. Lichváři ožili. Banky ztučněly. Hrdinů na první pohled přibylo rychlostí machu. Talentů čehokoli nachystáno k levnému prodeji. Jdeš a míjíš odložená křídla – andělé emigrovali na jiné planety. Divte se, bubáci. Narodil se otlema, prská, poučuje, uráží – být stranickým kašparem mnoho nestojí. Příklady táhnou, ještě se potěš, neboj, do cíle dojdeme všichni a jedno zda zvesela, či plačky. Ostrovidi hlásí – budoucnost nadále růžová! Budeš-li opatrný, dojdeš do bezpečí, nevěříš? Máme jasné signály, jak zatočit s nepřizpůsobivými. Podívej se na realitu pohledem poctivého občana – není nám přece nejhůř. Pravda. Musíme proplout bezpečně kanálem věčnosti, jednou jsi dole, podruhé nahoře, stačí si zazpívat… přestaň už bědovat a stěžovat si na bídu, nevíš, co skutečná bída znamená… ostřížím zrakem vidíme svět bídných dnů a roků – umanutost nepřejícníků kalí vztahy. Rada: nenech se lapit do sítí klamných nadějí, nemáš-li sicflajš, nesleduj zpravodajství na obrazovkách. Mravní bída je nakažlivá a těžko léčitelná. Pravda? Rada: neponižuj pracující, jídáš díky jim chutný chléb, přefouklý náfuko! Odlož nástroje loupeže, prober se, nic netrvá věčně! Znáš slova Chrise Hedgese? Ne? Čti a mysli: Žijeme v době, kdy; doktoři ničí zdraví, právníci ničí spravedlnost, univerzity ničí znalosti, vlády ničí svobodu, média ničí informace, církve ničí morálku a naše vlastní banky ničí ekonomiku. Hauck! Virbl pod našim šapitem – čekáme salto mortale! Kdo se hlásí, jako první? Hospodáři země jsou snad pod parou – neskuteční vtipálci, rádoby komici, únavní tragédi, školní vysvědčení mizerné, chování za tři s neopomenutím. Být plonkový není k radosti.

Kolem Cínového lesa bublá v podzemí nevídaný i nečekaný poklad. Hlavouni s růžovými brýlemi už vidí vrchovaté hrsti peněz, vůbec nám jaksi obrážejí světové trhy – a nic! Nějak neumějí hbitě kšeftovat, nějak neumí jazyky, jaksi nemají co nabídnout, ostudy napáchají stohy. Kdepak, kdo neskáče, není Čech. Rada: Přestaňte se kočkovat, ničemu nepomáháte, naopak. Kafrat umíme i bez vás. Čenicháte zpožděně, amatérsky pátráte, trapně se tetelíte a prachy v prachu, nebo dokonce v trapu? Kdo půjde o žebrácké holi? Nevíme. Peníze ovšem nespí. Umění přežít sám sebe je prokazatelnou shodou. Pěšáci pokroku pod prapory naděje pochodují k vytýčeným partajním cílům. Bezpečný přístav – starý přístav, jak říkával římský vládce své milované manželce. Spálené mosty, bezpečný únik z reality. Slimejšové trpí sebechválou. Poslední sbohem jim dáme asi brzy. Mezi tím můžeme sledovat impotentní pořady, halekat s nezpěváky, hádat se s moderátory smetanových vyhlídek – kam se hrabe se závislostí gamblerství na vypočítavé televíze. Krvavé válečné sprchy pouštěné pravidelně k večeři nás jistě obohatí. Můžeme v přestávkách pouštět nakažlivé halekačky. Budeme v sedmém, osmém, devátém, desátém, či konečném nebi?! Bulvární kardinální pracanti začnou baltat a baltat – hele, nepřecpali se návykovými látkami? Ostrovidů ubylo. Maminy v politické výhni vyměnily razantně plotny za řečnické pulty, a pěkně neomaleně si to užívají. Podávají ke konzumaci zdarma selský rozum. Dobrá slova – slyš! Nelámou si hlavy, zda neskončí na ostudné tapetě. Noblesa nepadne všem, kdepak, oslovení madam je někdy k smíchu i pohrdání – madam jsi, nebo nejsi, budeš nebo nebudeš. Koho to asi zajímá? Jedovatá ústa nevykloktáš, děvenko. I když obratně udělají z nicky hvězdu a z hvězdy nicku. Ostříži sledují bedlivě a vytrvale pohyb zvolených k čtenářským masážím. A k dobrému vkusu patří sledovat televizi a někdy si připomenout slova J. W. to je blbý, to se bude líbit. Zabít čas, i vkus, vleklou nudu, stmívání duchovna… Televize, pomocnice udržitelnosti optimismu, vyloženě udržuje v náladě většinu otroků pokroku – pohádky nudné, růžové pohledy vysilující, nebývalé omyly narůstají, záhadný plánovaný turismus v politickém mraveništi, pořady k vedení váhajících občanů, seriály udržující v napětí samosoudce a samo kritiky; písničkář a básník tvrdil, že televize je debilizátor. Stanice studií rozesety modrou planetou, na každého se dostane, hlavně žádnou paniku. V zájmu zachování zdraví sedej před zrcadlo doby, co nejméně. Uč se být sám se sebou, nepodléhej názorům a pokleslé zábavě placených nestydů. Kdysi u šachty Kolumbus, cáchovna opuštěna, slunce pálilo luka a lesy, chlapi založili bago a uplivovali do trávy močku, kolem zázračné ticho, z chemičky šlehaly ohně a dým se dral do nebeských výšin, ptáci se jedovatým mrakům vyhýbali – v rádiu udílel rady pověřený pazneht. Pohroma na dosah, ale muzika vyhrávala k dobré náladě. Jo, ono dělat propagandu, lidičky, není legrace! V žádné době. Udržet na uzdě lidové pluky samozvaných trpitelů vyžaduje pevný charakter, chladnou hlavu a přesvědčení o tom, že konám dobro i proti vůli nevzdělaných a nevěřících otroků pokroku. Krmíme prý vládnoucí hromotluky – jenže, tasemnici neukrmíš.

Hukot všelikých šejdířů u moci, mordýřů číhajících na příležitost k černé práci, pěstitelů vylhanosti, kanibalských partiček, hledej milodar… Třeba uspěješ. Stopy hvězd, pár ligotajících zázraků, buď umanutý, nenech se zaplašit výhružkami. Čímani straší – dočkáme se nebožky přírody? Snaha starých papriků: Vyždímat, co se dá, hurá, pořádat konference v zájmu lichého pokroku, a tihle trubači štěstí lezou mezi pahýly smrti, přehrabují se v sajrajtu a hlásají bludy o citlivém green dealu. Pověříš funkcí slizouna a nestačíš se divit, co z něho leze za chabé rozumy. Pijavice se pomnožují – nezdá se vám? Údery pokrokových mezulánů, bez vzdělanosti, popichují nerozhodné i k brutálním akcím. Obloha a stopy hvězd. Běsnění válečných štváčů dostává neřiditelné grády. Efekt joja potvrzuje podezření, že vše zůstává při starém, ověřeném staletími, a není cesty k odklonu – houpy hou, jdeme cestou válečnou. Pomsta poletuje kolem a bez zaváhání spustí v nečekanou chvíli masakr nepřipravených. Justiční domy plné stranických i nestranických viníků budou praskat ve švech… Hesla poučná, historické vyžehlené prapory, zástupy nespokojených, k neuvěření naivních, hladce podvedených, pár nastrčených provokatérů, dutých lebek. Průvod otroků pokroku se bude podobat někdejším procesím: Na stokrát pozdravujeme tebe! Toto není šíření poplašných zpráv, pamatujte, pilní zavedení strážci nových pořádků. Pouze úvaha. Zahraničí zírá, v Česku zeje vzdělaností díra. Chceš se pobavit, sleduj věrchušku – smutné komedie, tragédie k popukání, osvícené levné varieté, slavné cirkusy, školené hýkání – a k tomu svlíkání do naha protivníka, hra, kdo je blbý a blbější. Tohle, že je politika, vy hanbáři a hanbářky, za tohle vás královsky platíme, melete otrávené zrno, šponujete se v pofidérních výšinách, hodláte se přežrat, vaše dílo je mučivé, i barbaři se zalykají smíchy; napravit omyly a přešlapy bude těžké i vyčerpávající. Vy herci dramatických kusů nemáte prý charakter, tak proč se divíme?! Otroci pokroku kladou mučenky k hrobům podařených otrokářů. Záhady nezmizely. Nebezpečí z prodlení nepominulo. Cesta k poznání ve stálé nabídce. Víme, že ani armáda spásy nás nespasí. Fintil vyhlíží antouška a poklasného. Kdepak jsou naši odborníci ekonomické všehochutě? Chytají lelky, divousové. V dohledu už Sahara, i veřejný dům, pokleslá morálka bez povšimnutí. Ruku v ruce, jak jinak, Pučmeloun, brousek, samospasitel, mrzout – nahoře to vždy více fouká. Přijde den, budete posláni do podzemí. Nevymáchané huby pracují pilně a neomylně. Jo, vidí lid prostý, co dokážete, jak se vzájemně hrubě urážíte, odporně ponižujete, prokurátorsky podezíráte, vaše pubertální chování ostudou kdekoli, i v Urumči z vás mají ujímání. Módemani nadutí ruku v ruce s vyškolenými nádherami vedou náš koráb k úpadku! Silencio, brachu. Hrají s námi škatule hejbejte se – v dlouhodobém zorném poli dokážeme odhadovat i zásadní světová dění. Kam se hrabou znalci dnů příštích. Noterdamus oproti našim vyškoleným pisklounům ničeho neznamená. Stydíme se za nedovzdělance a jejich výroky hlásané bez bázně a hany – mají připraveny prsa k připnutí řádů. Vyznamenaní budou oporou vládnoucím osikám, ukáží příkladné jistoty k následování. Strhnout masku nepřátelům vyžaduje odvahu pro každý den! Otroci pokroku do budoucna spějme a hlavně vytrvejme. Mnoho hezkých a klidných dnů, nějak bylo, nějak bude, však uvidíte.